U referenčních chladičů jde o kompromis mezi teplotou, hlukem a cenou. Výrobci ale nabízejí lepší alternativy.
Téměř současně s uvedením nových Radeonů HD 3850 a 3870 se objevila řada verzí, u kterých výrobci vybavili karty lepšími chladiči s větším pasivem. V době uvedení GeForce 8800 GT se na trhu neobjevilo nic jiného, než modely karet vybavené referenčním chladičem, tedy chladičem s konstrukcí doporučenou Nvidií. A tak jsme si na karty, u kterých výrobci popustili uzdu své fantazii, museli chvíli počkat.
Už s koncem embarga se ale objevily karty se dvěma typy referenčního chladiče – ten starší měla i přetaktovaná GeForce 8800 GT v naší recenzi. Všimněte si zejména toho, kolik kovu najdete kolem miniaturního ventilátoru.
Jen před pár dny se ale objevily zprávy o nové vylepšené verzi referenčních chladičů – údajně s větším otvorem pro ventilátor a sníženými otáčkami. Jenže i tyto chladiče se objevovaly v recenzích už koncem října v den uvedení GeForce 8800 GT. První verzi chladiče bez krytu se nám bohužel nikde nepodařilo vyšťourat, pokud se to povede vám, budeme jen rádi. Evidentně se ale změnila i pasivní kovová část kolem ventilátoru – je to zřejmé z fotografií karet shora, z odkrytovaného chladiče a také z fotografií první verze chladiče zespod. Více fotografií najdete v recenzi na serveru TechPowerUp.
Máme tu i dvě GeForce 8800 GT téhož výrobce – Leadtek – s chladiči dvou verzí, ze kterých je rozdíl zřejmý na první pohled:
Doporučení je jasné – máte-li na výběr, berte kartu „s větší dírou“
Tak, to bychom měli ke kartám s originálním chlazením. Jaký má význam připlácet za karty s lepším chlazením? Referenční chladiče grafických karet jsou na tom sice dnes o poznání lépe, než je tomu u chladičů dodávaných v boxu u procesoru (a kolik se jich někde ve skříni válí vám?)
Zatímco pro procesory existuje jen pár univerzálních chladičů, vybavuje ATI či Nvidia většinu karet novým typem chladiče. Hlučnost a dosahované teploty jsou běžnou součástí testů grafických karet, proto je, na rozdíl od výrobců procesorů, tak úplně neodbývají – nejde už jen o to, aby kartu uchladily a přitom vyšly co nejlevněji. Přesto jde pořád o kompromis, u kterého se hledí i na cenu a který se v případě GeForce 8800 GT i Radeonů HD 3850 projevuje také vysokými teplotami grafického jádra. Nejednou už z úst výrobců zaznělo na povzdechy uživatelů nad malými pasivy kombinovanými s rychlým hlučným ventilátorem, že malý ventilátorek stojí pár centů, ale pořádný kovový pasiv majlant.
Výrobci u vlastních návrhů osazují karty chladiči renomovaných výrobců, kteří se zaměřují především na dosahování nižších teplot při nižším hluku – vše dohánějí nákladnější větší pasivní částí chladiče. Ta sice zabere více místa – v tomto případě nahradí jednoslotový chladič řešení dvouslotové, ale výsledek ocení naše uši a obvykle i chladnější jádro karty.
Proč raději kartu s chladičem od výrobce?
Samozřejmě lze lepší chlazení pořídit i samostatně a chladič vyměnit, má to ale pár nevýhod. Největší je asi to, že když při montáži uštípnete kus obnaženého jádra, máte po záruce i po kartě. U stolních procesorů už je kovový rozptylovač tepla chránící jádro samozřejmostí, ale u grafických karet jej měla zatím jen GeForce 8800 GTS a GTX s jádrem G80. Fyzickou manipulací s chladičem tak či tak ztrátu záruky riskujete. Při troše šikovnosti můžete v případě problémů osadit zpět starší chladič a kartu reklamovat, aniž by kdokoliv cokoliv poznal, ale když někde zanecháte známky toho, že se v tom někdo vrtal...
Samostatný chladič většinou vyjde dráž – nejen že připlácíte za původní chladič, který potom uschováte pro případ reklamace, občas je příplatek na lepší chlazení od výrobce karty evidentně nižší, než je tržní hodnota samostatně prodávaných chladičů.
Co víc, obvykle si u karet s vylepšeným chlazením výrobce troufá na vyšší takty, a tak se vedle lepšího chladiče dočkáte i přetaktování a vyššího výkonu se zárukou výrobce.
Výhodou samostatně pořízeného chladiče je snad jen to, že máte na výběr z širší nabídky a máte možnost sáhnout po tom nejlepším, co se dá na trhu sehnat. Nejvýkonnější chladiče, jejichž cena se šplhá přes tisíc korun, už nejsou kvůli ceně tolik výhodné a kartu by už neúměrně prodražily, a tak výrobci loví spíše v levnějších vodách.
Macka, jako je Thermalright HR-03, ke kartě nejspíš nikdo nepřidá
Pasivní chlazení = nejlepší řešení?
Jak kdy. Pohroma je to v případě špatně větrané skříně, ve které se jen převaluje horký vzduch od grafické karty k procesoru. V takovém případě může teplota karty šplhat k výšinám přímo závratným a může se to negativně projevit na chování a stabilitě celého systému a jeho životnosti.
Pro okolní komponenty je asi nejrozumnější řešení, které vyfukuje teplo od grafické karty záslepkou skrz zadní stěnu skříně ven. Velmi tichá může být i pasivně chlazená karta dovybavená pořádným ventilátorem – co si budeme povídat, na 120mm Noctuu za čtyři stovky, co se hlučnosti týče, snad žádný ventilátor na chladičích grafických karet nemá.
Jaké novinky se tedy v posledních dnech objevily?
