Zkraje letošního května představilo DJI třetí generaci své nejmenší skládací kvadrokoptéry Mini 3 Pro a nadchlo drtivou většinu fanoušků létání a fotografie z ptačí perspektivy.
Droboučký dron totiž konečně získal základní funkce autopilota, k tomu nezbytné kombinované čelní a zadní překážkoměry, no a to vše při zachování jen těžko uvěřitelné vzletové hmotnosti pod 250 gramů.
Pravidelní čtenáři dobře vědí, že takto nízká hmotnost je na evropské obloze naprosto klíčová, rekreační letouny do čtvrt kilogramu totiž spadají do nejméně regulované kategorie bezpilotních letounů a jejich majitelé – pokud nebudou vysloveně obtěžovat sousedy, pejskaře a korzující páry – s nimi mohou vzlétnout třeba i v blízkém městském parku. Samozřejmě ale pozor na místní předpisy a vyhlášky. Třeba zákaz létání v přírodních rezervacích.
V každém případě, díky těmto parametrům není překvapivé, že se nakonec většina recenzentů shodla, že je Mini 3 Pro možná nejpovedenější letošní dron na trhu. Fotí slušně, létá skvěle, za dobrých podmínek vydrží ve vzduchu více než půl hodiny, i přes nízkou hmotnost je na nebi poměrně stabilní, a přitom se s trochou vůle vejde i do dámské kabelky.
Co se skrývá uvnitř dronu
V dnešním článku nicméně neuvidíte ani jedno sférické panorama nebo 4K video stabilizované digitálně i mechanicky pomocí tradičně skvělého gimbalu, který se dokáže na M3P vytočit kolmo vzhůru, všechny testovací kvadrokoptéry, které nám dorazily z německé pobočky DJI, jsem totiž dokázal velmi rychle rozbít:
Namísto pláče v koutě jsem nicméně poslední havárii pojmul jako příležitost, vytáhl z police sadu drobných servisních šroubováků, půjčil si trsátka od kolegů z časopisu Computer a podíval se drobnému miníkovi citlivě pod kapotu. Tak, abych jej poté opět dokázal složit do původního stavu.
Podívejte se na komentovanou galerii, jak se Číňanům podařilo veškerou elektroniku vtěsnat do tak maličkého tělíčka z měkkého plastu a jaké (a naprosto neznámé) procesory tuto legraci vlastně pohánějí.
