Ahoj lidi, tak já to taky zkusím vysvětlit.Než jsem začal setrvačnost alespoň trochu chápat, tak mi mnohem víc přišlo zajímavé, proč se vlastně předměty samy od sebe nepohybují. Jasně v životě nikdy neuvidím, že se něco hýbe samo od sebe, to ale není vysvětlení. Ale zpátky. Ono je opravdu nezbytně důležité pochpit, že nikdo nikdy nedokáže říct, co se pohybuje a co stojí. Tyto dva stavy jsou plně zaměnitelné a tudíž od sebe nerozlišitelné.Jeden malý příklad. Běžíš s nějakou pěknou holkou lesem (to abys pořád netrvdl u počítače . Běžíte, povídáte si, a jelikož nejjednodušší definicí pohybu je změna vzdálenosti k pozorovateli, tak ona se vzhledem k tobě nepohybuje. V dálce uvidíš patník, běžíte k němu a ty si řekneš, že si k němu půjdeš ulevit. Patník se k tobě přibližuje, ty zastavíš, patník vzhledem ktobě stojí, ale vida tvoje kámoška se k tobě nyní pohybuje a patník vůči tobě stojí, kdežto ona vidí že ty i patník se od ní vzdalujete, a tedy se pohybujete (je to slušně vychované děvče a když tě viděla, že si jdeš ulevit k nejbližšímu patníku u cesty, raději utíká pryč, aby mohla všem kamarádkám nahlásit, jaký jsi buran a jak moc Vvelké musíš mít mindráky v pánských sprchách No nic, to byl trošku delší příklad, než jsem chtěl. Co jsem ale hlavně chtěl ukázat, že otázka, proč se něco pohybuje setrvačností, je identická s tou, proč něco setrvačností stojí na místě.Je úplně jednou jestli k patníku běžíš, nebo u něho močíš, když chceš zodpovědět otázku, proč ti nezatancuje Cherleston. Zkrátka pro vysvětlení setrvačnosti je lhostejné, jestli se objekt pohybuje, nebo stojí.A zpátky na začátek. Proč teda tělesa setrvávají v klidu vůči nějakému pozorovateli?Dobrým příkladem jsou třeba astronauti a všemožné přeměty, které kolem nich poletují. Nikdy neuvidíte, že by propiska obíhala někomu kolem hlavy. Co se předtím nepohybovalo se samo hýbat nezačne. A přesto, raketoplán rotuje kolem své osy, aby se na slunci neupekl, a to ani nemluvím o tom, jakou zběsilou rychlostí se pohybuje… celý raketplán k někomu na zemi, kdo se je naivně snaží uvidět.Už jsem zase ujel. Tak zpátky. jak je možné, že myš na mém stole se po něm sama nepohybuje? Každý ví, že hmota se skládá z atomů, které se naprosto chaoticky pohybují kolem svých rovnovážnách pozic, daných strukturou oné hmoty. Těmto kmitům se říká tepelné kmity (pro kvantové hnidopichy: hovořím o pokojové teplotě, která vládne na mém stole). Chaos znamená, že je všechno možné, jak je tedy možné, že se moje myš občas neposune o milimetr vedle, když se ty náhoné výchylky správně sečtou? (pro termodynamické hnidopichy: Extrémně přesným (tj. i ze statistického hlediska) měřením těchto makroskopických fluktuací se dá provést jeden z možných empirických důkazů setrvačnosti)Odpověď je asi trošku zvláštní. Ona se ta myš doopravdy chce pohybovat doprava i doleva a vůbec všude, kam jí to gravitace na jedné a deska mého stolu na druhé straně dovolí. Jenže všude na stole je to stejné, takže neví kam se má pohnout, protože ona sama neví jestli tam už není. A závěrečný bod. Proč je to pro myš všude na stole stejné? Protože ať myš položím kamkoliv, nikdy se nezačne pohybovat. To je prostý fakt, který si můžete doma ověřit. Myš nemá šanci poznat, kde na stole je protože jediné, co je ona schopna zaznamenat je pohyb. A proto, že neví kam se chce fluktuacemi dostat, protože neví, jestli tam už není, tak se ani nebude pohybovat.UF, doufám že jsem to alespoň trošku osvětlilPoznámka na závěr. Lodě ve Startreku začnou při poruše motorů zpomalovat, protože ty motory fungují tak, že je vnořují do subprostoru. Je to jako bys byl na lodi a metr pod hladinou byl silný proud, když máš dostatečný ponor, proud tě táhne daným směrem. Čím víc jseš ponořený, tím rychleji. A teď když vyhodíš tu kovadlinu, která ti zvyšuje ponor, z proudu se trochu vynoříš a tudíž zpomalíš. Ukázat celý příspěvek
