Recenze knihy Internet @ §§§.
Vladimír Smejkal je bezpochyby osobností současného českého světa informačních technologií – a v poslední době stále více i Internetu. Člověk širokých zájmů a obrovské energie, kterou vrhá všemi směry, nejen v oblasti Internetu a práva; je nutné z poslední doby vyzdvihnout zejména jeho lví podíl na vypracování verze zákona o digitálním podpisu, který má snad i díky slušné podpoře napříč politickými stranami šanci projít v parlamentu – a e-commerce bude zase o něco veselejší.
Nadpisem „podle Smejkala“ jsem chtěl říci, že autor svou knihu s názvem „Internet @ §§§“ pojal nikoli jako pouhou citaci příslušných právních předpisů vztahujících se k Internetu, ale obohatil i o velké množství souvislostí a především vlastní výklad. V něm používá jazyk, který – což knize samotné, její čtivosti a čtenosti nesmírně pomůže! – je zábavný, expresivní a za který bývá jak kritizován (takhle se právník nevyjadřuje), tak i chválen. V řadě případů se najdou právníci, kteří budou s „internetovým právem podle Smejkala“ nesouhlasit a polemizovat, nelze však naprosto popřít, že autor knihy je člověkem, který se u nás tomuto oboru věnuje zřejmě nejsoustavněji a nejpečlivěji.
Kniha se dotýká řady sporných bodů současného Internetu a práva: kopírování autorských materiálů na své stránky či dokonce jejich prodej za úplatu; doménové spory; ochrana osobních údajů; internetová kriminalita, jako jsou internetové bankovní podvody, odposlech a manipulování s daty putujícími po Internetu; elektronické dokumenty jako důkazní prostředky; internetová telefonie a její vztah k legislativě naší i evropské; právní aspekty obchodování na Internetu atd.
Pokud bych měl ze záplavy nedávných publikací vybrat tu, která usiluje o pokrytí nejdůležitějších bílých míst v povědomí internetových uživatelů i podnikatelů, asi bych bez váhání vybral tuto publikaci. Pořiďte si ji, ať už pro vás Internet znamená cokoli a ať je váš vztah k němu jakýkoli. Je ještě dobré poznamenat, že autor již dříve vydal u C. H. Becka publikaci zabývající se počítačovým právem.
Neodpustím si v závěru nepatrnou kritiku. Obálka knihy je nejen definitivně hnusná a nevhodná, ale je také kouzlem nechtěného – její autor vědomě kopíruje styl Káji Saudka (což je pikantní vzhledem k tomu, že se kniha zabývá nejen zjevným porušováním autorského práva, ale i diskutováním neetické, právně těžko postižitelné činnosti), výsledek pak vypadá jako Mercedes vyrobený v Lanžhotě. V názvu knihy si pak – pokolikáte už! – někdo (autor snad ne?) plete spojku „a“, anglicky „and“, se zavináčem, tedy znakem „@“, což odpovídá anglické spojce „at“, tedy opět něčemu zcela jinému. Protože i ony paragrafy jsou graficky (a ošklivě), je název knihy vlastně jazykově neutrální a lze jej do angličtiny přesně přeložit jako „Internet At Law“; jenomže to je, domnívám se, něco jiného, o čem kniha je. Pokud Bill Gates nazval svou nedávnou knihu (kterou stejně napsal někdo jiný podle jeho pár nahozených myšlenek, ale to není důležité) „Business @ the speed of thought“, znamená to skutečně „Obchod rychlostí myšlenky“, nikoli „Obchod a rychlost myšlenky“, jak si to „přeložil“ nedávno ve svém článku redaktor jinak velmi kvalitního týdeníku Euro.
