Jedenáctky jsou za rohem, už ve čtvrtek večer totiž Microsoft představí novou generaci operačního systému. Díky dřívějším plánům pro Windows 10 a 10X, několika zvěstem dobře informovaných insiderů i čerstvě uniklému sestavení Windows 11 už víme, co od systému zhruba čekat. Bez oficiálního vyjádření Microsoftu ale vidíme jen ty vizuální změny. Jenže mnoho novinek by se mělo odehrát i pod kapotou. Co konkrétně?
Tablety
Microsoft ještě pořád nedokázal vyvážit uživatelské rozhraní tak, aby vyhovovalo desktopům i novým dotykovým zařízením. Osmičky znamenaly pro konzervativní uživatele až příliš velký šok a odklon od klávesnico-myšového světa k tomu dotykovému. Desítky udělaly krok zpět, což ale naštvalo uživatele tabletů.
Windows 11 budou muset na podpoře tabletů lépe zapracovat, ostatně všechny počítače vyráběné Microsoftem mají dotykové obrazovky. Ne všechno ale lze pohodlně ovládat pomocí prstů, vždyť i řada integrovaných aplikací je převzatá ze starších verzí Windows, které s tím nepočítaly.
Nová funkce pro přichycování oken k okraji nebo rohu displeje
Že v Redmondu na dotyky znovu myslí, je vidět na už na uniklém buildu. Hlavní panel je vyšší, ikonky větší. Nabídka Start připomíná spíš launchery z mobilu. Nová funkce pro přichycování oken ke krajům obrazovky či do jejich rohů, která se schovala do tlačítka pro maximalizaci, je také ušita spíš na míru prstům než myši.
Rovněž víme, že Microsoft chystá ovládání pomocí gest na dotykových displejích (nejen touchpadech), které známe z iPadů nebo tabletů s Androidem.
Nové displeje
Windows můžete ze spánku nebo hibernace probudit ručně tlačítkem, otevřením víka, myší, klávesnicí, síťovým příkazem nebo nějakou naplánovanou úlohou. Podle všeho ale přibude ještě další možnost – probuzení poklepáním na dotykový displej.
V uniklém sestavení Windows 11 se tato možnost objevila v nabídce Start, stačí zadat Wake on Touch. Momentálně však nastavení není aktivní a odkaz nikam nesměřuje.
Novinka může teoreticky fungovat i u současných počítačů, ale pravděpodobně se objeví až u nějakých budoucích (Surface Pro 8, Pro X2 apod.). Funkce totiž nejspíš bude vázaná na hardware, tedy řadič, který ve spánku nechá zhasnutý displej, ale dotyková vrstva zůstane v pohotovosti (ač s nižší citlivostí než v plném provozu). Jen tak by totiž probuzení poklepáním mohlo fungovat, aniž by to příliš snižovalo výdrž zařízení.
Surface Neo měl být etalonem nové generace skládaček a ukázat schopnosti Windows 10X (zdroj: Microsoft)
S dotyky souvisí i další potenciální novinky. Microsoft připravoval Windows 10X, což původně měla být zvláštní edice systému optimalizovaná pro dvoudisplejová zařízení jako Surface Neo (který se nakonec ani nedostal do obchodů) nebo tablety s velkými skládacími displeji.
Windows už sice od pravěku umí pracovat s více monitory, ale to není totéž. Úprava pro nové formáty zařízení by znamenala, že se okna aplikací budou umět plynule roztahovat/smršťovat a přesouvat po ploše podle toho, jak s displejem otáčíte či jestli je skládačka otevřená/zavřená.
Nový hardware
Jedenáctky budou první verzí Windows od začátku tvořenou pro dvě odlišné hardwarové platformy. Jednak klasické počítače architektury x86-64 a jednak nové postavené na Arm64. Mizí podpora čipů x86 (tedy starých 32bitových procesorů), s nimiž se Microsoft rozloučil už před rokem.
