A zase někdo věří na „přípony“, což je zhruba jako víra v santaklause. 
Přípona neexistuje jako nějaký speciální kus dat. Prostě když jméno souboru bude končit na .html, neznamená to nic jiného, než že posledních pět znaků toho jména bude tečka, 'h', 't', 'm' a 'l'. Jméno souboru nebo adresáře samozřejmě může začínat tečkou, končit tečkou, sestávat z deseti teček nebo obsahovat pět teček po sobě. Žádná magická přípona tam nikde není.(Na normálních systémech dokonce podstatná část souborů žádnou příponu nemá. Když spustím třeba příkaz cp, příslušná binárka je v /usr/bin/cp a v názvu to nikde tečku nemá. Kdybych ten soubor přejmenoval na cp.txt, kopíroval bych pak — jaké to překvapení — příkazem cp.txt.)Proti zněně „přípony“ se soubor nedá nijak chránit. Pokud mám právo zapisovat do adresáře, ve kterém soubor je, mám právo také změnit název souboru. Pokud nesmím zapisovat do daného adresáře, nesmím ani měnit názvy souborů. Žádná ochrana speciálně pro „přípony“ tam není.Aby se mi nikdo nešťoural „v počítači“, to zajistí uživatelské účty a šifrování disku. Záhadná jména souborů jsou případ „security through obscurity“, což je princip, o kterém je známo, že nefunguje.
