"Vy snad víte z jakého důvodu je internet omezován?" - nevím a je mi to jedno. Není to můj internet, není to můj syn, já ho prostě neznám. A nevím proč by to mělo zajímat někoho jiného než jeho samotného, nebo otce či oba rodiče.
"Dokud nebudeme vědět důvod, ze kterého to otec dělá, tak to nemá budoucnost" - v první řadě nás nějaký důvod nemusí zajímat, protože nějakého Honzu osobně neznáme. Nic nám do toho není. A zda to má či nemá budoucnost je také irelevantní a opět nám do toho je velké kulové.
"Že u rodičů bude bydlet zadarmo, dostávat stravu zadarmo, ale je dospělí tak si může dělat co chce?" - opět, do toho nám nic není. Nemáme co poučovat. On se zeptal a proč to tak je či není je věc druhá a opět nám do ní nic není.
"ale je dospělí tak si může dělat co chce" - dospělÝ.
"Je ti 18 jsem dospělí budu si dělat co chci, ale vy mě budete živit, tak takhle to neexistuje!! ". "dospělÝ.
"Vzpomínám si na sebe, když jsem byl na střední škole" - tak to se divím že jste vůbec na střední, protože i/y je základ, skoro bych řekl že 1.stupeň ZŠ.
To strkání nosu do cizích věcí mi připomíná PS VB, pak různé domovnice co bonzovaly když jsme nedali do oken sovětské vlajky a obecně sousedy co čuměli z oken a pak si o všem povídali.
Bylo by vhodné, kdyby se prostě každý staral o sebe a necpal nos do cizích věcí
