Vědci sestavili nový žebříček nejrychlejších strojů planety. Na první místo se dostala opět Čína. Její stroj Tianhe-2 provede neskutečných 33,8 biliard výpočtů za pouhou sekundu.
Červen se přehoupnul do své druhé půle a to znamená, že je tu aktualizovaný žebříček nejrychlejších superpočítačů světa TOP500. Ten zpracovávají vědci z několika univerzit a publikují jej vždy v červnu a listopadu na superpočítačové konferenci.
Je tomu právě pět let, co se v žebříčku objevil první petaflopsový počítač, tedy stroj, který překonal rychlost 1 PFLOPS ve standardizovaném testu Linpack. Jen zopakuji, že P je označení pro peta, tedy biliardu, a FLOP/s představuje jednu operaci s reálnými čísly za sekundu, třeba 1,5 + 0,8. Jedná se tedy o akronym FLoating-point Operations Per Second, případně jednodušeji FLoating-point OPeration.
Rostoucí výkon superpočítačů v čase. Fialová = 500 nejrychlejších dohromady, azurová = nejrychlejší z TOP500, žlutá = nejpomalejší z TOP500.
Během oněch pěti let ale technologie opět poskočila kupředu, dnes tedy hranici jednoho petaflopsu pravidelně překračuje hned 26 strojů. V tomto kontextu stojí za to připomenout, že magické hranici by se měl v roce 2015 přiblížit i ostravský superpočítač, jehož výstavba je nyní ve fází výběrového řízení. Možná nakonec jeden petaflops i překoná, dva roky jsou totiž v tomto dynamickém oboru poměrně dlouhá doba.
S výkonem superpočítačů a vlastně jakýchkoliv počítačů je to ale ve skutečnosti složitější. TOP500 totiž udává dvě hodnoty rychlosti. Rmax a Rpeak. Ta první představuje skutečný výsledek zátěžového testu Linpack a je tedy rozhodující. Ta druhá pak představuje teoretickou konstrukční rychlost, která může být ve skutečnosti i dvojnásobná, počítač ji ale v praxi nikdy nedosáhne.
Vývoj konstrukcí nejrychlejších superpočítačů a použitých procesorů v čase. U těch nejrychlejších mašin dnes převládá architektura cluster, superpočítač se tedy skládá z hromady menších počítačů v rackových skříních propojených rychlou sítí. V mnohém se podobá internetu.
Nejrychlejší superpočítače světa mají architekturu takzvaných clusterů a bladových serverů. Není to tedy jeden monolitický počítač v pravém slova smyslu, ale desítky rackových skříní plné žiletek – bladů (tenkých serverů), které jsou navzájem propojené velmi rychlou optickou sítí. Připočítejte do toho ještě potřebu co nejefektivnějšího chlazení a zjistíte, že vytížit takový složitý mechanizmus na teoretických sto procent není dost dobře možné. No a právě to je důvod, proč se změřený výkon vždy liší od toho teoretického konstrukčního, kdy se v podstatě znásobí výkon všech obsažených procesorů.
Složení staršího superpočítačového clusteru IBM BlueGene/L: Několik procesorů tvoří s dalšími komponentami včetně RAM výpočetní kartu – compute card, ty tvoří jednu vrstvu s další elektronikou a chlazením – node card/blade, které se skládají nad sebe do rackové skříně – kabinetu. Ty jsou nakonec navzájem propojené rychlou sítí a tak vzniká obří výpočetní cluster.
Dost ale bylo řečí, pojďme se podívat na deset nejrychlejších strojů světa podle aktuální červnové tabulky.
