Írán ve čtvrtek sestřelil americký dron RQ-4 Global Hawk. Podle útočící strany to bylo kvůli tomu, že vstoupil do jejího vzdušného prostoru; USA zase tvrdí, že k jeho hranicím zbývalo ještě 34 km... Politiku ale nechejme být, pojďme se raději podívat na samotný létající stroj.
Později se objevily nepotvrzené informace, že se ve skutečnosti mohlo jednat o bezpilotní letoun nové generace MQ-4C Triton.
Northrop Grumman MQ-4C Triton
Jeden Island za čtyřiadvacet hodin
Letoun s kompletním označením Northrop Grumman RQ-4 Global Hawk není žádná technická novinka. Armáda ho nechala vyvinout v 90. letech minulého století a používá ho už přes dvacet let.
Je to bezpilotní dohledový letoun. S vrtulovými drony, jak je dnes známe, nemá konstrukčně téměř nic společného. Používá dvouproudový motor, má rozpětí křídel 40 m a hmotnost až 15 tun. Připomíná malé letadlo.
Hlavním posláním RQ-4 Global Hawk je získávání informací. Svými radary s vysokým rozlišením a různými dalšími senzory dokáže během jednoho dne pokrýt oblast o rozloze 100 tisíc kilometrů čtverečních. To odpovídá například Islandu. Létá ve výšce kolem 18 kilometrů rychlostí 575 km/h, palivo mu stačí až na 32 hodin provozu.
Možná nahradí U-2
Vývoj vojenských bezpilotních letounů šel v 90. letech dvěma směry. Projekt RQ-3 Dark Star byl ale posléze kvůli škrtání nákladů ukončen a pokračoval jen Global Hawk. První kousek se poprvé proletěl 28. února 1998 a do roku 2006 bylo vyrobeno šestnáct kusů první série označované Block 10.
Poté dostal Global Hawk delší křídla a nosní část, po úpravě mohl nést uvnitř až 1 360 kg nákladu. Souběžně si Block 10 pro své účely nechalo upravit také americké námořnictvo. Později se s klonem EuroHawk přidalo i německé letectvo. Svůj kousek má také NATO i vesmírná agentura NASA, zájem projevily i armády dalších zemí.
Americká armáda v roce 2014 dovybavila Global Hawk senzory, které do té doby používaly jen dosluhující špionážní letouny Lockheed U-2. Prostřednictvím univerzálního adaptéru lze k dronu připevnit dalších až 540 kg čidel.
Tři operátoři na jeden bezpilotní letoun
Samotný letoun je ale jen jedna část celého systému. O starty, přistání a údržbu se stará pozemní systém Launch and Recovery Element (LRE). Ten musí být v doletové vzdálenosti, na rozdíl od systému pro řízení mise (MCE). Pilot, který dron ovládá, může být klidně na druhém konci světa. Ruční řízení se používá například v oblastech s hustým leteckým provozem, nebo když je potřeba, jinak může Global Hawk pracovat i plně autonomně.
I když je dron bezpilotní, běžně ho ovládají tři osoby. Jeden pilot má v systému LRE na starost starty a přistání. Druhý pilot se v části MCE věnuje samotnému letu a třetí operátor ovládá senzory.
Při přenosu dat mezi letounem a MCE se používá vojenský satelitní systém. Navigace je řešena prostřednictvím GPS, pochopitelně se zde používají jeho neveřejné vojenské služby.
Parametry
- Délka: 14,5 m
- Rozpětí křídel: 39,9 m
- Výška: 4,7 m
- Hmotnost prázdného letounu: 6 781 kg
- Maximální hmotnost: 14 628 kg
- Motor: 1 × Rolls-Royce F137-RR-100 turbofan, tah 34 kN
Anebo sestřelili jiný...
V roce 2018 se do výbavy amerického námořnictva dostal nástupce, bezpilotní letoun Northrop Grumman MQ-4C Triton. Vedle dalších inovací dokáže operovat v menších výškách a pořídit díky tomu detailnější fotografie.
V článku jsme využili také informace z těchto hesel na Wikipedii, CC BY-SA 3.0: Northrop Grumman RQ-4 Global Hawk, Northrop Grumman MQ-4C Triton, Rolls-Royce AE 3007