Strojový kód - od slova "stroj". Jsou to samotné instrukce jakéhokoli procesoru (procesorů je spousta druhů, od malých s pouhými 8 vývody až po velké CPU do "velkých¨ počítačů), strojový kód jsou jen čísla (operační kód instrukce a jejich operandy). To je to, co samotný procesor zpracovává.
Zdrojový kód - od slova "zdroj" ve smyslu "původ". Je to program napsaný člověkem jako text, kompilátor ho pak přeloží právě do toho strojového kódu.
Dnes už ve strojovém kódu asi nikdo nepíše, člověk na to musí neustále myslet na spoustu věcí (adresy proměnných v paměti jak si to sám zvolí, adresy skoků na místa v programu atd.), nad STROJOVÝM kódem je assembler, to už je taktéž program psaný jako text, ale v podstatě jsou také přímo ony samotné instrukce, jen "lidštěji" napsané jako jejich zkratky, k tomu překladač sám hlídá všechny ty adresy proměnných, podprogramů atd. Ale v tom dnes taky málo lidí píše. Ale program psaný v Assembleru už je ZDROJOVÝ kód, který překladač (kompilátor) přeloží do STROJOVÉHO kódu.
