Těžko si dnes představit, že se v minulosti pro filmy chodilo do půjčoven. Dnes se stahují přes BitTorrent a zkouknout se dají okamžitě. Jaký softwarový přehrávač ale vybrat?
Přehrávače videokazet či snad ještě starší technologie, ale v poslední době i DVD, jsou na pomalém ústupu z trhu. Dnešní mladá generace už jistě ani neví, že v těch tlustých krabičkách ve výlohách nejsou dvoudévédéčka, ale věc, které se říkalo véháeska. Trendem současnosti je stahování filmů z internetu a jejich přehrávání přímo na počítači, i když audiovizuální zážitek ve srovnání s obří plazmovou televizí a kvalitní reprosoustavou je nesrovnatelný. Na rozdíl od věku DVD či dokonce VHS je však éra přehrávání na počítačích poměrně krátká.
Celovečerní filmy masově sledujeme teprve zhruba jedno desetiletí. Od nekvalitních MPEG-1 počátku devadesátých let jsme se přes velmi rozšířené pirátsky kódované DivX ;-) a svobodné XviD soubory dostali až do doby, jíž vládne H.264 ve vysokém rozlišení. Dilematem dneška (přesněji tedy dnešních rychlostí připojení k internetu) tak není, zda si film vůbec stáhnout, zda zvolit odporný kinorip či dobře komprimovaný dvoucédéčkový rip DVD, ale zda si stáhnout HD v 720p, 1080i či 1080p. Výkon dnešních počítačů totiž nárokům kvalitního přehrávání s prostorovým zvukem plně postačuje. Software samozřejmě nezaostává.
Pro každého něco, přesně podle gusta
Jen málokteré jiné softwarové odvětví nabízí podobnou pestrost a zároveň zástup kvalitních produktů, jaké najdeme právě v byznysu softwarových přehrávačů. Mezi nimi kralují jednoznačně přehrávače schopné přehrát či vnímané jako primárně určené pro hudbu. Obrovské množství však existuje i těch, které jsou určeny především pro přehrávání videa. Test o pěti účastnících z tohoto množství nemůže vybrat tak, aby bylo porovnání proveditelné objektivně. Někteří uživatelé totiž ocení jednoduchost, jiní naopak plnou konfigurovatelnou, jedni zase integrované dekodéry videa, další naopak stoprocentní spoleh na systémové prostředky. Vybrat pouze jednu kategorii by bylo nefér vůči ostatním.
V tomto testu, přestože bodové hodnocení programů se liší, nenajdete jednoznačného vítěze či poraženého. Všechny přehrávače jsou totiž výborné. Každý se ale specializuje na něco jiného, jinými slovy se zaměřuje na naplnění jiných požadavků svého uživatele. Z toho důvodu tentokrát nestanovíme ani jednoznačná hodnotící kritéria. Vše důležité najdete přímo u jednotlivých testovaných přehrávačů.
Na co se dnes podíváte?
Nejen DVD nakoupenými v obchodech (kulturně) živ je člověk. Na internetu najdeme filmů celou spoustu. Pirátské zmenšené kopie obsahu originálních nosičů se obvykle nazývají ripy. Stačí si jen vybrat ten správný. I vyloženě nedočkavým typům bychom rozhodně doporučovali počkat si na kvalitní technické provedení jednotlivých ripů. Obvykle nemá cenu trápit svůj zrak ani sluch nad nahrávkami z kina. Zvuk je nekvalitní, v záběru je často jen část plátna a nezřídka skoro cítíte zápach popcornu, jejž v amerických kinech chroupe skoro každý. A že o tom chroupání budete vědět zatraceně dobře. Nahrávky natočené „na divoko“ v kině nesou označení Cam.
