Představa o živení se konkrétním programovacím jazykem je naprostý nesmysl.
Programovací jazyk se dá naučit za odpoledne. Sám o sobě je v podstatě bezcenný. Spousta jazyků (třeba zrovna zmiňovaný Python) tu nemusí v příštím desetiletí vůbec být.
Především je potřeba přestat (zejména ve 13 letech) uvažovat o nějakém živení se tím či oním a uvědomit si, že naprosto zásadní a prvořadé je vzdělání. Vzdělání dá člověku schopnost chápat základní principy kolem programování a programovací jazyky se učit a zase je zapomínat jako na běžícím pásu, jak je kdy potřeba. Nebo je případně taky sám navrhovat, implementovat a zdokonalovat.
V kterémkoliv jazyce doporučím jeden postup, který zaručeně funguje:
1. Zprovoznit si běhové prostředí toho jazyka, tj. interpret, kompilátor nebo obojí.
2. Přeložit (je-li třeba) a spustit si Hello World v daném jazyce. Na webu jich bude jistě dost na výběr.
3. Najít si online dokumentaci k příslušnému jazyku, která je celkem jistě k dispozici v mnoha variantách, a z Hello World postupně vytvořit něco, co dává smysl a dělá něco zajímavého.
Tohle^^^ funguje pro každý jazyk na světě a není v tom vůbec žádný skok.
Opravdový skok teprve nastane, když se zamyslíš, jak implementovat Dijsktrův algoritmus (a v čem spočívá důkaz jeho korektnosti) nebo Fibonacciho haldu (a v čem je (ne)zajímavá). Tehdy si člověk uvědomí, že konkrétní programovací jazyk je skoro nepodstatný, zatímco algoritmy a jejich složitost hrají zásadní roli.
