Firmy to často již dávno dělají a trh je plný hotových softwarových řešení, nicméně před pár dny to posvětil (PDF) i Evropský soud pro lidská práva. Zaměstnavatel může monitorovat vaši soukromou komunikaci, pokud k ní používáte podnikové prostředky – počítač, firemní Wi-Fi síť a tak dále. Případ připomněla MAFRA.
A jak k tomu vlastně štrasburský soud dospěl? Vše začalo 13. července 2007, kdy dostal Bogdan Mihai Bărbulescu, inženýr z Bukurešti, výpověď za to, že v pracovní době používal Yahoo Messenger, ve kterém si dopisoval se svou snoubenkou a bratrem. Zaměstnavatel mu poté oznámil, že komunikaci monitoroval, předložil mu 45stránkový přepis, a jelikož si Bărbulescu místo práce vyřizoval soukromé záležitosti, firma se s ním rozloučila.
Podobná soukromá komunikace může být v leckteré firmě problém
Bărbulescu si to nenechal líbit a obrátil se nejprve na místní soudy, které však daly za pravdu zaměstnavateli, protože kontrola obsahu komunikace prý byla jediná možnost, jak Bărbulescovi dokázat, že Yahoo Messenger nepoužíval k pracovním účelům, ale k soukromé komunikaci. Inženýr se odvolal, nicméně opět prohrál, a tak se nakonec dostala pře až do Štrasburku.
Evropský soud nakonec dal zapravdu rumunským úřadům, zaměstnavatel totiž může dohlížet na to, zdali pracovník odvádí smluvní činnost. A pokud měla rumunská společnost v pracovní smlouvě dodatek o tom, že zaměstnanec nesmí firemní prostředky používat k soukromým účelům, zaznamenávání i kontrola komunikace je naprosto legální, poněvadž zaměstnavatel v dobré víře předpokládal, že se jedná o podnikovou a nikoliv citlivou soukromou komunikaci.
Mocné evropské soudy
Evropské soudy mají precedentní povahu – jejich rozhodnutí je závazné a platí ve všech členských zemích. S tím, co to může způsobit, jsme se v minulosti setkali třeba v případě další instituce, Soudního dvora EU, který projednával případ jistého španělského surfaře, který chtěl vymazat údajně škodlivé záznamy o své osobě z indexu vyhledávače Google. Soud rozhodl v jeho prospěch a v květnu 2014 tak vlastně vytvořil ono slavné právo na vymazání, které musely vzít na vědomí všechny vyhledávače na společném evropském trhu.
V nedávné minulosti SDEU rozhodl třeba v těchto technických případech:
Na fotografii: Komplex Soudního dvora EU v Lucemburku
V případě pracovních počítačů lze podobná rozhodnutí očekávat – nejsou majetkem zaměstnance, problém by ale mohl nastat u současného rozmachu BYOD (Bring Your Own Device), kdy se k firemní Wi-Fi síti připojují třeba naše osobní mobilní telefony (a nezřídka i laptopy), které neustále komunikují na pozadí. Pokud je firma BYOD-friendly, komunikaci takové elektroniky by monitorovat neměla. Ostatně drtivá většina současných komunikačních prostředků data šifruje alespoň pomocí SSL/TLS, čili podobný monitoring by nebyl dost dobře možný.
