Je to už dost dávno a vždy, když si na to vzpomenu, prohledávám Internet, ale nějak se po tom slehla zem...Psali totiž tenkrát v renomovaném časopise o nějakém programátorovi, který aplikoval jakousi matematickou teorii na programové instrukce a podařilo se mu vyrobit program, který upravil spustitelný kód funkčního programu tak, že zabíral v operační paměti několikanásobně méně. Redaktoři ten program vyzkoušeli na několika v té době běžných kancelářských programech (Word, Corel) a zjistili jen nepatrné zpomalení běhu programu, zato rychlejší spouštění (méně se toho muselo natáhnout z disku) a bezproblémový chod.Princip byl následující - upravený program při svém běhu modifikoval sám sebe takže jedna část programu v určitém místě paměti RAM jednou dělala to, podruhé ono a protože já taky jeden svůj program podobným (ovšem dost primitivnějším) způsobem zjednodušil (šlo o generátor sinusového signálu v assembleru - prostě jsem cyklicky měnil v programovém kódu instrukci přičítání a odečítání čímž mi sinusovka buď rostla nebo klesala), zapamatoval jsem si to a zajímalo mně, jestli se podaří dovést to až do konce - podle té teorie se dal jakýkoliv program zmenšit na posledních pár instrukcí...Jestli jsem si to dobře zapamatoval, ten program měl název nějak odvozen od Davida a Goliáše - nebo to bylo jen v titulku článku?Je tady ještě nějaký jiný pamětník, co o tom ví něco víc?
