Ach ano! Vás vlastně zajímá, kde čistý vizmut získat! Tak tedy, v té zapadlé horské balkánské vesnici, jak už jsem psal, působil místní lékárník, ranhojič a felčar v jednom. K němu jsem poslal svého věrného průvodce Halefa, který, ač prostý syn pouště, byl obdařen jiskrnou myslí a pronikavým úsudkem. Ten lékárník, mezi námi, všemi mastmi mazaný prohnaný obtloustlý chlapík, se přes to všechno těšil pověsti výtečného lučebníka, takže milý Halef dobře pochodil a vizmutu mi přinesl sdostatek. Pro nás to tehdy byla jediná možnost, jak se v křivolakých horských průsmycích vyhnout zákeřnému útoku střelbou z pušek. Mezi pověrčivými vesničany se pověst o mé nezranitelnost kulkou bleskurychle roznesla a přiměla tak naše nepřátele při střetnutí zvolit útok zblízka. Ten jim byl ostatně s jejich čekany a jatagany mnohem bližší a nám poskytl alespoň malou naději, že útok zjistíme včas. Jak vidíte, milý příteli, o úspěchu a dlouhém životě často rozhoduje lidský důvtip a ještě častěji prostá náhoda. A věrní přátelé, přirozeně.
