Už od prvních superpočítačů se zavedlo srovnatelné měření výkonu, které spočívalo v rychlost zpracování výpočtů z oblasti lineární algebry. V moderním pojetí výsledný výkon prezentuje známý Linpack.
Doba se ale mění a s ní i segment výpočtů, které superpočítače v reálném nasazení řeší. Od úloh v rámci lineární algebry se většina superpočítačů přesunula k mnohem komplikovanějším výpočtům z oblasti parciálních diferenciálních rovnic.
Současné měření tak nereflektuje reálný výkon superpočítačů při běžném použití, ale zároveň škodí návrhu i celkovému výkonu superpočítače v těchto reálných úlohách. Místo optimalizace na tyto výpočty je totiž velmi často cílem právě co nejvyšší výkon v měření Linpack a pozice v TOP 500. To ve výsledku snižuje možnosti a lepší výkon v komplexnějších úlohách, pro které je superpočítač nakonec potřeba.
Čínský superpočítač Tianhe-2 má dle měření Linpacku výkon 33,86 PFLOPS a je nejvýkonnější na světě. Realita ale může být zcela jiná a v reálných výpočtech může být klidně pomalejší, než jiné superpočítače s odlišnou architekturou
Nový benchmark (testovací program) by tak měl být zaměřen především na reálné a komplexní úlohy, což může velmi snadno zamíchat pozicemi nejvýkonnějších i nejefektivnějších superpočítačů na světě.
Test bude zaměřen na plné vytížení všech čipů, ale měl by zajistit i měření propustnosti a odezvu uvnitř částí samotného superpočítače. O vývoj nového měřícího testu HPCG (High Performance Conjugate Gradient) se starají inženýři z národních laboratoří Sandia v Albuquerque.
Měření pomocí Linpacku se sice nezruší, mělo by ale do budoucna hrát druhořadou roli. Reálný a použitelný výkon superpočítačů by tak měl být díky reálnější architektuře budoucích modelů výrazně lepší.
