V Tampě pomalu končí letošní ročník bezpečnostní konference GEOINT Symposium 2018, kterou organizuje nadace United States Geospatial Intelligence Foundation za účelem výměny zkušeností z oblasti bezpečnostních a sledovacích technologií.
Jinými slovy, pokud chcete vědět, na čem se dnes pracuje třeba v laboratořích zbrojařského holdingu Northrop Grumman, zajeďte si do Tampy.
Letos se na Floridu vydala i Dawn Meyerriecksová – toho času zástupkyně ředitele CIA pro vědu a výzkum. Directorate of Science and Technology (DS&T) má bohatou historii sahající do raných poválečných let, přičemž jeho hlavní úkol je dodnes v podstatě stejný: hledání nových způsobů sběru zpravodajských dat.
Éra koček s mikrofony a telepatie
DS&T je opředený hromadou mýtů a to díky svým exotickým programům z dob studené války. V 60. letech to měl být třeba projekt Acoustic Kitty, v rámci kterého agenti údajně vypouštěli do okolí ambasády SSSR kočky s implantovaným mikrofonem a rádiovým vysílačem. Výsledky však nebyly příliš přesvědčivé, první vypuštěnou kočku totiž okamžitě přejel taxík a ta druhá prostě utekla.
V 70. letech se pak vědci z DS&T pokoušeli sledovat cíle v Sovětském svazu zase pomocí psychotroniků a obecně parapsychologie. Brzy se však ukázalo, že ani jedno médium ve skutečnosti mimosmyslové vnímání neovládá a i tento bizarní projekt skončil u ledu.
CIA začala s A.I. už v raných 80. letech
Ačkoliv se o strojovém učení, neuronových sítích a dalších algoritmech z rodiny A.I. ve velkém mluví a píše až v posledních několika letech, CIA se ji snaží ovládnout už bezmála čtyřicet let. Tzv. Artificial Intelligence Steering Group totiž v agentuře vznikla už na počátku 80. let.
CIA se začala zajímat o praktické možnosti využití A.I. už na počátku 80. let minulého století
Podle digitalizovaných dokumentů z roku 1984 se přitom nejednalo o čistě teoretické přemítání, co že to ta A.I. vlastně je, ale o první pokusy využít aplikované A.I. přesně k tomu, k čemu ji dnes používá Google, Facebook, Microsoft, LinkedIn a další – k chytré analýze dat, automatizaci, vyhledávání a tak dále. Tedy k tomu, co každé zpravodajské službě zabere zdaleka nejvíce času.
30 zemí světa má velmi pokročilé kamerové sledovací systémy
A to se už konečně dostáváme do současnosti, Dawn Meyerriecksová totiž v úvodní keynote sympózia GEOINT konstatovala, že úroveň sledovací technologie dosáhla už takové úrovně, že přinejmenším 30 zemí světa dokáže automaticky sledovat pohyb agentů CIA na veřejnosti právě pomocí strojového učení a analýzy obrazu z bezpečnostních kamer.
Není náhodou, že lídrem v této oblasti se pomalu stává Čína, která se na rozdíl od západního světa a s trochou nadsázky nemusí zatěžovat takovými malichernostmi jako je třeba ochrana osobních dat. A tak se poslední dobou množí zprávy o jejím mocném kamerovém systému, který dokáže odhalit konkrétního člověka už za několik málo minut.
Meyerriecksová nicméně jmenovala třeba Singapur, který je prý podobných praktik schopen už celé roky. Podle ředitelky výzkumu a vývoje v CIA však agentura rozhodně nezaspala, sama totiž vyvíjí na 150 projektů, do kterých jsou zapojené technologie umělé inteligence.
A.I. od CIA vytváří pro agenty mapy bezpečnostních kamer ve světových metropolích
Jeden z nich používá počítačové rozpoznávání objektů v obrazu k pravému opaku. Namísto toho, aby detekoval osoby a jejich tváře, snaží se ve snímcích z ulic a leteckých/satelitních fotografiích hledat kamery.
Software na základě těchto dat vytvoří mapu, kde se nacházejí bezpečnostní kamery a agent v terénu se těmto oblastem může vyhnout, případně udělat vše pro to, aby mu některá z nich neviděla do tváře.
Ani to však nemusí stačit, už dnes totiž existují experimentální systémy, které identifikují člověka, i když bude mít tvář schovanou šátkem. Software jednoduše dopočítá chybějící data podle pravděpodobnostního modelu.
Kauza Strava Heatmap, aneb sportovci uprostřed somálské divočiny
Kamery jsou však pouze jedním pilířem sledovacích systémů. Tím druhým jsou telefony. Meyerriecksová se na konferenci řečnicky zeptala: „Skutečně si myslíte, že když vypnete telefon deset minut před tím, než dorazíte na místo schůzky, nikdo se nedozví, kam jdete?“ CNN přitom v tomto kontextu připomíná aféru z konce ledna, když vyšlo najevo, že k plošnému sledování lze za jistých okolností využít i něco tak zdánlivě nevinného jako mapu Global Heatmap sportovní aplikace Strava.
Strava v ní zobrazuje, ve kterých místech se nejvíce sportuje – ať už na kole, nebo s běžeckými botami na nohou, přičemž do mapy se tímto způsobem promítli i běžci z nejrůznějších vojenských základen rozesetých po celém světě. Třeba somálská lokace Baledogle Airfield, odkud startují drony proti islámským teroristům z hnutí Aš-Šabáb.
Když se na tuto lokaci podíváte na mapě Stravy, zjistíte, že si vedlejší ranvej oblíbili i běžci. A jelikož se nejedná o Stromovku uprostřed Prahy, ale vojenskou základnu uprostřed naprosté divočiny, asi to nebudou místní děti, co si na blešáku v Mogadišu koupili svůj první iPhone.
To je ale náhoda, Stravu v celém Somálsku používají jen běžci, kteří jsou asi fanoušci letectví, pobíhají totiž až na jeden stadion výhradně na leteckých základnách, respektive okolo letiště v Mogadišu.
Meyerriecksová nebyla konkrétní, nicméně její odpověď dala jasně tušit, že současné zpravodajské agentury samozřejmě myslí i na tyto případy a falšování geografické polohy v mobilu je každodenní samozřejmostí.
V každém případě, éra Jamese Bonda a jeho hraček nejspíše skutečně patří minulosti, zpravodajskou práci dnes totiž stále více dělají stroje. Nemají nabito za opaskem, jedná se totiž o armádu analytického softwaru, který má jediný úkol: v ohromných kvantech člověkem nesetříditelných dat najít něco zajímavého.
