Dobré ráno stará mama.... všade je toho plno, ale niekto sa nám prebudil až teraz?
K tejto téme som našiel pekný príspevok na webe:
O exponenciální řadě
Jak protipirátská unie za vejce koupí slepici, tu prodá a koupí za ni husu, za tu pak krávu a nakonec statek
reklama
Kluk z Kaplice si v budějovickém multikině nahrál při premiéře Simpsonovy a pustil je do výměnných sítí. Policajti ho lapli a teď z něj budou dělat exemplární případ. Nechám protentokrát stranou otázky autorskoprávní a zaměřím se na jednu věc, která mne v této souvislosti zaujala.
Zpráva iDnes cituje ředitelku České protipirátské unie, paní Prchalovou. Paní Prchalová údajně prohlásila: „Podle dosavadních odhadů České protipirátské unie si pirátský záznam Simpsonů s českým dabingem stáhlo na 100.000 lidí, kteří by za vstupné do kina utratili deset milionů korun.”
A to se mi moc líbí, tohleto. Jen mi připadá, že je to výrok poněkud polovičatý a že paní Prchalová nejde do důsledků. Když už tedy předpokládá, že každý, kdo si film stáhne, by na něj šel do kina, tak musí se stejnou logikou předpokládat, že by si v kině každý návštěvník koupil popkorn a kolu. Tudíž měla počítat dál: Ti lidé, co kvůli tomu nešli do kina, si nekoupili popkorn. Sto tisíc porcí popkornu po dvacce, tedy další škoda dva miliony. Taky v těch kinech nevypili padesát tisíc litrů coly, to jsou další milionové škody, řekněme litr coly za pětikorunu, to máme dvaapůl dalšího milionu. Taky neviděli před filmem reklamu, takže si nekoupí propagované zboží - další škoda! Navíc tím, že film sledovali v osekané verzi, přišli i o úvodní protipirátskou agitku, takže se z nich stanou taky nahrávači, ergo máme sto tisíc nových zločinců. A jestliže každý způsobí zase škodu za patnáct mega, tak to máme nějakých jeden a půl bilionu Kč - a tohle všechno měla paní Prchalová napočítat taky! Nemluvě o tom, že si těch sto tisíc lidí nekoupí DVD (40 milionů Kč)...
Profesor Vondráček v knize Fantastické a magické z hlediska psychiatrie uvádí případ hostinského, který měl od města pronajatý hostinec se zahradou. V roce 1929 stromy pomrzly a obec pražská je nechala vykácet. Hostinský pak žaloval obec za náhradu škody, která mu vznikla tím, že se mu v létě zmenšila návštěva zahrady. Proces se vlekl, protože žalující počítal, kolik by vydělal, kdyby v zahradě byl stín, co by za to koupil, za kolik by to prodal, co by koupil za stržený obnos, za kolik by tohle následně prodal, pak to vše sečetl a žaloval ušlý zisk dva miliony Kčs. U něj ale nakonec psychiatři prokázali duševní poruchu spojenou s bludy, u Protipirátské unie se to podaří asi těžko (i když – dle mého laického názoru by už ten název mohl stačit).
Měl jsem v ruce spoustu filmů, co šly v kinech, v „pirátských kopiích” (ve skutečnosti ty kopie nemají nic společného s pirátstvím, tedy s aktem ozbrojeného útoku proti lodi či letadlu). Řekněme, aby se to dobře počítalo, stovku. Líbily se mi asi tak tři z nich, zbytek byl pro mne zážitek z rodu „za korunu drahých”, které jsem leckdy ani nedokoukal. Na ty tři bych ale do kina tak jako tak nešel, spíš bych si počkal na jejich uvedení v TV či na DVD, než abych je sledoval v sále plném chroupání, srkání, hlasitých hovorů a pípajících mobilů. Podle paní Prchalové tím ale vznikla škoda na vstupném ve výši deseti tisíc Kč. Jenže já jsem taky obsah některých těch filmů vyprávěl svým známým, a ti se na základě mého vyprávění třeba rozhodli do kina nejít – tak co s tím? Pokud bych v průměru odradil jednoho člověka na každý film, je to dohromady škoda dvacet tisíc. A co teprv filmoví kritici: Klidně si napíšou, že film je ptákovina non plus ultra, lidi pak na to nechodí a kina mají škodu. Jestli by policie neměla zatknout i kritiky?!
Když k tomu připočtete ten nesnědený popkorn a nevypitou kolu, budou to horentní sumy...
Pak je jen pochopitelné, že hospodářství stagnuje!