Jen o něco lépe na tom jsou nahrávky značené jako Telesync. Pochází rovněž z kina, ale povětšinou prázdného, případně jsou natočeny přímo z kabiny promítače. Zvuk bývá napojen přímo na originální zdroj. S výhradami akceptovatelná kvalita bývá dosahována v souborech se slůvkem Telecine v názvu. Tyto bývají obvykle získány přímou digitalizací filmového pásu. Již z digitálního zdroje pochází nedávná novinka, kterou jsou R5 ripy. Název R5 pochází z regionálního dělení DVD disků, které v době jejich rozšiřování (velmi) krátce fungovalo jako ochrana proti pirátství. Region 5 zahrnuje zejména Rusko a sem také R5 DVD disky přicházejí. Jedná se o oficiální předčasná vydání filmů, která mají uspokojit poptávku a vydělat alespoň něco málo nákupem levného nosiče oficiální cestou než ponecháním zákazníka ve spárech výměnných sítí. R5 DVD mívají horší mastering, žádné menu, žádné bonusy. Ripy z nich vytvořené mohou kromě označení R5 v názvu mít také příznak LINE, který znamená, že do filmu byla dodatečně prostřednictvím linkového vstupu vložena anglická zvuková stopa, jestliže ji zdrojové DVD neobsahovalo.
DVD ripy za zenitem
Z DVD pochází i další dvojice ripů. Prvním typem je tzv. Screener. Jde o kopii DVD, které se ještě před oficiálním uvedením filmu dostává do rukou recenzentům, hodnotitelům v soutěžích (akademici při Oscarech) či cenzorům. Technická kvalita bývá již srovnatelná s ripem oficiálního DVD, někdy však film obsahuje textová upozornění, že se jedná právě o kopii určenou pro hodnotitele. Neobvyklé také nejsou například pasáže nabízející pouze černobílý obraz apod. Druhým typem je ještě donedávna vrchol technologické kvality DVD rip. Jak již název napovídá, jedná se o film získaný z oficiálního prodejního DVD. Kvalita je tak technicky stoprocentní, mastering kvalitní, zvuk prostorový atd. Stále modernějším se však stává stahování filmů ve vysokém rozlišení. Pokud jsme před několika lety považovali DVD za vrchol kvality, dnes víme, že na filmy se dá dívat i mnohem lépe: Bez kompresních artefaktů, se sytými barvami a včetně veškerých detailů, jež scéna může nabídnout.
Nejlepším kompromisem mezi kvalitou a velikostí souboru a zároveň jediným HD formátem, který bez zmenšování přehraje naprostá většina současných počítačových displejů a televizorů je 720p. Nejde o žádnou tajemnou šifru. Označení určuje počet řádků a metodu jejich zobrazení. Zde je to 720 řádků progresivně. Rozlišení obrazu činí 1280 × 720 px, poměr stran je tak vždy 16:9. S ještě vyšším rozlišením se setkáme u HD videa označeného 1080i. Písmeno i v názvu určuje, že takovéto video je prokládané, čili celkový obraz se skládá z půlsnímků. Film v tomto formátu nabízí opět poměr stran 16:9, avšak tentokrát při rozlišení 1920 × 1080 bodů. Celková plocha takového videa je tedy více než dvojnásobná (921 600 proti 2 073 600 bodům v obraze).
Méně obvyklé jsou speciální formáty řazené však rovněž pod název 1080i. Patří sem zejména HDV a AVCHD video produkované digitálními kamkordéry, které nezřídka mívá rozlišení pouhých 1440 × 1080 bodů. Spíše výjimečně se pak vyskytuje 1080i video s poměrem stran 4:3. To nabízí plné rozlišení 1920 × 1080, nadbytečný prostor po stranách je však vyplněn černými pruhy. Nejkvalitnějším v současnosti běžně používaným formátem videa je 1080p. Jde opět o video o rozměrech 1920 × 1080 bodů, které je navíc tvořeno plnými snímky. V tomto formátu najdeme video i na nosičích Blu-ray. Máte-li strach z nízkého výpočetního výkonu svého stroje, pak vězte, že dekódovat běžné video v 1080p při třiceti snímcích za sekundu zvládne každý běžný současný počítač. Zvládne-li váš stroj dekódovat 720p při šedesáti snímcích za sekundu, lze říci, že zvládne i 1080i při třiceti (tedy šedesáti půlsnímcích) a analogicky i 1080p právě při třiceti snímcích každou vteřinu.
