Dějiny se prý ve svém jádru stále opakují. Možná tomu tak skutečně je, v poslední době se totiž na scéně vyrojilo hned několik programů, které svou podobou a způsobem ovládání až podezřele připomínají dávno zapomenuté návyky.
Krásným příkladem je třeba nový mobilní prohlížeč od Mozilly jménem Firefox Focus. Jeho hlavní doménou a údajnou konkurenční výhodou totiž není zásoba speciálních funkcí, ale naprosté nic. Ten prohlížeč si prý oblíbíte právě proto, že nic neumí. Neumí pracovat s otevřenými taby, neumí to a tamto, a když jej zavřete, tak po něm nezůstanou ani žádné stopy, protože vlastně nic neukládá. A právě proto jej chcete, protože žijeme v době, kdy se každý děsí toho, že po sobě zanechá na internetu hromadu stop.
Prohlížeč, který je prý sexy, protože nic moc neumí
Firefox Focus pro iOS ovšem není jediný. Ještě zajímavějším počinem je Colibri. Jeho vývoj teprve probíhá a k dispozici je zatím jen zkušební verze pro macOS, nicméně bude postupně k dispozici také pro Windows, Android a také iOS. Colibri si údajně zamilujete, protože nic moc neumí.
Colibri je zhmotněním naprosté jednoduchosti. Na macOS je to opravdu jen okno pro webovou stránku.
Jedná se opravdu o jeden z mála desktopových webových prohlížečů, který se už na své propagační stránce chlubí, že neumí pracovat ani s vícero otevřenými taby. Nepodporuje tedy jednu z esenciálních funkcí současného webového prohlížeče, přičemž bylo doposud naprosto nemyslitelné, aby se na scéně objevil kdosi, kdo řekne: Ne! Pojďme se vrátit do dob IE 6, kdy jsme měli na ploše patnáct otevřených okýnek.
Links a Lists namísto oblíbených stránek a historie
Jenže absence tabů zdaleka není jediný krok proti současnému proudu. Colibri nemá ani běžnou historii. Namísto toho budete mít po ruce Links a Lists.
Lists je nekonečný seznam chronologicky řazených oblíbených stránek, ve kterém můžete vyhledávat a případně jej i seskupovat. Lists pak představuje dnes již tradiční šachovnici miniatur na úvodní stránce po spuštění prohlížeče. Oba seznamy jsou uložené na serveru Colibri, čili vypadají identicky na všech počítačích, kde se v prohlížeči přihlásíte ke svému účtu.
Seznam oblíbených odkazů Links nahrazuje historii a tradiční oblíbené záložky
Podle autorů Colibri je přesně toto směr, který bude udávat v příštích letech tón. Naprostá jednoduchost a maximální prostor pro samotný obsah webu. Když se nad tím zamyslíte, možná tomu tak už v praxi dnes je. Sám si uvědomuji, že ačkoliv mám ve svém Chromu za ty roky možná už i stovky uložených oblíbených stránek v nejrůznějších tematických složkách, pro to množství se v tom už dávno nevyznám a používám nanejvýše záložky umístěné v liště prohlížeče.
Lists je klasická šachovnice miniatur, jak ji postupně od Opery převzaly všechny ostatní prohlížeče
Geekové se možná jen usmějí, ale ti nerozhodují
Absence tabů – panelů s vícero otevřenými stránkami je však pro mě naprosto kritická a troufám si tvrdit, že i pro většinu z vás – náročnějších surfařů. Jenže jsme to opravdu my, kdo udává tón, anebo běžní smrtelníci, kteří si vystačí s jedním oknem a nechápou, proč by měli mít naráz otevřeno deset záložek? Tuším, že znám odpověď. Autoři Colibri této koncepci také věří, a tak chtějí dokonce některé funkce navázané na cloud postupně zpoplatnit.
Internet Explorer dlouhé roky neuměl surfovat ve vícero tabech naráz a všichni jsme se mu za to smáli. Nyní se na scéně objevují prohlížeče, které to považují za nepotřebnou vlastnost. (Repro: wikimedia)
Jaká podoba prohlížeče tedy nakonec zvítězí? Vrátíme se kruhem opět k naprosté jednoduchosti Internet Exploreru 6? Při pohledu na konvergenci GUI prakticky u všech hráčů do podoby, která víceméně kopíruje Chrome, se zdá, že tomu tak skutečně bude. Ostatně i Chrome nastupoval na scénu jako (tehdy) naprosto minimalistický prohlížeč, který nic neuměl a to včetně korektního zobrazení XML s RSS zdroji, což sice bylo tehdy u nových prohlížečů prakticky nemyslitelné, ale dnes už by to bylo nejspíše každému jedno.
Pokud patříte mezi náročné surfaře, kteří se vize Colibri opravdu děsí, nevěšte hlavu, pokud se totiž dějiny skutečně točí v kruhu, je jen otázkou času, kdy znovu objevíme starou Operu a starý Maxthon.
