To byla krásná doba... z vlastní zkušenosti
Začínal jsem s děrnou páskou, dělalo se na dálnopisu, "normální" klávesnice a z boku lezla papírová páska. Ta se vždy ve vhodnou chvíli přetrhla. Zároveň z té mašiny lezl nekonečný papír s výpisem toho,co člověk naklofal. Samozřejmě i v té době šlo pásku zkopírovat, buď jako celek, nebo od-do.
Na děrné štítky byly mašiny, to už byla pohoda. Co řádek, to štítek. Takže větší projekt mohl mít i hafo krabic plných štítků.
Vysledek nekonečného datlování se prohnal čtečkou (reader) a pokud se páska nepřetrhla, nebo štítek nezmuchlal, velká sálová mašina se rozvášnila a z tiskárny vypadl štos papíru...
Chyby v kódu se opravovali předěrováním štítku a jeho výměnou v celém tom balíku a tak pořád dokola...
Pro ilustraci, takhle jsem programoval před lety v Assembleru, Fortranu, Cobolu,... pak už měly sálové počítače terminály a to bylo samozřejmě o něčem jiném.
Dnes máme IDE a je to brnkačka