Na Slashdotu se objevila velmi zajímavá diskuse o tom, jak na počítači a podobné technice přehrávat hudbu a jiné zvuky. Použití jakýchkoliv zařízení k tomu určených je však přísně zakázáno.
Správný hacker by s prvním odstavcem tohoto článku nesouhlasil a opravil by jej na „určených
primárně k tomu,“ protože zastává víru, že všechno je určeno ke všemu, jen se musíte naučit to správně používat. Právě v tom duchu se nese i celá diskuse iniciovaná nenápadným upozorněním na již poněkud profláklý program
Tempest for Eliza.
Tempest for Eliza je program, s pomocí kterého můžete přetvořit váš monitor ve vysílač radiových AM(MW) vln. Ty můžete poté naladit na běžném radiopřijímači. K demonstraci je použita symfonie Pro Elišku. Využíváte tak vlastně elektromagnetické vyzařování monitoru k přenosu zvukové informace. Tempest for Eliza se používá hlavně k demonstraci toho, jak moc i vyzařují i dnešní monitory podléhající přísným normám, a že zneužití takového záření k získání tajných informací vůbec nepatří do oblasti sci-fi. Když si ale čte člověk příspěvky na Slashdotu, zdá se mu, že autoři to berou spíše jako opravdu naprosto samozřejmou věc. A nejen vyzařování – obecně vyrábění zvuků a melodií –- čímkoliv.
Přináším vám tedy výtažek z diskuse – překlad popisů některých zajímavějších hacků.
„V kanceláři mého táty měli počítač (nevím, co to bylo za typ, byl jsem tehdy hodně malý), který vždycky před večerním shutdownem na AM rádiu zahrál Star-Spangled Banner. Myslím, že to byl ten samý typ, co na jakoukoliv syntaktickou chybu odpovídal ,EH?`. To se zakládalo na teorii, že v devadesáti procentech případů víte, co jste zadali špatně, aniž by vám to někdo říkal.“
Dnes již máme mnoho různých standardů a kontrol na elektromagnetické vyzařování počítačů a jejich hlučnost. Takovýchto kousků asi bude do budoucna již čím dál tím více. Dříve, na samém počátku vývoje těchto zařízení, se však na takové věci vůbec nedbalo, a tak bylo možné dělat opravdu zajímavé věci.
„Hraní hudby je již starý hack. Vzpomínám si, jak jsem poslouchal vánoční koledu na AM rádiu u konzole RCA 301 v roce 1965.
„Někdy kolem roku 1975 přátelé mých přátel udělali totéž na minipočítači IBM u nich ve škole. Použili vyzařování z přenosů dat k disku a k tiskárně a program chytali na AM rádiu. Bubny si jako bonus vytvářeli tiskem na tiskárně.“
Většina běžných lidí dává elektromagnetickému vyzařování přívlastek nežádoucí. Jak ale víme, hackeři nejsou běžní lidé.
„Naše místní počítačové muzeum má mezi exponáty také starou PDP-8, která uměla hrát polyfonní hudbu tím, že jste na hlavním CPU spouštěli speciálně poupravené sady instrukcí. Administrátoři používali AM radio effect k tomu, aby věděli, co se se strojem zrovna děje. S troškou zkušeností dokážete rozlišit, jestli zrovna CPU zahálí, nebo jestli se točí v nějaké nekonečné smyčce. Pokud dobře znáte nějakou delší úlohu, můžete zkusit odhadnout, v jaké části zrovna počítač je a kolik času asi zbývá.“
To potvrzuje jiný příspěvek v poněkud starší diskusi.
