Internet je plný různých způsobů a fint, jak si nelegálně nebo pololegálně přivydělat. Jedním ze způsobů, který spadá právě do pomyslné šedé zóny, je i zneužívání překlepů při zadávání adres serverů. Doménoví squatteři vydělávají na popularitě známých serverů a tato technika je zřejmě stará jako Internet samotný. Chcete vědět, jestli vás někdo nezneužívá?
Překlep jako základ
Základem doménového "překlepového" squaterství je název nějakého velmi známého a navštěvovaného serveru. Squatter si poté zaregistruje názvy, které z původního jména odvodí. V češtině to může být zejména název se zaměněnými znaky "y" a "z" (obvyklé překlepy u českého rozložení kláves u lidí zvyklých na QWERTY). Daleko větší příležitosti pak dávají názvy serverů zahraničních, kdy často ani sami rodilí mluvčí neví, jak správně název serveru hláskovat.
Využívá se však i prostých překlepů, kdy se registrují názvy se znaky navíc, které se na klávesnici nacházejí v blízkosti těch, které původní název tvoří. Pokud je původní server hodně oblíbený a jeho návštěvnost se pohybuje v desítkách či stovkách tisíc návštěvníků denně (a v zahraničí klidně i více), může být počet omylem zadaných adres v absolutních číslech poměrně vysoký a lze tak tímto způsobem celkem úspěšně parazitovat na cizích serverech.
Toto vše samozřejmě není žádná novinka, je to oblíbená technika snad od počátků webu. Právě teď však mají squatteři ideální příležitost k řádění, protože je zde nová doména .EU a lze předpokládat, že většina významných subjektů s celoevropskou působností si své názvy zaregistruje.
Slušné peníze
Co dál se zaregistrovanými názvy s překlepy? První relativně neškodnou variantou, kterou může squatter zvolit, je to, že na adresách rozjede webové stránky, které parodují a zesměšňují originál. Daleko lukrativnější (a obvyklejší) varianta je však napojit tyto domény na nějaký reklamní systém. Pokud jste například schopni nabalit na jeden velmi navštěvovaný server několik adres "překlepových" (zde velmi záleží na samotném názvu), výsledný generovaný provoz může být poměrně slušný a stačí jej sloučit a přesměrovat na jednu konkrétní stránku. Zde pak může vydělávat reklama.
Ke slovu se tak dostává kupříkladu Google se svým systémem "AdSense for domains". Ze zaparkovaných domén lze přesměrovat požadavky na stránky, které vygeneruje systém AdSense a na kterých zobrazí kontextovou reklamu.
Nebezpečí i z jiné strany
Velmi často se objevují i případy zneužívání dětských stránek, jejichž "překlepové" verze směřují na obsah, který není pro děti zrovna příliš vhodný. Právě děti se často při zadávání názvů serverů pletou. Při podobné chybě se pak snadno mohou dostat na stránky, kde je reklamováno "zboží pro dospělé" či přímo pornografický materiál. Těžko říct, co tímhle squatteři mohou sledovat.
Existují i další možnosti. Dokonce samotný Google se stal nedávno terčem parazitů. Na stránce googkle.com (nyní již nefunkční), která mohla generovat poměrně značný "traffic" vzhledem k popularitě tohoto vyhledávače, na nepozorné návštěvníky čekalo nemilé překvapení. Trojský kůň, downloader, spyware a další podobná havěť se snažila dostat do systému uživatelů. Terčem jsou však kupříkladu i servery antivirových firem. Google byl v boji proti squatterům úspěšný a podařilo se mu získat celou řadu "překlepových domén" na své jméno pro sebe. Právě Google je však díky svému reklamnímu systému často považován za napomahače všech těchto aktivit.
Nástroj pro ochranu
Z laboratoří Microsoftu vzešel jeden zajímavý program, který byl před několika dny uvolněn veřejnosti (byť stále ve zkušební verzi) a který se popisovanými problémy zabývá. URL Tracer je nástroj, který může posloužit řadě různých typů uživatelů. Zadáním názvu serveru je schopen vygenerovat "překlepové" varianty, otestovat jejich existenci a případné napojení na doménové squatery. Majitelé domén tak mohou otestovat, jak moc je jejich název ohrožen či přímo zneužíván.
Program však může posloužit i rodičům. Ti si mohou proskenovat adresy serverů, které jejich děti navštěvují, a identifikovat možná rizika v podobě existujících parazitujících domén, na nichž může být nevhodný obsah. Takové adresy pak stačí přidat do rodičovského filtru, kam by se jinak dost těžko dostaly.
Zájemci o problematiku mohou nalézt další podrobné informace na stránkách projektu. Dozvíte se zde, jak vlastně podobný squating technicky funguje, o případech, které jsou zdokumentovány a mnoho dalších informací.
Zdroje: eWeek [1, 2], Google, Microsoft
