V roce 2000 Intel představil procesor Pentium 4 založený na nové architektuře, která měla dosáhnout hranice až 10 GHz. Proč se tak nakonec nestalo?
Koncem roku 1995 společnost Intel představila procesor Pentium Pro, který byl založen na architektuře P6. Jeho vývoj byl sice brzy ukončen, ale základ jeho architektury se v podobě vylepšené formy „Netburst“ objevil v prvním procesoru Pentium 4, který byl uveden koncem roku 2000.
Intel Pentium 4 a dlouhá kariéra
První model procesoru Intel Pentium 4 s jádrem Willamette a novou sadou instrukcí SSE2 byl vyráběn ještě 180nm technologií, přičemž frekvence začínala na 1,3 GHz. TDP kolem 52 W postupně narůstalo se zvyšující se frekvencí, a poslední model s frekvencí 2 GHz dosáhl dnes přívětivých 75 W.
Pokročilejší 130nm technologie byla základem pro nové jádro Northwood, které bylo na začátku roku 2002 uvedeno na startovní frekvenci 2,2 GHz. Poslední model s frekvencí 3,06 GHz ke konci téhož roku byl vybaven novou technologií HyperThreading pro rychlejší zpracování vícevláknových, nebo souběžně spuštěných aplikací. Operační systém tak měl k dispozici dvě logická jádra, mezi která rozděloval jednotlivé úlohy.
To předznamenalo uvedení celé řady Pentium 4 HT, u které se stal HyperThreading velmi silnou marketingovou zbraní. Navzdory stále stejné 130nm technologii byly uvedeny modely s frekvencí 2,4 GHz až 3,4 GHz, u kterého už TDP činilo 89 W.
Začátkem roku 2004 tak bylo představeno asi nejznámější jádro Prescott vyrobené 90nm technologií. To přineslo nejen opět novější instrukční sadu SSE3, ale také 64bitové rozšíření. Intel opět rozdělil modely na ty, které HyperThreading podporovaly, a které byly ochuzeny o přídavek „HT“.Od frekvence 3,2 GHz se však vývoj soustředil pouze na Pentium 4 s HyperThreading technologií, přičemž poslední model Intel Pentium 4 HT 571 uvedený na konci roku 2004 dosáhl frekvence „pouze“ 3,8 GHz s TDP 115 W.
Magická hranice 4 GHz tak kvůli vysoké teplotě nebyla dosažena, procesor i na základní frekvenci měl už často problém s přehříváním, dodávaný chladič nezvládal v některých případech procesor uchladit. Pro tento případ byl procesor vybaven ochranou, která začala vynechávat cykly a snažila se také neustále snižovat frekvenci. Původní plány dosáhnout s architekturou Netburst frekvence 10 GHz tak vzaly kvůli velkému zahřívání za své.
„Zdál se mi sen, pracoval jsem na frekvenci 4 GHz a vůbec se nezapotil.“ Intel Pentium 4
Stejné hranice dosáhla i „Extreme Edition“ verze tohoto procesoru, která se lišila především dvakrát větší L2 cache (2 MB oproti 1 MB) a přítomností technologie SpeedStep (EIST), která se vyskytovala u mobilních verzí. Mobilní verze Pentium4-M začaly v roce 2002 na frekvenci 1,4 GHz a TDP 26 W, přičemž nejvýkonnější model s frekvencí 3,46 GHz, který byl uveden v lednu roku 2005, již dosahoval také vysokého TDP 88 W.
Jedna z oficiálních reklam na Intel Pentium 4 HT:
Poslední procesory, které se honosily názvem Pentium 4 a potažmo architekturou Netburst, byly založeny na jádře Cedar Mill, které bylo vyráběno novější 65nm technologií. Instrukční sady SSE2, SSE3 i technologie SpeedStep a HyperThreading už byly samozřejmostí, přičemž na začátku roku 2006 byly uvedeny v rozsahu 3 GHz až 3,6 GHz s TDP 86 W. Při dalším a konečném steppingu D0 se dostalo i na TDP 65 W.
Intel poté vzkřísil úspornější architekturu Core z procesorů Pentium M a nastal pomalý nástup vícejádrových procesorů. Ale o tom zase někdy příště.
Otázka do diskuze: měli jste procesor Pentium 4?
