Nedávno jsem si jen tak letmo zkusil porovnat svět ze známého Orwellova 1984 s dnešní počítačovou scénou a došel jsem k překvapivě mnoha paralelám. Novořeč, otočení reality o 180 stupňů, „válka je mír“, „svoboda je otroctví“, všechno již/ještě v oboru počítačů existuje.
1984 bývá často srovnáváno s komunismem – opravdu, mnoho Orwelových vizí má v totalitním režimu své ekvivalenty. Převracení pravdy, popírání minulosti, souzení bez zákonů, to všechno tu bylo. Avšak v době, kdy Microsoft nazývá svobodný software komunismem, GPL virovou licencí a kdy stát nazývá většinu svých občanů piráty, se mi zdá vhodné opět provést srovnání a především tak upozornit na věci, o kterých by vás třeba ani nenapadlo, že je s nimi něco v nepořádku.
Ohlédnutí první – Newspeak (Novořeč)
„Nevidíte snad, že hlavním účelem Novořeči je omezit okruh myšlení? Na konci by mělo být úplně nemožné spáchat myšlenkový zločin, protože nebudou existovat slova, kterými by se dal popsat.“
Zdá se vám, že náš jazyk nemá Newspeaková slova? Zdá se vám, že „operace Nekonečná spravedlnost“ (zkráceně „Nekonečná spravedlnost“) je správné alternativní označení pro „válku“, stejně tak jako „Trvalá svoboda“? Zdá se vám, že spojení „humanitární bombardování“ nebo třeba „collateral damage“ vystihují realitu?
Slíbil jsem ale článek o počítačích, takže se zaměřím na tuto oblast. Často se sám sebe ptám, proč nemohu v češtině psát kritické články o zákonech spojených s takovým tím známým C v kroužku. „Autorské právo“ – uvádí slovník Newspeaku. A koho by zajímalo, že to nikdy nemělo být právem autora, že se jedná naopak právo veřejnosti – právo roztrhat autora na cucky, donutit ho pracovat ve dne v noci, využít jeho tvořivost co nejlépe a vzít si od něj co nejvíc.
Co je komu do toho, že copyright (všimněte si, že hledám záchranu ve vypůjčení cizího slova) znamená právo na kopírování, tedy to, co se vám většina autorů snaží odebrat. Klasický příklad slova protočeného na centrifuze. Kdo stále ještě nechápe princip napřimování a omezování myšlení, nechť si zkusí nahlas přečíst větu „Autorské právo není právem autora“ a posoudit její logiku.
Copyright však může být v Newspeaku nahrazen i spojením „intelektuální vlastnictví autora“. (Spojení „vlastnit myšlenku“ či „ukrást myšlenku“ je v Newspeaku logické.)
Všeobecně se připouští, že většina veřejnosti copyright porušuje. (Všimněte si kurióznosti spojení „porušovat právo“.) Takoví lidé jsou pak nazýváni piráty. Pirát, dovolte mi připomenout, je člověk, který se plaví na lodích a okrádá a vraždí posádky lodí jiných. V Newspeaku je však slovo pirát používáno k označení člověka, který na vlastní náklady kamarádovi vytvoří kopii počítačového programu a dá mu ji.
Slovo pirát je téměř ekvivalentní slovu hacker (obě slova bývají často zaměňována). V Oldspeaku znamenalo slovo hacker špičkového počítačového inženýra, který svým intelektem převyšoval většinu ostatních nebo se nějak výrazně zasloužil o pokrok v oboru. Inteligentní lidé jsou však nebezpeční a to jasně demonstrovala i revolta proti modelu proprietárního software, kdy si hackeři začali tvořit vlastní svobodný operační systém založený na původním významu copyrightu. Tehdy bylo nutné nějak věc smést ze stolu, a proto slovo hacker dostalo význam „terorista“.
Ohlédnutí druhé – Neexistence reality
„O`Brien před Winstonem podrží fotografii, potom ji vhodí do díry zapomnění a prohlásí, že nikdy neexistovala. ,Existuje v paměti. Já si ji pamatuji si ji. Vy si ji pamatujete,` oponuje Winston. ,Já si ji nepamatuji,` odpovídá O`Brien.“
Asi čtenářům nemusím připomínat, kdo v poslední době dostal cenu TGM a za co ji dostal. Jako „otec Internetu“ si ji Bill Gates jistě zaslouží (Že tento pán ještě nedávno viděl v Internetu dětskou hračku, která nemá budoucnost, bylo tiše zapomenuto. Novináři to nevědí ani dnes, za pár let to již nebude vědět nikdo. Zůstane tu jen Otec internetu vyznamenaný po právu cenou TGM.)
