Pokusím se o hodnocení Windows 11 v širším kontextu rodiny Windows. Čerstvý přírůstek po příchodu vnímal jako marketingový produkt, který má vydělat na oživení trhu s počítači. Očividně přitom není dopečený. Ve srovnání s předchůdcem nejen že nepřináší významnější inovace, ale dokonce určité základní funkce postrádá.
V tomto bodě je důležité zamyslet se nad tím, co to znamená do budoucna. Budou Windows 11 pořád stejně nezajímavé a nedodělané? Od října se můj postoj nezměnil – je prakticky nemožné najít dobrý důvod k upgradu. Vyloženě špatným operačním systémem Jedenáctky nejsou, jenže můžeme používat odladěné Windows 10.
Současně si nemyslím, že by Windows 11 byly navždy zatracené. Jsem naopak od prvopočátku přesvědčený, že se z něj vyklube solidní operační systém, který budeme jednoho dne rádi používat. Historie nám poskytuje vodítko. Microsoft dlouhodobě ukazuje, že nevydává dobré první verze svých produktů.
Operační systémy jsou zářným příkladem, byť bychom našli mnohem jednodušší softwary, které navzdory své nekomplexnosti zpočátku nebyly dobré. Microsoft je ale schopný své produkty zlepšovat, takže po čase je odladí natolik, že jsme v rámci možností spokojení. To platí dvojnásob v situaci, kdy Windows považuje za svého druhu službu.
Nedopečené Windows 10
Jestliže se dnes k Windows 10 upínáme jako k onomu skvělému systému, dovolím si připomenout, že první vydání Desítek bylo podobně mizerné. Trápily ho technické chyby, o nichž ovšem víte, že je Microsoft v nadcházejících dnech a týdnech vychytá. Závažnější problém spočíval v nedopečenosti koncepce.
Tím myslím zjevně nedodělaná místa, která ukazovala, že Microsoft potřeboval dostat produkt rychle na trh. Osmičky měly velice špatnou pověst, takže musel přijít jiný pokus. Desítky ve srovnání nabídly lepší přístup k rozrůstajícím se možnostem ovládání a dotekové prostředí už neprosazovaly na sílu. Každému naopak umožnily, aby chování systému upravil svým potřebám.
Základní myšlenku tedy měly, jen se potenciál ze začátku nepodařilo naplnit. Do prostředí Desítek prosakovaly grafické prvky z Windows 8, které se vymýtit nepodařilo, problém byl nicméně časem minimalizován na únosnou úroveň. Záhlaví oken nebylo možné obarvit, přestože předtím to šlo. Bylo bílé a v Průzkumníku splývalo s bledým pásem karet.
Taková kombinace vypalovala (moje) oči, nekontrastnost zhoršovala orientaci a nebylo zcela jasné, kde okno chytit, abyste ho přesunuli. Barevná záhlaví se později vrátila. Stejně jako se do OneDrivu až s odstupem vrátila možnost vidět všechny své soubory na počítači s tím, že přitom nemusely být všechny stažené a stahovaly se podle vaší potřeby.
Nedopečené Windows 8
Podobný osud předtím stihl Windows 8, byť se příběh a kontext každého systému v něčem liší. Neštěstí Osmiček spočívalo v tom, že z klasického prostředí pro myš a klávesnici do značné míry udělaly prostředí dotekové, jako kdyby desktopy přestaly existovat. Správný balanc našly až Desítky, které jsou jejich přímým pokračovatelem.
Současně tehdejší hysterii kolem Windows 8 nadále považuji za přehnanou. Pracovní plocha s okny totiž nikam nezmizela – a na hlavní panel se daly přetahovat ikony a soubory! Navíc nástupce Sedmiček přinesl povedené inovace, díky nimž jste i na klasických počítačích měli větší motivaci k upgradu.
Byly to mj. Průzkumník s pásem karet, předělaný Správce úloh, lepší škálování uživatelského prostředí nebo mnohem rychlejší připojení k Wi-Fi a bleskové pouštění samotného systému. V tom se příběh Osmiček a Jedenáctek liší, neboť podobné pozitivní pokroky ve Windows 11 jednoduše nevidím. Příběh produktů se naopak podobá v tom, že první verze nebyly dotažené.
Bylo zřejmé, že vizionář Sinofsky před zhruba deseti roky v designu učinil zbytečně agresivní rozhodnutí. První vydání Osmiček postrádalo tlačítko Start, což úspěšně mátlo každého, kdo nevěděl, že nabídku Start vyvolá klepnutím v samém levém spodním rohu hlavního panelu. Nové a primárně dotekové aplikace by člověk teoreticky mohl používat i na desktopu, jenže by přinejmenším nesměly být celoobrazovkové.
Osmičkám se nikdy nepodařilo setřást všechna špatná rozhodnutí, přesto se díky práci vývojového týmu staly mnohem příjemnějším produktem, který třeba pro mě byl lepší než ve své době čerstvě zrozené Windows 10. Jejich koncepce sice byla lepší, potřebovala však čas dozrát.
Nedopečené Windows Vista
Windows 7 patří k málu systémům od Microsoftu, na který se aspoň z mého pohledu velká kritika nesnesla. Jenže počáteční odladěnost opět spočívala v iteraci. Někteří to neslyší rádi, ale Windows 7 představovaly druhou verzi produktu jménem Windows Vista. (Tehdy ještě Microsoft netvrdil, že Windows je služba, a nové verze vydával jednou za tři roky výměnou za peníze.)
Vista nám přitom ukazuje, že něco se vyřeší interně, zatímco jiné potíže se vyřeší externě. Specificky vývojem hardwaru. Windows začátkem roku 2007 výrazně zdvihla hardwarové požadavky a nekompromisně odřízla spoustu starého příslušenství kvůli nutnosti provést změny v přístupu ovladačů.
Tři roky poté nastoupily Sedmičky, které byly lépe zoptimalizované, mezitím ovšem i narostl výkon počítačů. Vývojový tým „polidštil“ některé prvky, zejména příliš agresivní Řízení uživatelských účtů, ale také ubral na přeplácanosti uživatelského prostředí, kde se vše blýskalo. Velice oblíbený produkt byl na světě a vlastně nebylo složité ho vyrobit.
Staré zvyky se těžko odbourávají
Jsem přesvědčený, že s Windows 11 to bude podobně. Zejména v posledních týdnech je přitom vidět úporná snaha Microsoftu, aby Jedenáctky zlepšil. Předělává aplikace do aktuálního designu, likviduje chyby, uživatelské prostředí se snaží zbavit prastarých grafických prvků, ale také reaguje na největší výtky v ovládání.
Stihl už vrátit hodiny na sekundární obrazovky, pracuje na možnosti přetahovat na hlavní panel soubory a ikony. Proslýchá se, že se i zaměří na zlepšení výkonu operačního systému. I když se zpráv z vývoje v poslední době schází možná až příliš mnoho, je osvěžující vidět, že se Microsoft po delší době reálně snaží. Desítky v posledních letech zjevně byly na vedlejší koleji.
Jedenáctky tedy nakonec budou dobré, jen ten den ještě nenadešel. A abyste mě nepochopili špatně, Microsoft neomlouvá, že pouští na trh zjevně nedodělané produkty, v nichž teprve spatřujeme budoucí potenciál. Tohoto zlozvyku se mu nedaří zbavit ani s novým vedením.