Nová zařízení s armovými procesory už navíc budou skoro plnohodnotná, protože Microsoft na nich dokončuje emulaci x86-64. To vylepší podporu nenativních aplikací, ale bohužel nevyřeší chybějící ovladače pro různá exotičtější zařízení.
Podpora Armu byla až dosud spjata výhradně se Snapdragony od Qualcommu, ale Microsoftu teoreticky nic nebrání podporovat i Exynosy od Samsungu nebo čipsety od MediaTeku. Větší konkurence znamená lepší nabídku a nižší ceny. (Však už také lze zapnout desktopový režim na Raspberry Pi, které běží na armových čipsetech od Broadcomu.)
Jaký se Surface Pro X s Windows 10 Arm?
V Redmondu mají s novým systémem příležitost udělat tlustou čáru i za jiným historickým hardwarem. Desítky kupříkladu stále mohou běžet i na zařízeních s rozlišením 800 × 600 px a grafikou s rozhraním DirectX 9. Zde může dojít k posunu. Kdyby byli v Microsoftu hodně odvážní, mohli by také jako povinnost zavést SSD místo HDD. Rychlá flashová úložiště už má u nové generace Xboxu a navrhl i rozšíření DirectX, které pomůže rychlejší zápis a čtení dat využít k lepšímu hernímu zážitku.
Rychlejší běh aplikací
Bude všechen ten nový hardware umět Microsoft využít? To se uvidí. Na uniklém (raném) buildu udělal magazín HotHardware test srovnávající Windows 10 21H1 a Windows 11 21966.1, podle něhož mají Jedenáctky na Samsungu Galaxy Book S s procesorem Core i7-L16G7 o jednotky procent vyšší výkon než Desítky.
Zatím z toho nelze nic usuzovat, ale víme, že dlouhodobou bolístkou Windows je scheduler, tedy správce úloh rozdělující operace mezi jednotlivá jádra/vlákna procesoru. Ve srovnáních s Linuxem, kterým se pravidelně věnuje magazín Phoronix, je vidět, že ve dvou třetinách testů je počítač s Linuxem rychlejší, v celkovém srovnání je to průměrně až o 10 %.
Stejný hardware, jiný systém a jiný výkon (zdroj: Phoronix)
Také se to liší procesor od procesoru. Windows vždy běžely lépe na Intelu a možná i z toho důvodu běžné spotřebitelské verze systému neuměly tak dobře pracovat s procesory o více než čtyřech jádrech / osmi vláknech. Až AMD vyhnalo Ryzeny k 16 jádrům a Threadrippery k 64 jádrům, ukázalo se, že výkon neškáluje tak dobře, jak by měl.
Neoptimalizovaný scheduler může v budoucnu potrápit všechny výrobce procesorů – a také jejich uživatele. Ze světa Armu už známe procesory s dvěma či třemi klastry různých procesorových jader, které se liší taktem i architekturou. Totéž adaptují i Intel a AMD. Intel už podobný model využil u čipů Lakefield s jedním jádrem Sunny Cove (Core) a čtyřmi jádry Tremont (Atom). Právě takového se týkal i odkazovaný test HotHardwaru.
Alder Lake spojí jádra Core a Atom do jednoho čipu (zdroj: Intel)
Na podzim to pak Intel naplno využije u čipů Alder Lake. V případě AMD se spekuluje, že různá jádra využije u APU Strix Point (Zen 4 + Zen 5). To bude pro scheduler pořádná zkouška ohněm, protože bude muset nejen vhodně rozložit vykonávání instrukcí mezi spoustu jader, ale také spoustu jader různých výkonů a schopností. Nebude-li fungovat správně, může náročnou úlohu svěřit pomalému jádru Atomu místo Core.
Vzorem může být například Apple, který u čipů M1 a systému Big Sur ukočíroval plně heterogenní systém. Výpočty totiž umí přerozdělovat nejen mezi procesorovými jádry dvou architektur (Firestorm a Icestorm), ale umí je delegovat i na grafické jádro či video, obrazové a neurální koprocesory, které ve zvláštních operacích nabídnou násobně vyšší výkon než obecný procesor.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
