Série článků s titulem Hardware pro trochu znalé je určena všem, kteří se hardwarové problematice nevěnují naplno, nebo těm, kterým něco uniklo či některé věci zapomněli. Dvanáctý díl je věnován výsledku zobrazování – displejům.
Série článků s titulem Hardware pro trochu znalé je určena všem, kteří se hardwarové problematice nevěnují naplno, nebo těm, kterým něco uniklo či některé věci zapomněli. Dvanáctý díl je věnován výsledku zobrazování – displejům.
V zásadě lze rozdělit displeje do dvou základních kategorií na LCD displeje a plazmové displeje. Zatímco LCD (Liquid Crystal Display) displeje jsou využívány od displejů mobilních telefonů přes displeje notebooků až po stolní LCD displeje, plazmové displeje jsou v dnešní době určeny pro prezentační displeje s velkou úhlopříčkou.
LCD displej se dříve označoval spíš jako tekutý displej nebo displej z tekutých krystalů. Dnes se používá spíš typové označení druhu (například TFT) nebo zkratkou LCD. Displeje pro osobní počítače typu LCD lze dále dělit na dvě velké skupiny, zvané pasivní a aktivní. Mezi pasivní lze počítat displeje DSTN (Dual Scan Super Twisted Nematic) či novější obdoby s názvy HPA či FRD. První displeje DSTN byly monochromatické (například 16 odstínů šedi). Jejich problémem byl malý kontrast, kdy místo černé byla zobrazována tmavě šedá a místo bíle světle šedá. Novější barevné DSTN displeje již zobrazovaly lépe. Společnou vlastností pasivních displejů je nízká rychlost zobrazování. Obrazový bod se změní podle zadané hodnoty za stovky milisekund. Pro práci se statickým obrazem (textové editory, tabulkové kalkulátory apod.) tato rychlost vyhovuje, ovšem pro obraz s pohybem rozhodně nevyhovují. Tento stav se pokusily změnit v posledních několika letech nové typy HPA či FRD, které zobrazují zhruba dvakrát vyšší rychlostí a jejich kontrast je vyšší. Pasivní displeje se používají až na výjimky v mobilní sféře, kde je důležitá nižší cena.
Představitelem aktivního displeje je TFT displej (Thin Film Transistor). Jak již název napovídá, je složen z tenkovrstvých tranzistorů. Jelikož je tranzistor polovodič (a tudíž aktivní prvek), je i tento typ displeje podle toho označován jako aktivní. Pro každou barvovou složku (RGB – červená, zelená a modrá) odpovídá jedna vrstva tranzistorů. Každý obrazový bod (pixel) je proto složen ze tří tranzistorů. Celý displej se potom skládá z milionů tranzistorů. Díky použití aktivního prvku zobrazuje displej rychle a přesně, proto je tento typ displeje vhodný i pro náročné aplikace. Používá se nejen u dražších přenosných počítačů, ale i jako plochý displej pro stolní počítače. Náročnost výroby je vysoká, čemuž odpovídá vysoké procento zmetků (mezi 60 a 90 %). Díky tomu jsou TFT displeje velmi drahé.
Jak jsou bez přepočtů zobrazovány jiná rozlišení?
| rozlišení displeje | 640 x 480 | 800 x 600 | 1024 x 768 | 1280 x 1024 | 1400 x 1050 | 1600 x 1200 |
| 640 x 480 | přímo | 640 x 480 | 640 x 480 | 1280 x 960 (2x) | 1280 x 960 (2x) | 1280 x 960 (2x) |
| 800 x 600 | nelze | přímo | 800 x 600 | 800 x 600 | 800 x 600 | 1600 x 1200 (2x) |
| 1024 x 768 | nelze | nelze | přímo | 1024 x 768 | 1024 x 768 | 1024 x 768 |
| 1280 x 1024 | nelze | nelze | nelze | přímo | 1280 x 1024 | 1280 x 1024 |
| 1400 x 1050 | nelze | nelze | nelze | nelze | přímo | 1400 x 1050 |
| 1600 x 1200 | nelze | nelze | nelze | nelze | nelze | přímo |
Existuje několik propastných rozdílů mezi CRT monitory a displeji. Jedním z prvních je pevné rozlišení displeje. Displej s rozlišením například 1024 x 768 umí zobrazit opět jen rozlišení 1024 x 768. Toto omezení je ovšem obcházeno různými cestami, takže ve výsledku lze zobrazit i jiná rozlišení, ovšem je vždy je dosaženo maximální kvality obrazu, případně není využita plocha displeje úplně. Jedním z největších extrémů je zobrazování rozlišení 640 x 480 na displeji, který má nativní rozlišení 1024 x 768. Pokud se nepoužije přepočítávání, bude obraz jako malý obdélník uprostřed obrazovky. Při zobrazení na displeji 1280 x 1024 se každý bod zvětší čtyřikrát (na každé straně zvojnásobí), takže obraz vypadá opět přirozeně, protože není nutné přepočítávání, které vede ke ztrátě kvality obrazu.
Na první pohled je patrná rozdílná velikost a tvar. Displeje proto nacházejí uplatnění tam, kde je nutná úspora místa, případně pro svou větší elegantnost. Co ovšem vidět není je vlastní vyzařování monitoru. Displej vytváří obraz jinou cestou, proto je již z principu daleko méně nebezpečný svému uživateli i jeho okolí. Displej „neumí“ některé typy chyb klasických CRT monitorů (soudečkovitost, trapézovitost atd.). Proto se tyto typy korekcí u displejů nenachází.
