Aby žena začátkem devatenáctého století studovala a navíc matematiku, dnes bychom tomu řekli „úlet“. Ale dcera slavného básníka taková byla a nastínila vývoj počítačů sto let dopředu.
„Jednoho rána jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem slavný,“ napsal později básník Lord Byron o svém rozpoložení poté, co vydal první dva zpěvy Childe Haroldovy pouti. Dílo se okamžitě stalo populárním a Byron se tak stal hvězdným hostem večírků tehdejší společenské smetánky. Na jednom takovém potkal Annabella Milbanke z bohaté šlechtické rodiny, kterou si záhy vzal a 10. prosince 1815 oslavil narození dcery Ady. To ještě slavný básník netušil, že se z ní stane neméně slavná matematička, která nastíní základy programování počítačů.
Augusta Ada Byron později známá pod jménem Ada Lovelace zachycená na obraze ve svých 21 letech (obraz sbírky British Government Art Collection, foto: wiki, volné dílo)
Byron ale nebyl dobrým manželem, vedl záletný život rozmarného básníka, a tak ho Annabella pět týdnů po narození dcery opustila. Ada už svého otce nikdy nespatřila, zemřel na jedné ze svých cest 19. dubna 1824 během řeckého povstání proti Turkům.
Ada a počítací stroj
Adina matka i samotný Byron velice stáli o to, aby se dcera tak nějak „nepotatila“. Nikdo nechtěl, aby Ada zdědila otcovu rozervanost, rozháraný život plný zklamání a romantických dobrodružství. Annabelle se proto rozhodla, že svou dceru nechá učit v matematice. Něco takového bylo pro mladou slečnu z lepší rodiny v tehdejší Anglii naprosto neobvyklé, ovšem pomocí domácího učitele to bylo možné zařídit. Ada projevila matematické nadání i zálibu v číslech.
Ada Lovelace
Matematička, která detailně popsala fungování Babbageova mechanického počítače a vytvořila pro něj první algoritmus.
- narození: 10. prosince 1815
- úmrtí: 27. listopadu 1852
- původ: Anglie
Annabelle se o svou dceru příliš nezajímala a ponechala ji v péči své matky Judith. Ada měla velice chatrné zdraví a například spalničky ji upoutaly na lůžko po dobu téměř celého roku. Díky tomu měla hodně času na matematiku a rozvíjení své technické představivosti. Měla i zájem o romantickou poezii, ale s tou její vychovatelé v obavě o otcovy geny neustále bojovali.
V květnu 1833, když ji bylo sedmnáct, byla zařazena do skupiny mladých žen, představených na královském dvoře. Jakkoliv na ni nádhera a vznešenost dvora zapůsobila, mnohem větší dojem na ni udělala jiná událost o pár týdnů později. Poprvé se totiž setkala s Charlesem Babbagem, jednačtyřicetiletým vdovcem, který lepší společnosti předváděl ve svém salonu model svého stroje Difference engine. Zájemci s ním mohli zajít do vedlejší bývalé stodoly a podívat se na stále ještě nedokončený stroj ve skutečné velikosti.
Lidé byly z jeho díla nadšeni. Doba byla těhotná velkými očekáváními, které měla přinést exploze technických dovedností, a tak se nelze divit, co vše si od této lepší „programovatelné kalkulačky“ vlastně slibovali. Například vévoda z Wellingtonu, slavný vítěz nad Napoleonem, soudil, že by stroj mohl analyzovat situace před bitvou a zjišťovat, zda má smysl klání podniknout.
Také Adina matka byla ohromená z toho „myslícího stroje“. Ovšem nikdo vlastně nechápal, jak to všechno funguje. Jedině Ada, navzdory svému věku, stroji rozuměla. Jediná ona dokázala ocenit skutečnou krásu těch mechanických převodů.
Matematička Ada, hraběnka z Lovelace
Ada se pustila do studia londýnské univerzity. V této době se jednalo o zcela unikátní záležitost, jelikož ženy, a to ani ty z lepších kruhů, obvykle nestudovaly. Ovšem Ada nebyla jen tak někdo – byla dcerou slavného básníka, o jehož genialitě v té době již málokdo pochyboval. Znala se s Babbagem, Darvinem či Faradayem.
Adiným vzorem se v té době stala Mary Somervilleová, taktéž matematička, z jejíchž prací Ada studovala. Mary se stala její přítelkyní a učitelkou, zadávala jí úkoly a opravovala řešení. Ba co víc, její syn Woronzow Adě doporučoval, aby se vdala, a dokonce pro ni našel dobrou partii. Šlo o jednoho z jeho bývalých spolužáků, Williama Kinga, velice bohatého barona. Vyšlo to. Jen pár týdnů po prvním setkání ji požádal o ruku, s čímž Ada souhlasila.
Ada v sedmnácti letech (zdroj: wiki, volné dílo)
Svatba se konala v červenci 1835 a nešlo o žádný romantický vztah, ale o čistě pragmatickou záležitost. Ada doufala, že se tím zbaví závislosti na své dominantní matce, zatímco Williamovi se líbila představa mít poněkud excentrickou, ale zajímavou a talentovanou ženu z bohaté a známé rodiny. Jeho kalkulace se vyplatila, protože díky bratranci Annabelly, jenž byl v této době premiérem, mu byl v roce 1838 propůjčen titul hraběte z Lovelace. Ada se tak stala hraběnkou z Lovelace a pod tímto jménem ji známe i my dnes.
Na vánoce 1835 předala Annabella své dceři jako dar portrét jejího otce. Fotografie tehdy ještě nebyly a Ada tak měla poprvé možnost poznat svého rodiče i po vizuální stránce. Ten známý romantický obraz Lorda Byrona v tradičním albánském kroji ji učaroval. Možná i proto pojmenovala své první dítě, syna, jménem Byron. Dcera, narozená o rok později v roce 1837, pak nesla jméno po babičce – Annabella. Třetím dítětem byl syn Ralph, přičemž poté se Adino zdraví výrazně zhoršilo. Lékaři ji ordinovali silné opiáty, k čemuž se přidal i alkohol, kterému do značné míry propadla.
V průběhu svého manželství, navzdory svým mateřským povinnostem a zdravotním komplikacím, se Ada snažila dále věnovat vědě, konkrétně matematice. Ačkoliv studium nakonec musela přerušit a nikdy je nedokončila, přesto byla nadanou matematičkou. Dnes je ovšem poněkud tendenční dívat se na Adu jako na matematičku přímo geniální. To je zcela falešný pohled.
Nelze sice upřít, že Ada měla pro matematiku vlohy, ovšem ke genialitě měla poměrně hodně daleko a matematiku samotnou ničím zásadním neobohatila. Jejím současníkem byl například Carl Friedrich Gauss, největší matematik všech dob, no a ve srovnání s ním… Ne, to opravdu nelze srovnávat. Nemůžeme Adu a její přinos budoucím věkům zcela bagatelizovat, ovšem řekněme si upřímně, že nebýt ženou a nebýt dcerou slavného otce, je velkou otázkou, zda by dnes bylo její jméno tak populární.
