Americké nahrávací společnosti vyvíjí výrazný tlak na omezení porušování autorských práv v prostředí vysokoškolských sítí. Posledním krokem je žaloba na několik studentů, kteří na svých školách provozovali vlastní interní sítě na výměnu hudebních souborů.
Nahrávací společnosti sdružené v Recording Industry Association of America podaly ve čtvrtek žaloby na čtyři studenty, kteří se dopustili porušování tím, že na univerzitních sítích provozovali výměnné systémy na bázi Napsteru, které umožňovaly sdílení nahrávek populárních interpretů. Případ se týká Rensselaerova Polytechnického institutu, Princetonské university a Michiganské technologické university.
Jde hlavně o peníze
Žaloba je vedena jako občanskoprávní spor, jehož základem je požadavek na odškodnění ztrát, které fungování výměnné sítě na univerzitách způsobilo majitelům autorských práv. Ve dvou případech šlo o desítky tisíc skladeb, v jednom dosáhl počet sdílených písniček jednoho milionu. Nahrávací společnosti požadují kompenzace ve výši až 150 000 USD za každou skladbu, která byla ve výměnném systému k dispozici.
Žalující strana ve sporu argumentuje faktem, že obžalovaní měli jasné povědomí o tom, že se dopouštějí nedovolené činnosti. Jeden z obžalovaných dokonce inzeroval prodej software pro spuštění výměnné sítě za 500 USD a při jeho propagaci argumentoval umožněním sdílení hudebních nahrávek.
Akademické svobody
Ještě před rokem se RIAA držela od universitních sítí poměrně daleko a nechávala studenty být. V poslední době ale RIAA začala vyvíjet tlak na americké university, aby zabránily nelegálnímu sdílení autorských děl na své půdě. Poslední řada žalob jen potvrzuje snahu RIAA zastrašit studenty, kteří mají k dispozici rychlé internetové připojení. Požadavek 150 000 dolarů odškodného za každou skladbu umístěnou ve výměnných systémech je evidentně přehnaný, skoro až komický. Zvláštně působí i neopatrnost, s jakou studenti své výměnné univerzitní systémy provozovali. Zejména články ve studentských časopisech, které propagovaly sdílení písniček v rámci univerzity, jsou skutečně pozvánkou pro RIAA, aby se takovými systémy začala zabývat.
Udělat to jinak
I když jsou požadavky na odškodné směšně nadnesené, je možné, že provozovatelé studentských výměnných sítí budou odsouzeni. Vzhledem k povaze sítí, které jsou žalobou napadeny, by ale bylo možné uvést do provozu systém, který by byl právně v pořádku. Stačilo by, aby mezi uživateli dotyčné akademické sítě existoval vždy alespoň jeden, který by vlastnil originální CD nebo kazetu se skladbami dostupnými v síti. Pak by nastala jen digitální obdoba praxe staré desítky let, kdy si studenti a nejen oni navzájem půjčují nahrávky. Pokud jde o bezplatné půjčování, kterým elektronické sdílení souborů bezesporu je, jedná se o právně nepostižitelnou činnost. Problémem v americkém právním systému může být aplikace DMCA, ale se schopným právníkem na straně obžalovaných studentů by se žaloba setkala s úspěchem jen velmi těžko.
