Proč se tak plýtvá IPv6 adresami?

Já si říkám, kdyby se řádně hospodařilo v rámci IPv4, tak těch 2^32 (což je přesně 4 294 967 296) adres bude stačit, sice ne pro každé zařázení ale třeba každá domácí síť by mohla být za NATem s veřejnou IP. Ale dobře máme tu IPv6 jehož adresy jsou dlouhé 128 bitů, neboli adres je 2^128 (což je přesně 340 282 366 920 938 463 463 374 607 431 768 211 456). To by při dobrém hospodaření do budoucna stačilo na celý galaktický internet a ještě by zbylo, jenže... IPv6 adresami se naprosto neuvěřitelně plýtvá. Vypadá to tak že nejmenší možný prefix adresy je /64, což znamená že každá domácnost, každá kancelář bude mít k dispozici podsíť kam je možné umístit 2^64 (což je přesně 18 446 744 073 709 551 616) zařízení. Pochopitelně se to nikdy nevyužije. Tak k čemu je mi 128 bitová adresa, když kvůli návrhu protokolu zůstane naprostá většina tohohle rozsahu nevyužitá a nevyužitelná? Navíc přepínat internet na nový protokol není na týden, však se podívejte jak to jde právě z IPv4 na IPv6. Tak proč se to neudělá tak aby se to už nikdy nemuselo dělat znova a stačilo to už opravdu stačilo do konce vesmíru a ne že za 100 let budou naši pravnuci zase řešit nějaký IPv8 protože se adres začne nedostávat. Já vím že ty velké podsítě jsou kvůli autokonfiguraci, ale i tak nevěřím že to nešlo udělat hospodárněji. Koneckonců kdysi když začínalo IPv4 tak si taky všichni mysleli že daný rozsah je víc než dostatečný, a taky se hlavně ze začátku adresami velmi plýtvalo, a dopadlo to jak to dopadlo.