Vzpomínám jak jsem byl nucen dávno svým malým dítkům vařit krupicovou kaši. Dle instrukcí se mi tý krupice zdálo málo, bylo to takové řiďoučké. Tak jsem přidal. Tím patrně vzniklo kritické množství hmoty a rázem kaše zkameněla, nešla vyndat ani sekerou. Musel jsem jí zahodit i s kastólem.