Takže poslouchej, brachu (z toho, co jsem si zde doposud přečetl, mě jímá hrůza).
Obecně platí následující.
Když už mám nějaký OS, který je jistým způsobem funkční, tak VŽDY udělám následující.
Zabezpečím DOSAVADNÍ soustavu tak, aby, kdyby se při instalaci dalšího OS cokoliv pos.ralo, budu mít aspoň to, co mám zatím.
Tedy nainstaluji do jedoucího OS SW EasyBCD. Rozdělím drive (místo ber kde ber), provedu klon dosavadního OS, pak nainstaluji (do primárního oddílu, který si také zařídím "ber, kde ber") nový, další OS, posléze pomocí "rafinovaně" předem nainstalovaného SW EasyBCD dodělám multi-boot a mám jedoucí sestavu jak vínko. Až mě starší OS přestane bavit (což vždy NENASTANE), zničím ho a jedu dále.
Podrobností máš na netu na 14-denní studium.
Jde o základní a ZÁSADNÍ myšlenku. NIKDY nic NENIČIT, naopak zdublovat, pak PŘIDAT, pak zprovoznit symbiosu obou (někdy i více) OS a pak teprve NIČIT (pokud bude potřeba).