„V polovině 80. let jsem pracoval na prvních zařízeních pro GPS, které byly kontrolovány PDP-11. Byli jsme tehdy v Ohiu, kde jste v noci, řekněme po jedné hodině, nemohli naladit skoro žádnou rozhlasovou stanici. V polovině noci již bylo děsně nudné jen koukat do sesbíraných dat, když jsme ani neměli co poslouchat. Museli jsme tehdy sledovat satelity většinou v noci, dokud nebylo ještě zapnuto příliš mnoho rušících SV zařízení. Občas jsme se proto bavili tím, že jsme naladili rádio, aby zachytávalo vyzařování z PDP a z GPS přijímačů. Po chvilce jsme dokázali určit, jaká část programu zrovna běží – zda zrovna sledujeme satelit vycházející nebo zapadající na obzoru a kdy se stroj přepne na další satelit.“
Vše v duchu otázky z The Hackers Testu: „Stěžujete si, když je opravena ,feature`, kterou jste používali?“
Důkazem, že podobné techniky ještě stále neupadají, je i příspěvek následující.
„Můj počítač doma má podobné vylepšení. Pokud je procesor vytížený, změní se zvuk větráčku, takže vím, jestli nějaký náročný úkol ještě běží, nebo již skončil.“
Abychom se ale vrátili do starých dobrých časů...
„Ještě starší technikou byla tzv. stop-loop, která se používala na starých elektronkových počítačích. Na konec programu jste dali ,A: GOTO A` a ono vás to pak pískáním upozornilo, že už je vše hotovo.“
Krásný příklad hackingu v pravém slova smyslu. Je škoda, že se dnes toto slovo používá k něčemu úplně jinému. Např. lidé pracující na vývoji GNU a Linuxu svoji práci stále často nazývají hackováním, nikoliv programováním nebo dokonce vyvíjením, ale veřejnost již má hacking zafixovaný ve významu, kterým ho stočili novináři.
„Jeden kamarád se kdysi ve škole bavil tím, že používal různá zařízení k hraní hudby. Nejlepší z toho byla 5 1/4" mechanika hrající Yankee Doodle Dandy. Myslím, že to prostě podle vstupního zvukového souboru posouvalo hlavičku tam a zpět. Pěkně zněly i jehličkové tiskárny.“
Jiný čtenář Slashdotu se prý baví tím, že na AM rádiu naladí frekvenci nějaké části počítače (prý to není těžké) a podle toho, co dělá, zda hýbe myší, mačká klávesy, určuje, jaký zvuk z rádia vychází.
„Ještě stále někde mám pro Sinclair Spectrum program, který generuje řeč. Mohli jste tehdy ukládat data na pásku, takže při správném uspořádání jedniček a nul z toho mohla vzniknout rozeznatelná řeč. Mohlo to běžet tak na Z80.“
Tentýž čtenář dodává i vysvětlení pro novější generaci.
„Dnešní ekvivalent by asi byl v používání CD vypalovací mechaniky k tvorbě jednoduchých hologramů. Matně si vzpomínám, že něco takového dělal kdosi na univerzitě v Británii, ale na podrobnosti si již nevzpomínám.“
Jistě je nutné brát některé řeči s rezervou, lidé rádi přehánějí, nicméně jádro zůstává. V podstatě co se týče opravdu vydařených hacků, tam se stejně nedá rozeznat, co je skutečnost a co fikce. Berme to tedy v duchu Clarka: „Jakákoliv dostatečně pokročilá technologie je nerozeznatelná od magie.“
„Myslíš ten program pro řeč od QuickSilvera? Měl jsem na mysli, jak někdo donutil Z80, aby vydávalo tóny samo od sebe (většina starých počítačů vydávala při zpracovávání instrukcí bzučivý zvuk).“
Někteří přispěvatelé to zase berou z jiné strany. Vlastní zkušenosti nemají, a tak by se rádi přiučili.
„hmm...ehm ... zajímalo by mne, jak znějí chybové hlášky Windows, když si je naladíte. Nebo třeba ty slavné Blue Screens Of Death. hhhmm.“
Rozloučím se hláškou, kterou jsem také v diskusi zahlédl. Možná vám může připadat absurdní, možná trošku cynická, možná v ní spatříte opravdu dobrou technologii nebo dokonce osvícení.
„Jen si představte takový Beowulf cluster!“
PS: Pokud mají čtenáři podobné zkušenosti, budeme rádi, pokud je v diskusním fóru pod článkem sdělí i nám ostatním.