Experti to tvrdí odjakživa, ale hudební průmysl je zatím nebral vážně.
Digitální hudba (a zatím ještě v menší míře digitální video, ale jen zatím) je vůbec největším fenoménem
internetové zábavy poslední doby. Průzkum uvádí, že padesát milionů Američanů si z Internetu stahuje hudbu v digitálních formátech, obvykle v MP3 – to je každý čtvrtý Američan a každý druhý člověk v USA, který je k internetu připojený. Počítač se stává „cédéčkárnou“ pro stále více lidí, cédéčkárnou s neobyčejně komfortními parametry. Pevný disk o kapacitě sedmdesáti gigabajtů stojí pár tisíc a v rozumné kvalitě na něj uložíte tisícovku cédéček – jen za kastlíky na CD už utratíte víc než na onen harddisk. Stejně známým faktem je, že toto zdaleka není doménou teenagerů: studie uvádí, že u náctiletých stahuje hudbu z Internetu 42 - 44 %, a u lidí středního věku 35 %, tedy žádný velký rozdíl.
Mezitím se stále hudební vydavatelé pokoušejí situaci, která se pro ně vyvíjí stále hůře a hůře, „řešit“ nějakými pokusy o ochranu. Lidé z branže nad tím kroutí hlavou od začátku a říkají – je to nesmysl, ať to vezmete z kteréhokoli konce. Každá ochrana bude odstraněna, a každá ochrana znamená překážku spotřebitele na cestě ke zboží, takže efekt bude přesně opačný, než čekáte: uživatel, který by si i nahrávku koupil, si ji nekoupí, nikoli kvůli ceně, ale protože její „odheslovávání“ a manipulace s ní je komplikovaná, je uražen tím, že jej vydavatel apriori podezřívá s pirátství a zareaguje tak, že si ji stáhne z Internetu v MP3 podobě zadarmo.
Existuje ještě jeden názor, který by mohl trefovat do černého: hudební vydavatelé to dávno a dobře vědí, ale šli cestou těchto evidentně nefunkčních opatření proto, že potřebovali získat čas.
Určitým průlomem může být konference nazvaná Digital Media Summit, která se konala na začátku února v Los Angeles. Účastnily se jí právě přední vydavatelské firmy a jejich představitelé zde poprvé nahlas řekli a uznali to, co insideři vědí nebo tuší už pár let. Výkonný manažer firmy Vivendi Universal (jednoho z „majors“, z pětky největších vydavatelů) Steven Sheiner přímo prohlásil, že vývoj je „nezastavitelný a nelze mu odolat“, že nelze čekat, že milióny lidí downloadujících skladby z Internetu sami změní své postoje a přestanou tak činit. Současně uvedl, že vytvořit neprůstřelnou ochranu cédéček proti kopírování a „ripování“ (tj. převedení do digitální, volně šiřitelné podoby) je nemožnost, a vyzval ostatní hudební firmy k tomu, aby se rychle pokročilo ve vytvoření systému, který umožní šíření vysoce kvalitní hudby online za dostupné ceny. Podle zpráv ze summitu s těmito názory souhlasili i ostatní – rovněž představitelé vydavatelů nebo tržní analytici.
I když Sheinerova slova nejsou ničím novým, je potřeba vyzdvihnout, že poprvé tento názor veřejně prezentoval zástupce vydavatelů a ne někdo z opačné strany barikády. Manažeři velkých firem mají velmi pečlivě promyšleno, co na takovýchto klíčových summitech řeknou: postoje zde prezentované jsou brány v podstatě jako závazek další činnosti firmy, jako její oficiální stanovisko. Je ale samozřejmě pravda, že jednotlivé firmy z velké pětky se staví k tomuto dilemmatu každá různě – nejde ani o to, že by se skutečně „vnitřně“ ve svých názorech tak lišily, ale každá si hraje svou vlastní mocenskou hru, každá přemýšlí především na to, jak urvat větší kus trhu na úkor konkurenta. Jak ale dodávají komentáři, situace pro hudební vydavatele je špatná a může se brzy stát kritickou: prodeje hudby totiž klesají stále rychleji a akcionáři těchto firem už dávno pochopili, že trend je nezastavitelný, pokud se skutečně něco neudělá, co dokáže celý hudebn trh změnit. A že to nejsou stále další a další nesmyslné, ihned cracknuté ochrany ani krkolomný prodej různě chráněných a zablokovaných nahrávek online v cenách „dolar za písničku“, je dnes jasné všem.
