Osobní počítače se začaly na americkém trhu objevovat už v 70. letech, teprve IBM jim ale dalo současný název PC. 12. srpna 1981 firma představila první model řady IBM PC 5150.
Včera tomu bylo kulatých 32 let od chvíle, kdy IBM představilo svůj první model z dlouhé řady počítačů PC. Mašina s označením 5150 nebyla nejpokročilejším strojem na trhu a nebyla ani nejlevnější, její dražší varianta ale uspěla v podnikové sféře a z konstrukce IBM PC se záhy stal nepsaný standard, který začali dodržovat i ostatní výrobci. Zrodila se architektura IBM PC Compatible, která principiálně přežívá dodnes, přestože IBM už osm let nevyrobilo jediný osobní počítač. Jeho divizi PC dnes vlastní čínské Lenovo.
IBM PC 5150 z roku 1981, foto: gunkies.org
Xerox Alto
IBM bylo na přelomu 70. a 80. let v prekérní situaci. Firma sice patřila k těm nejzkušenějším konstruktérům počítačů s ohromnou tradicí, nicméně propásla miniaturizaci. Zatímco dodávala velké mainframy do amerických korporací, v jejím stínu se v 70. letech rozhořel boj o malý a relativně levný počítač, který by se vlezl na kancelářský stůl. Jedním z prvních exemplářů se stal už v roce 1973 experimentální model Xerox Alto. Je až s podivem, že jej tehdy firma nepřetavila v komerční produkt, moderní dějiny IT by dnes totiž mohly vypadat úplně jinak. Alto svou výbavou a konstrukcí předběhl dobu o dobrých deset let, už před čtyřiceti lety totiž disponoval grafickým uživatelským prostředím a myší, zatímco ostatní se museli spokojit pouze s blikajícím kurzorem.
To samé platilo i o počítačích IBM. Firma sice představila několik kancelářských modelů, nebyl to ale žádný inovační tahoun. Dělala prostě drahé mašiny pro účetní na Wall Streetu a to bylo vše. V létě 1981 se však IBM podařil husarský kousek a firma, aniž by to tehdy vůbec tušila, definovala podobu osobního počítače na příštích několik desítek let.
Osobní počítač nebyl zpočátku pro každého
Autorem IBM PC je konstruktér Philip Don Estridge. Po studiích pracoval pro NASA i armádu, pro kterou vyvíjel počítačové radarové systémy, nakonec ale zakotvil v IBM. V druhé polovině 70. let vedl vývoj stolního počítače Series/1, který se tehdy sice mohl po technické stránce srovnávat s konkurencí, IBM však s počítačem rozhodně neudělalo díru do světa a důvěra v Estridge notně poklesla. Ten se však nevzdal a začal pracovat na novém počítači, který se už inspiroval novou generací strojů z konce 70. let.
Zrození 5150 nebylo vůbec jednoduché. Tým konstruktérů se například dlouhé měsíce rozhodoval, jaký by měl vlastně v nitru počítače tepat procesor. Jedni se přikláněli k vlastnímu a výkonnému čipu IBM 801, zatímco jiní preferovali jednoduchý a laciný Zilog Z80 nebo třeba Motorolu 68000. Volba nakonec padla na průměrný Intel 8088 s taktem 4,77 MHz. IBM mělo s architekturou Intelu více zkušeností, existovaly pro něj komponenty a firma potřebovala, aby byl laciný počítač PC co nejdříve na trhu.
Namísto výkonného děla s vlastním vyšperkovaným hardwarem se tedy Estridge a jeho tým rozhodli použít dostupné komponenty na trhu a v podstatě vyrobili variabilní skládačku. Zatímco domácnosti si mohli pořídit 5150 bez disketové jednotky a monitoru, poněvadž se počítalo s tím, že zapojí vlastní televizor, pro firmy byl určený vybavený model se vším všudy.
IBM PC 5150 s dvojicí 5,25" disketových jednotek, foto: Wikipedie, CC-BY-SA
Nejlevnější verze s 16 kB RAM byla k dispozici za cenu okolo 1 500 dolarů. Nejvyšší model s monitorem, disketovou jednotkou a 64 kB RAM pak vyšel na dvojnásobek. To se nicméně bavíme o dolaru z počátku osmdesátých let. Po přepočtu na současnou měnu by tehdejší nejlevnější model stál více než 3 000 dolarů a ten nejvyšší okolo 7 000 dolarů. Přestože se tedy jednalo o osobní počítač, rozhodně to nebyla domácí zábavní mašina do každé rodiny.