Nedávno byla publikována zpráva Evropské komise o tom, jak dopadla veřejná konzultace ve věci plánovaného rozšíření evropského patentového systému na software. Dopadla samozřejmě tak, jak měla: veřejnost se vyslovila pro rozšíření patentů. (cca. 90 % došlých komentářů vyslovujících nesouhlas bylo ignorováno). Ještě povzbudivější však je, že „ekonomové a právníci jsou pro rozšíření“ (v Newspeaku není dovoleno používat slov jako „většina“ či „část“). Názory ekonomů i právníků, které znám já, byly zřejmě vhozeny do nejbližší „díry zapomnění“ a takoví experti byli prohlášeni za neexistující. Trošku mi to připomíná Winstonovo: „Existuje Velký bratr tak, jako existuji já?“ „Vy neexistujete,“ suše konstatuje O`Brien.
Jiným příkladem převrácení reality je obecně známý fakt, že copyright je dočasné omezení – že takové omezení na každé dílo jednou vyprší. Jedná se však o čistě imaginární realitu. Ve skutečnosti copyright od jistého nedávného bodu v minulosti již nikdy nevyprší. Kdysi byl na 14/28 let, později byl se zpětnou platností prodloužen na 50, potom na 70; až se bude tato hranice blížit, bude prodloužen zas. Výrok „Copyright je na 28 let, jak jinak by to mělo být?“ se změnil za tu dobu jen maličko: „Copyright je na 50 (70) let, jak jinak by to mělo být?“ Nemohu si nevzpomenout na: „Oceánie je ve válce s Eurasií. Oceánie byla vždy ve válce s Eurasií.“
Ohlédnutí třetí – Thoughtcrime (Myšlenkový zločin)
DMCA, SSSCA, EUCD – je to vůbec zapotřebí komentovat? Ve vystresované honičce na počítačové piráty (Válka je mír, mír je válka – viz níže) dnes odsuzujeme lidi nejen za to, co spáchali, ale i za to, co by mohli spáchat, co by uměli spáchat nebo k čemu mají vybavení. Přehrát si legálně zakoupené DVD na systému GNU/Linux je téměř akt terorismu. Stejně tak je protistátní, zlé a podvratné vůbec příslušný přehrávač vlastnit.
Myšlenkový zločin je již ze své podstaty akt imaginární, a tak jistě nikoho nepřekvapí, že jej lze spáchat i na místě, kde se dotyčný právě nevyskytuje (Skljarov) a kde nikdy nebyl. Například když jsem si dovolil zveřejnit válečnou propagandu mého nepřítele bin Ládina stejně tak, jako byly zveřejňovány tuny válečné propagandy mně přátelské strany sporu, spáchal jsem myšlenkový zločin v USA. Seděl jsem tehdy tady v Praze a nahrával data na server tady v Praze, ale myšlenkový zločin prostě fyzikální omezení nerespektuje – je myšlenkový.
Nejen v Česku máme policii, která se klidně u výslechu ptá „jak jste to myslel, když jste říkal xy?“ (Pecina) Když probíhala na začátku devadesátých let v USA policejní akce „Zátah na hackery“ (za jedna z Newspeaku), u soudu také padaly otázky typu: „Byl byste schopen dostat se do počítače xy, kdybyste chtěl?“
Jakási samozvaná Thought police (Myšlenková policie) proto rozesílá v neoznačených obálkách černé pytle a výhružné kazety končící jasným sdělením: „Big Brother is watching you!“ Není to její jediná aktivita. Mimo to vám i vysvětlí, že pokud někoho nemáte rádi, bude nejlepší ho udat, a dokonce přidá lákavou pobídku, abyste to učinili pěkně v klidu doma v teple vyplněním jednoduchého formuláře. Samozřejmě vás nezapomenou ujistit, že ohlásit myšlenkový zločin je morální povinnost.
Abychom měli jistotu, že se myšlenkové zločiny podaří vymýtit, musíme k tomu vést děti již odmalička, a až se jednou zeptají „Tatínku, co je to ,software`?“, měli bychom jim poskytnout vyčerpávající výklad o nemorálnosti, protistátnosti a společenské škodlivosti jeho kopírování.
