Platforma Intel Viiv byla oficiálně představena už více než před měsícem a pomalu ale jistě se začíná "rozjíždět". Přes poměrně značnou marketingovou snahu však stále řada běžných uživatelů nemá příliš tušení, co tato podivná písmenka vlastně znamenají a co celá tato platforma obnáší.
Když si na počátku minulého roku nechal Intel zaregistrovat ochranné známky Viiv a tato informace prosákla na veřejnost, ihned se spustila vlna spekulací o tom, co to vlastně znamená. Jedním z nejčastějších odhadů bylo to, že se bude jednat o označení nové generace 64-bitových procesorů, ale časem se ukázalo, že záměry Intelu jsou zcela jiné.
Podobně jako již dříve s platformou Centrino hodlal Intel nabídnout výrobcům (a pochopitelně hlavně zákazníkům) značku, která by spojovala některé vlastnosti počítače a zákazník si tak může být jist (až uvidí příslušnou nálepku na výrobku), že produkt má jisté předem stanovené parametry technologie Intel. Na rozdíl od Centrina však tentokrát Intel míří do oblasti domácí zábavy. Počítač se má stát již definitivně multimediálním centrem domácnosti.
Technologie
Platforma Viiv [`vajf`] byla oficiálně představena na letošním ročníku výstavy spotřební elektroniky CES 2006 v lednu. V řeči marketingových sloganů znamená Viiv "snadný přístup k on-demand obsahu díky množství nasmlouvaných a certifikovaných online služeb s digitálním obsahem, téměř okamžité zapínání a vypínání počítače podobně jako u běžné spotřební elektroniky (pokud tuto vlastnost aktivujete a samozřejmě po prvotním nastartování, takže se nejedná o nic jiného než o formu hibernace), snadné ovládání prostřednictvím dálkového ovladače, výkon dvoujádrového procesoru, podporu až 7.1 zvuku a široké možnosti nahrávání televizních pořadů a jejich zastavení či přetáčení během vysílání (time shifting) a v neposlední řadě menší a tišší počítač".
Pořád jsou to ale jen obecná vzletná marketingová prohlášení, takže teď se podíváme na věc čistě technicky. Základem je pochopitelně procesor. To v tomto případě znamená především nejnovější kousky Core Duo T2600, T2500, T2400 a T2300. Viiv ovšem může obsahovat i procesor Pentium D (820 až 840 a 920 až 950), případně Pentium Extreme Edition 840 či 955. Jedině jeden z těchto procesorů musí mít příslušný produkt, aby dostal certifikaci Viiv (i když je jasné, že až bude uvádět Intel procesory nové, rozšíří se i tato skupina).
To pochopitelně není vše. Druhou nutnou podmínkou je příslušný čipset. Momentálně to musí být jeden z čipsetů Intel 975X Express, 955X Express, 945G Express, 945P Express, 945GT Express a mobilní Mobile Intel 945GM Express.
Třetí klíčovou komponentou je pak některá ze síťových "karet" Intel PRO/1000 PM, PRO/100 VE či PRO/100 VM.
Hardware Intelu tvoří jen část
Zmiňované tři komponenty samotné samozřejmě nezařídí vše, co tato platforma slibuje. Je jasné, že například pro příjem televize budete potřebovat i příslušnou televizní kartu (ať už analogovou či digitální), kterou si ovšem musíte koupit již zvlášť. Označení Viiv neznamená, že počítač něco podobného již obsahuje. Pouze si s tím bude dobře rozumět.
A dálkové ovládání? To poněkud souvisí s operačním systémem, který je pro Viiv zatím doporučován. Tím jsou momentálně Microsoft Windows XP Media Center Edition (recenze), ke kterým ovladač dostanete. V zásadě ale může pohánět počítač libovolný operační systém, pokud jej Intel pro Viiv certifikuje, a proslýchají se i zvěsti o speciální verzi Linuxu. V každém případě v současné době si Viiv rozumí s Windows XP Media Center Edition.
Pro "rozjetí" celé platformy pochopitelně nesmí chybět patřičný obsah, jinak to bude jen mrtvý kus hardware. Proto také Intel nasmlouval pro Viiv řadu multimediálních společností, které budou zákazníkům nabízet placený obsah. Mezi poskytovatele patří například DirecTV, AOL, NBC, Tivo, Yahoo, Google, MTV, NBC Universal a další. Celkem tak bylo v době spuštění celé platformy k dispozici zhruba 2 miliony hudebních nahrávek, 100 tisíc videoklipů, asi tisícovka filmů a deset tisíc TV seriálů.
Závěr
Čistě z hardwarového hlediska tedy není Viiv nic jiného, než kombinace procesoru, čipové sady a síťové karty. Jedná se tedy o velmi obdobný princip jako u Centrina, kdy se Intel snaží pod společnou značkou prodávat několik druhů hardware značky Intel. Na to je pak nabalena multimediální vrstva, kterou dodají nasmlouvaní poskytovatelé obsahu, a také vhodný operační systém. Přístroj, který si pak připojíte k televizoru a ovládáte běžným dálkovým ovladačem, tak vlastně na první pohled ani počítač nepřipomíná (i díky modernímu designu) a spíše se snaží splynout s běžnou spotřební elektronikou. Asi není třeba příliš rozebírat, že nedílnou součástí Viiv jsou kvůli placenému obsahu i DRM technologie.
Na úplný závěr se musíme zmínit i o podobné iniciativě od konkurenční společnosti AMD. Pod názvem Live nabízí vlastní pohled na věc. Na to, co se pod touto značkou skrývá, se podíváme v samostatném článku, který bude "druhým dílem" této minisérie.
Zdroje: Intel, Wikipedia
