Před pěti lety se na internetu objevilo několik iniciativ, které chtěly zničit starý IE 6. Podařilo se. Jenže seznam stárnoucích technologií je mnohem delší. Je třeba zabít také...
Tipli byste si, co bylo jedním z témat těchto dní před pěti lety? Titulek dnešního článku vám už napověděl, ale přesto to zopakuji – několik iniciativ, které tehdy žádaly, aby se už konečně nadobro zatočilo s Internet Explorerem 6 a jak surfaři, tak firmy a tvůrci webů preferovali moderní prohlížeč.
Dnes už víme, jak to celé dopadlo, stařičký Internet Explorer 6 se totiž odporoučel do věčných lovišť počátkem letošního dubna, kdy zároveň skončila podpora Windows XP, se kterým byl tento prohlížeč dodávaný.
V IE 6 se sice nakonec většina webů zobrazí, ale s chybami, nebo v kompatibilní jednoduché verzi jako v případě Googlu na posledním snímku. Pro vážné surfování je IE 6 tedy prakticky nepoužitelný.
Odchod to byl ale věru zdlouhavý. Zatímco dnes Internet Explorer 6 eviduje stále méně statistických služeb – narazil jsem jen na globální NetMarketShare, který mu přidělil 3,73 % trhu a to jen díky rozvojovým zemím, v roce 2009 na tom byl IE 6 mnohem lépe. Ostatně není to přeci tak dávno, čili si možná ještě vzpomenete, jaký prohlížeč jste tehdy používali.
V roce 2009 vládl světu IE 7 a Firefox 3. Třetím nejpoužívanějším prohlížečem byl IE 6.
Podle globálního StatCounteru tehdy vládnul Internet Explorer 7 (!), i když z nuly se už dral jeho nástupce Internet Explorer 8. Druhým nejpoužívanějším prohlížečem byl Firefox 3 a třetí příčku držel právě Internet Explorer 6 s úctyhodnými 20 %. Tím to tehdy prakticky končilo a všichni ostatní včetně Opery, Safari a mladičkého Chromu 1 se drželi kdesi u dna okolo několika málo procent.
Je třeba zabít IE 7, IE8, IE9 a IE 10
Světu se sice podařilo zabít Internet Explorer 6 a dnes jej ve svých statistikách neuvádí ani tuzemský Rankings.cz (data z polské analytické služby Gemius), nicméně takových adeptů na odstřel tu máme stále dost. Můžeme zůstat rovnou u Internet Exploreru, poněvadž pakliže jsme v roce 2009 zabíjeli jeho šestou generaci, dnes bychom měli dělat vše pro to, aby z povrchu zemského zmizela také Sedmička, Osmička, Devítka a Desítka. Teprve jedenáctá generace Internet Exploreru je na dostatečné úrovní, aby s ní mohli vývojáři rozumně pracovat i ve svých moderních webových aplikacích.
Takto vypadá trh webových prohlížečů a jednotlivých verzí podle NetMarketShare
Zde se ale dnes nacházíme v podobné situaci jako před pěti lety. Internet Explorer 11 se sice dere vzhůru, nicméně díky delšímu vývojovému cyklu než u konkurence a silné pozici na podnikových počítačích probíhá obměna IE mnohonásobně pomaleji. Jestli uživatelé Chromu přejdou díky automatické aktualizaci na novou verzi zpravidla během několika málo dnů až týdnů, v případě Internet Exploreru to trvá kvartály i celé roky.
Je třeba zabít DOC, XLS a PPT
Pokud zůstanu v teritoriu Microsoftu, dalším adeptem na co nejrychlejší odstřel by měl být také Office 2003 a dokonce i jeho starší verze, které stále přežívají v nejedné domácnosti a kanceláři. Jsou to totiž právě tyto balíky, které udržují při životě staré binární formáty Office v čele s DOC, XLS a PPT.
Office 2003 (Zdroj: Wikipedia)
Microsoft přitom už od verze 2007 jako výchozí formát používá Office Open XML, který už před lety prošel standardizací ISO. Mnozí vývojáři a zastánci alternativního XML formátu a standardu Open Document Format, který preferují třeba svobodné balíky OpenOffice.org a LibreOffice, sice nikdy nepřišli standardu OOXML na chuť a roky upozorňovali na jeho chyby, faktem ale zůstává, že svět podnikových kanceláří pevnou rukou opanuje právě Microsoft a je tedy zřejmé, že ať už je OOXML jakýkoliv, vedle toho psaného se pomalu stává i nepsaným standardem. Je tedy třeba zlikvidovat poslední brzdu – starý Office.
Je třeba zabít HTTP
Zatímco před deseti, patnácti lety šifrování webové komunikace nikoho příliš netrápilo a používaly jej především finanční domy ve svých prvních experimentech s internetovým bankovnictvím, dnes je situace úplně odlišná.
K internetu se připojují necelé tři miliardy surfařů, a z hackingu a odposlouchávání se stal jak výnosný byznys šedé zóny, tak strategie všemožných agentur. Těžko říci, kdy došlo k masivní vlně přechodů z HTTP na šifrovaný protokol HTTPS, ale jedním z iniciátorů byl nesporně Google, který před několika lety začal šifrovat prakticky vše včetně používání vyhledávače. Nastolil tím určitý precedens, kdy začíná být dobrým zvykem používat SSL/TLS na jakýkoliv přesun osobních údajů – tedy nikoliv jen hesel při přihlašování, ale třeba i v rámci používání sociálních sítí.
Pokud je Google schopen šifrovat i nejvytíženější webovou stránku na světě, proč by nemohl být za pár let implicitně šifrovaný kompletně celý WWW?
Dnes jsou tedy šifrovaní jak Facebook, Twitter a zmíněné služby Googlu, tak i mnoho dalších webů. Zavedení HTTPS sebou sice nese další výpočetní režii, která se podepíše na spotřebě počítačového výkonu, což může být u velkých webových služeb s miliony uživatelů ekonomická překážka, ale jinak to nejde.
Troufám si tvrdit, že za dalších patnáct let už bude šifrování webového obsahu naprostou samozřejmostí, ať už bude realizované jakýmkoliv způsobem včetně využití možností vyššího zabezpečení v rámci IPv6. Na dobu nešifrovanou, kdy nás mohl snadno odposlouchávat naprosto kdokoliv počínaje pubertálním příbuzným a konče správcem sítě ve škole a podnikové kanceláři, budou ty tam.
Koho ještě?
Jistě bychom našli hromadu dalších věcí, které je třeba prostě zabít a zadupat do země, ale to už nechávám na vás a na diskuzi pod článkem, kde se rádi necháme inspirovat, co by dle vás mělo co nejdříve zmizet z povrchu zemského.
