Mám dojem, žes ten výčet trochu zjednodušil. Kdo postavil (a staví) silnice, mosty, budova, metro, kam by se dostali, nebýt mimopražských řidičů MHD, do kolika hospůdek, barů a restaurací by si sedli, atd., atp.Pražáci v Praze, jak jsem je poznal (a poznávám) já, jsou v drtivé většině velice slušní lidé, i ohleduplní, ale zvláštní povahy. Starší lidé značně hašteřiví a nedůtkliví. Když někdo něco dělá špatně, zůstávají klidní, nikdo ho neupozorní, jen sledují, jak se v tom placatí, než by něco udělali za 1 minutu, raději budou 30 minut hledat důvody, proč to nejde. Postavím se v autobusu vedle sedadla a sedící po mně hledí, jak na vraha nebo zloděje. Ještě se pořádně nezačně stmívat a už po otevření dveří autobusu ženské lítají ven (a tam tryskem), jak slípky z kurníku. Přijdu k pokladně, přede mnou 2 zákazníci, zboží ve vozíku trochu na dně, autobus jede za 15 minut. Hurá, je dost času! Není! S vyplazeným jazykem ho sotva stíhám. Na poště to samé. 5 ženských přede mnou: odstojím si svých 3/4 hodinky. To pracovní tempo je tak vysoké, že na dědině než by Pražák zasel, vesničan by měl 5x sklizeno. V Americe chodí notorici s flaškou v papírovém pytlíku. Už nějaký čas je vidět Pražany a Pražačky s lahví pitiva (nealkoholického). Čas od času ji obřadně odšroubují, dají si drobný hlt a stejně obřadně zašroubují. Ptal jsem se, co je to za módu: je potřeba dodržovat pitný režim (i v zimě).Mimo Prahu jezdí Pražáci, jak hovada. Po Praze sice podstatně líp, ale stejně: je zacpaná silnice, na kterou míní odbočit, to jim ale nevadí a klidně ucpou celou křižovatku, takže ti, kteří mají volno, nemohou jet. Jsou tací, kteří dají přednost (dokonce i chodcům), ale jiných několik se musí mermomocí vecpat před autobus, vyjíždějící ze zastávky, přestože kdyby ho nechali vyjet, o nic by nepřišli, protože autobus po 100 až 300 m zajede do další zastávky. Motocyklisté, kteří nemají ohnutou registrační značku nebo SPZ, jsou solidní. Ti s ohnutou, aby se nedala přečíst,… jsou paka vygumovaný (jak by se nazývali u nás). Když to sesumíruju, někdy je v pražské dopravě den úrodný na slušné lidi, jindy na hňupy. Teď, v posledním dešti, jsem za pár kilometrů jízdy viděl: jednu dodávku v hlíně na kruhovém objezdu (zvýšený skoto o metr nad silnicí), 1 kamion, který vletěl do betonové zábrany u přechodu pro chodce a krom rozbití se ještě převrátil, několik (ani nepočítám – ne hromadná srážka) sražených osobních aut na rovném úseku silnice. Běžně je vidět řidiče (řidičku) s telefonem u ucha, který je tak zabraný do hovoru, že snad ani neví, že je na silnici.Dlouho jsem přemýšlel, čím jsou mně Pražačky tak divné, až po několika měsících jsem na to přišel: až na mizivých pár výjimek všecky chodí v kalhotech, většina s nepostradatelnou cigaretkou. Až teď, co se oteplilo, jsou vidět i v něčm jiném, než v kalhotách.Překvapilo mě, kolik lidí jezdí po Praze na kole. Většinou ale vidím buď silniční (kupodivu hodně žen a děvčat), nebo horská. Trekkingová kola vidívám sporadicky. Když jedno, dvě týdně, je to úspěch. Ukázat celý příspěvek