(Toto není dotaz, jen pokus o vyvrácení bludu)
Co přišel režim stand-by, tak se stalo módní nevypínat a šířit bludy o škodlivosti vypínání. Když stand-by nebylo, tak se nevylínalo anikomu a ničemu to nevadilo. A ty bludy šíří i lidi, elektronikou se zabývající?!
Pro lidi, elektroniku neznající...tohle číst nemusíte, jen veřte, že vypínat můžete úplně. Že to škodí je blud. Opravdu. Dobře navržené zařízení má zdroj udělaný tak, že mu to nevadí, u špatně navrženého takového zdroje bych nevěřil celému zažizení, může odejít cokoli z jiných důvodů.
Jak to obecně funguje? Pro stand-by je v přístroji zvášť malý samostaný zdroječek pro tento režim, který zajišťuje přechod do ON (třeba příjmač dálkového ovládání v TV). Podobně ve zdroji ATX, někdy je pro to zvlášť malý plně samostaný zdroj, v některých zdrojích je ten malý zdroj napájený z "hlavního" můstku. Ve druhém případě ATX zdrojů odpadá proudový náraz při prvním nabití fitračních kondenzátorů, ale omezení toho nárazu se řeší (termistor...). A to je jediný problém, možný proudový náraz při nabíjení a proražení/přerušení diod v můstku. Ale ten se omezuje. Dobrým zvykem je ale samostaný zdroj (obecně u všech zařízení), kde tento proudový náraz hrozí i při přechodu ze stand-by do ON, protože be stand-by je vše ostatní vyplé, včetně "hlavního", kromě toho malého "stand-by zdroje". No a to záleží na konstruktérovi, kam dá spínací triak (nebo relé), zda použije ten termistor atd. Jak jsem pasl výš...dobře navrženému zařizení je to fuck, jestli se vypne úplně nebo ne.