Ministerstvo Pravdy (Pravda s velkým P, protože Pravda je jen jedna) nám pak na konci roku sdělí, jak moc jsme byli špatní a o kolik peněz jsme okradli tu kterou společnost. Stejná instituce zařídí, aby tato čísla byla otištěna ve všemožných periodikách a aby se hlavně nikdo neptal, kdo tuto imaginární cifru vymyslel.
Ohlédnutí čtvrté – Válka je mír
Obrovští nadnárodní držitelé copyrightu jsou již po několik let ve válce s těmi, kdo toto umělé omezení nerespektují. (Jsou s nimi ve válce. Vždy s nimi byli ve válce.) Všimněme si však, že ačkoliv společnosti z plného hrdla křičí opak, ve skutečnosti je pro ně takový stav ideální. Představíme-li si svět, ve kterém by nebylo možné porušovat copyright, musíme nutně dojít k tomu, že stávající systém výroby a distribuce software by se zhroutil. Ještě krátce před dosažením takového stavu by zřejmě došlo k obrovskému pádu cen.
Na druhé straně pokud jsou velcí vlastníci copyrightu stále de facto ve stavu války, přináší jim to obrovské výhody. Mohou čas od času oškubat velké ovce, mohou si budovat svou image těch dobrých, těch poškozovaných (tímto směrem je ještě stále „soucit“ dovolen), těch, co jsou v právu (ach jak snadné pak je přenést statut „já jsem v právu“ i na úplně jiné spory). Čím více různých dalších omezení na uživatele uvalí, čím více svobod mu odeberou, čím více upevní svou pozici, tím lépe. Nic z toho by nebylo možné, pokud by žádná válka neexistovala. Válka je důležitá, běží stále podle stejných pravidel, je rutinní, je každodenní součástí života: Válka je mír. Kdyby skončila válka, stávající systém využívání copyrightu by se zhroutil, přestal by být mír, byla by válka: Mír je válka.
Ohlédnutí páté – Svoboda je otroctví
Software je proprietární. Software byl vždy proprietární. Jak by to mělo být jinak? (Nebo snad existovala před pár desítkami let doba, kdy byl všechen software svobodný a nikdo se nad tím nepozastavoval, nikdo jej nenazýval „svobodný“, protože to tak prostě bylo normální? Neexistovala. Lidé o ní neví, lidé na ni zapomněli, již neexistuje ani ve vzpomínkách veřejnosti – neexistuje, neexistovala.)
Sice se objevil projekt GNU(/Linux), ale ten není řešením. Není to americká cesta, ničí to prostředí trhu, obírá programátory o práci a působí v softwarovém průmyslu jako rakovina. Uživatelé se stávají otroky nedokonalých aplikací, jejich malého počtu. Otevřené standardy nejsou potřeba, protože kompatibilitu zajistí pouze to, pokud budou všichni používat jeden určitý produkt jedné určité společnosti.
Oproti tomu proprietární software je naprosto svobodný. Autor si smí svobodně zvolit libovolná omezení chování uživatelů.
A kdyby se někdo náhodou snažil vysvětlovat podstatu svobodného software nebo důležitost svobody garantované GNU GPL nejen pro jednotlivce, ale především pro celou společnost, posluchači se mu povětšinou jen vysmějí do tváře s argumentem: „Nemohu tam spustit Photoshop, byl bych otrokem systému, ne svobodným uživatelem.“ Svoboda je otroctví.
Jiné lidi to zase prostě a jednoduše vůbec nezajímá. Neznalost je síla.
Vždy ve střehu
Odkazů k Orwellovu dílu nalezneme v různých článcích mnoho a napadá nás, že něco na tom bude, ale dokud jsem si nezkusil oba světy – imaginární a reálný – srovnat komplexněji, nalézt konkrétní příklady, nenapadlo mě, že by podobnost mezi nimi plynule přecházela v rovnost již dnes. Tlak velkých společností na oškubávání svobod a zkreslování reality je obrovský. Právě proto se nesmíme omezit pouze na sledování určitých politických kauz, ale měli bychom se občas také podívat na věc jako na celek, na vyvíjející se ekosystém.
Neříkám a nechci říkat, že podoba dnešního světa s tím orwellovským je větší než řekněme před deseti lety. Nevím, netroufám si to odhadnout. Snažím se ale upozornit na to, že otázky s tím spojené jsou stále aktuální, a jestliže už nehrozí nebezpečí diktatury ze strany státu, můžeme snadno sklouznout – a kloužeme – do opačného extrému, do diktatury velkých nadnárodních společností.
