Teď se musíme vrátit ke způsobu vnímání zvuku. Je to silně individuální, ale vždy analogový, nikdy ne digitální.
Je potřeba si dát několik věcí do souvislostí. Elektronkové zesilovače mají zkreslení kolem 10%. Jde ale "kulaté" zkreslení, které lidem nevadí - nebo si zvykli? - nevím. Tranzistorové zesilovače mají pod 0,1%, ale zkreslení vadí.
CD má teoreticky nízké zkreslení a velkou dynamiku. Jenže při remasteringu nahrávky o dynamiku přijdou, jsou ve 3dB. Navíc nikdo neví, co udělají převodníky a filtry např. se skokovou změnou úrovně. Ostrá rána do bubínku se projeví tak, že A/D převodník při nahrávání ten skok "zezubatí", filtr ořízne a zarovná. V přehrávači D/A převodník to nějak vyhladí, zprůměruje s okolím díky opravám chyb. Tranzistorový zesilovač na hranách překmitne a výsledkem je něco rapidně jiného, než bylo na začátku.
S analogovým šumem si lidský mozek dokáže poradit, odfiltrovat, to je běžný projev, na který je po desítky tisíc let zvyklý. Musel být schopen vytáhnout ze šumu lesa zvuk potenciální kořisti nebo naopak predátora. Kdyby to nezvládl, tak na Zemi vládne jiný živočich. S digitálem neudělá nic, tam se nemá čeho chytnout.