Jak jsme testovali
Testování probíhalo na běžné počítačové sestavě vybavené dvoujádrovým procesorem AMD Athlon X2, dvěma gigabajty operační paměti, grafickou kartou s procesorem ATI Radeon X1600 a 256 MB videopaměti a zvukovou kartou Creative X-Fi. Přehrávali jsme vždy jeden kvalitní rip filmu v běžném rozlišení a jeden ve formátu 720p.
Původem asijský GOM Player přichází s ideální kombinací možností, komfortního ovládání, kompatibility i ceny. Přesto však vyčnívá z řady. Poslouží totiž výborně nejen technickým nadšencům, kteří vyžadují mít systém pod kontrolou, ale dokonce i -začátečníkům, kteří nemohou či nechtějí nainstalovat ani základní věci, jakou jsou například FFDShow filtry. GOM Player obsahuje základní balík filtrů pro přehrávání videa přímo ve své instalaci. Pokud se přeci jen stane, že mu předložíte soubor, jejž svými vnitřními filtry dekódovat neumí, případně jej neumí dekódovat ani systém za použití některého z DirectShow filtrů, umí se GOM obrátit na svůj domovský web a potřebný kodek si zde vyhledat. Standardní nabídka podporovaných formátů ale není vůbec chudá: XviD, DivX, FLV1, AC3, OGG, MP4, H.263 a několik dalších.
Doporučujeme: Plnou recenzi najdete zde
Kromě obstojné podpory formátů nabízí GOM Player řadu dalších výborných funkcí, obsahuje například patentovanou technologii pro přehrávání poškozených či nekompletních AVI souborů. Přímo podporuje práci s titulky ve formátech SMI, SRT, RT i SUB, jež umí umisťovat po obrazovce, nastavovat písmo aj. Samozřejmostí je pak nastavení základních parametrů obrazu, ekvalizér, podpora ovládání klávesnicí či dávkové snímání obrázků z videa.
GOM Player v akci
Po instalaci je nabídnut konfigurační průvodce, po jehož použití je aplikace připravena pracovat. Bez zbytečných technických podrobností zde můžete zvolit kvalitu obrazu, režim vykreslování, kvalitu titulků, použití či deaktivaci zabudovaných kodeků, konfiguraci reproduktorů nebo asociace souborů. Základní vzhled programu je svěží a přehledný, o jeho estetičnosti však lépe pomlčet. Na domovské stránce je ale k dispozici několik desítek alternativních skinů. Veškeré podstatné funkce a volby jsou dostupné po pravém klepnutí do oblasti videa, odkud můžete vyvolat i konfigurační dialog.
Konfigurační volby jsou velmi široké, kladně hodnotím například možnost zcela libovolné definice ovládacích klávesových zkratek či přednastavení postprocessingu videa v závislosti na jeho kvalitě (rozlišení). Podobně jako zbytek GOMu je i okno konfigurace velmi čisté a přehledné. Většina zde dostupných voleb je navíc dobře popsána, což ale nevylučuje, že mnozí uživatelé by ocenili lokalizaci do češtiny. Při přehrávání lze použít DSP efektové zásuvné moduly Winampu, které jsou zde podporovány. Na rozdíl od například Zoom Playeru je GOM svižný a perfektně stabilní.
Verdikt časopisu Computer: 9,3
| - zdarma
- skvělé funkce v jednoduchém balení
- stabilita |
| - problém s přejráváním neobvyklých formátů |
GOM Player je vzácnou syntézou programu vytvořeného profesionály a určeného běžným lidem, který však neurazí ani počítačově znalé.