V Evropě bylo IBM PC ještě dražší a pro zájemce z východního bloku pak naprosto nedostupné. Technicky zdatní Češi začali teprve v pozdějších letech objevovat jednoduché osmibitové mikropočítače včetně československých Didaktiků z výrobního družstva ve Skalici, „zbrojováčků“ Consulů ze Zbrojovky Brno nebo třeba mikropočítačů PMD 85 z Tesla Piešťany.
IBM PC tedy neprorazil přes obývací pokoje amerických domácností, ale skrze firmy. Zámořské podniky si oblíbily vyšší verzi s disketovou mechanikou a z modelu 5150 a jeho nástupců se stal brzy firemní evergreen.
Laciný software od Microsoftu
Výrobce nešetřil pouze na hardwaru, ale i na softwaru. I v tomto případě chtěl Estridge zpočátku vybavit počítač pokročilým operačním systémem, ten by však opět zvýšil jeho cenu a IBM PC by se nedostal tak rychle na trh.
Firma se tedy obrátila na mladičkého dodavatele a uzavřela s ním kontrakt. Nejednalo se o nikoho jiného než o Microsoft. Bill Gates v časové tísni zakoupil licenci na zdrojové kódy systému 86-DOS, který vyvinula společnost Seattle Computer Products, a jeho programátoři jej během několika příštích měsíců v potu a krvi přepsali pro běh na testovací mašině 5150.
Operační systém PC DOS 1.0
V létě 1981 bylo hotovo a zrodil se PC DOS 1.0. Mnohem důležitější ale byla ta skutečnost, že partnerství mezi IBM a Microsoftem nebylo exkluzivní. Gates tedy dodával operační systém pro IBM, mohl jej ale dále vyvíjet a prodávat také samostatně ostatním výrobcům a majitelům počítačů.
Geniální koncepce
Takže si to shrňme. Měli jsme tu počítač sestavený z komponent a kompatibilní operační systém, který byl ve verzi PC DOS exkluzivní součástí počítače IBM PC a ve verzi MS DOS dostupný prakticky komukoliv.
Dnes už víme, kam to vedlo a jak to dopadlo. Po úspěchu 5150 ve firmách se roztrhl pytel s dalšími výrobci, kteří stavěli principiálně stejné počítače. Nahrávali do nich DOS, což pomohlo autorům softwaru, který již nebylo potřeba překládat pro každý z proprietárních počítačů na trhu. Nové počítačové architektuře se začalo říkat IBM PC Compatible a díky konkurenci na trhu začala klesat její cena.
Základní deska IBM PC 5150, foto: gunkies.org
Koncepce počítačové stavebnice, kterou si z komponent může poskládat prakticky každý, dala práci hromadě nových podniků. Jedni se začali specializovat na počítačové bedny, jiní své štěstí zkoušeli s ventilátory, třetí s rozšiřujícími kartami a všichni měli jistotu, že to vše bude komunikovat a správně fungovat na jakémkoliv PCčku kompatibilním s architekturou IBM.
IBM díky řadě PC nastolilo základní principy osobního počítače, i když na to později doplatilo. Díky otevřenosti celé platformy nemohla firma držet krok s ostatními a už na sklonku 80. let opouští pozici hlavního výrobce. V devadesátých letech a na přelomu století sice IBM ještě zažilo renesanci s notebooky ThinkPad, v roce 2005 ale vedení usoudilo, že se společnost vrátí zpět ke kořenům a ryze podnikovým počítačovým řešením serverového typu a celou divizi osobních počítačů prodalo čínskému Lenovu.
Princip stavebnice vytvořil z PC standard počítače, ačkoliv je to ve spotřební elektronice jev poměrně ojedinělý. Představte si, že byste si stejným způsobem stavěli televizory, mobilní telefony, pračky...
Začala se ale měnit i koncepce osobního počítače. Klasické desktopové stavebnice ustupují monolitickým laptopům, které umožňují jen výměnu pevného disku a RAM. Mění se i samotné nitro základní desky, která se dále integruje a původní hromadu doprovodných zvukových, grafických, síťových a jiných karet stále častěji nahrazuje čipset, který má vše v jednom. Z počítače se stává spotřební zboží.
A jak dopadl otec PC Philip Don Estridge? Úspěchu si bohužel užíval jen čtyři roky, v srpnu 1985 totiž společně se svou manželkou Mary Ann zahynuli při havárii letu Delta Air Lines 191.