Za označením 4K se nejčastěji ukrývá rozlišení Ultra HD, tedy 3 840 × 2 160 bodů. Ve větší míře jsme jej začali u produktů vídat v roce 2014 a dnes se monitory s tímto rozlišením dostaly do relativně rozumných cenových kategorií. Pořídíte je za ceny začínající na částkách kolem desíti tisíc korun v případě, že se nespokojíte s nejlevnější variantou s panelem TN.
Přechod na čtyřnásobný počet pixelů oproti nejrozšířenějšímu Full HD má jistě smysl, jenže dva roky jsou v případě mnohých technologií krátká doba na jejich dokonalou adaptaci. A u rapidního zvýšení rozlišení, které by v krátké budoucnosti mělo být standardem, to platí dvojnásob.
I proto jsem se rozhodl na pár týdnů přejít na toto rozlišení a vyzkoušet, zda je plně použitelné a jaké překážky budou muset uživatelé při přechodu na Ultra HD překonat. A hned na úvod můžu prozradit, že jich není zrovna málo.
Pouze pro nové systémy
Přechod na rozlišení 4K musí takřka bezpodmínečně znamenat také přechod na nejnovější systém – Windows 10 v případě Microsoftu nebo OS X 10.10 v případě Applu.
Používání monitoru s rozlišením Ultra HD připojeným k počítači s Windows 7, či nedej bože starším systémem, je prakticky vyloučeno. Škálování, které se má postarat o zvětšení prvků na obrazovce zde funguje možná z jedné třetiny a zcela nepoužitelné se stane v případě, že k počítači připojíte druhý monitor s nižším rozlišením.
I proto se bude článek dále týkat pouze situace, kdy se uživatel rozhodne pro používání 4K s Windows 10.
První připojení
K testování 4K rozlišení posloužil monitor Asus PG27AQ s G-Sync a spadající do herní řady ROG. Ten nabízí úhlopříčku 27 palců, která je minimálním rozměrem pro použití s Ultra HD rozlišením. Cokoliv menšího již postrádá smysl, neboť prvky mnoha aplikací i systému by se staly naprosto titěrnými. Zároveň byl k sestavě, o jejíž konfiguraci se rozepíšu později, připojen i obyčejný monitor s rozlišením Full HD.
Windows 10 nemají problém správně detekovat oba monitory a nastavit nativní rozlišení. Podle rozlišení a úhlopříčky se potom systém postará o výchozí nastavení škálování na obou monitorech. Na čtyřiadvacítce s 1 920 × 1 080 body samozřejmě není potřeba a prvky jsou zobrazeny v původní velikosti. Naopak Ultra HD na sedmadvaceti palcích bude pro většinu uživatelů znamenat příliš drobné prvky, a proto Windows automaticky nastaví škálování na 150 %.
4K monitor Asus PG27AQ s úhlopříčkou 27" a tři úrovně škálování - 100 %, 150 % a 200 %.
Rozhraní systému a většina nabídek je tedy zobrazena stejně jako by se jednalo o oblíbené pracovní rozlišení 2 560 × 1 440, což je pro úhlopříčku 27" ideální. Nastavení hodnoty 200 % by potom znamenalo virtuální rozlišení Full HD. To už je pro uživatele se zdravým zrakem zbytečné, nepohodlné a z velké části se tím smažou výhody vysokého rozlišení.
První připojení monitoru s Ultra HD samozřejmě bude znamenat nadšené zkoumání ostrého obrazu a perfektně vyhlazených prvků v systému i na webu. Určitě se nejedná o takový šok, jakým byl příchod Retina displeje s iPhonem 4, který byl před šesti lety zjevením. I přesto jsem se však několikrát zamyslel, zda není na vedle stojícím Full HD monitoru nastaveno nějaké špatné rozlišení. Obraz na něm se zkrátka vedle 4K jeví značně neostře a druhý monitor tak postupně upadl v nelibost a stal se jen zobrazovačem pro iTunes a Outlook.
První vady Windows 10
Windows 10 tedy bezchybně zvládá první připojení monitoru, a pokud uživateli bude vyhovovat zvolené škálování, není třeba další konfigurace – snad jen případné přehození pořadí monitorů nebo jejich orientace při použití pivotu.
Při běžném používání se však začnou objevovat také nedokonalosti, které Microsoft slibuje odstranit minimálně od verze 8.1. Jednou z nich jsou ikony a nabídky nepřipravené pro vysoké rozlišení, které vedle těch moderních vypadají dost ošklivě – v ovládacích panelech jich najdete hned několik. Důvod je prostý – tahle součást systému se příliš nezměnila od Windows Vista, a dokud Microsoft neskoncuje se schizofrenií v podobě dvojího systémového nastavení, asi zcela nezmizí.
Příkladem může být například nabídka pro nastavení síťového adaptéru. Pokud dvojklikem otevřete nabídku s jeho stavem, objevíte ostrý text, doplněný o ikonu signalizující aktivitu na síti v malém rozlišení. Ikona navíc není nikterak malá a tak velké pixely dobře vyniknou. Nejednalo by se o nic tragického, pokud byste nezamířili o krok dál do vlastností adaptéru, kde lze nastavit třeba ruční IP adresy. Tady už se totiž na vysoká rozlišení zcela zapomnělo, a tak je neostrý text, ikony i zaškrtávací políčka jednotlivých protokolů. Pokud jsou tyto dvě nabídky otevřeny vedle sebe, působí to téměř amatérským dojmem.
Text v levé nabídce je perfektně ostrý, naopak ikona v nízkém rozlišením. V pravé nabídce se na Ultra HD zapomnělo úplně
Čekali bychom také, že se podobné problémy budou týkat pouze podobných pozůstatků z předchozích verzí systému a moderní rozhraní bude za každých podmínek pro vysoké rozlišení připraveno. Ani to však nemusí být vždy pravda. Například hláška z moderního rozhraní, která odkazuje na nastavení výchozích aplikací je zobrazena v nízkém rozlišení s viditelně neostrým písmem.
Ačkoliv to na fotce příliš nevynikne, ani text z moderního rozhraní nemusí být zcela ostrý
Na další zádrhel potom narazíte právě v případě, že využíváte dva a více monitorů přičemž jeden má o dost menší rozlišení. V mém případě měl ten vedlejší na výšku poloviční počet pixelů (2 160 vs. 1080). Nepohodlným se potom stane přetahování oken, kdy jej lze přesunout pouze v horní polovině 4K displeje – ve spodní části se okno zkrátka zasekne o okraj většího displeje, za nímž už systém nevidí zobrazovací plochu. Minimálně z počátku je třeba si na toto chování zvykat. V OS X přitom lze okna přesunovat mezi monitory po celé výšce i v případě rozdílných rozlišení.
Občas také narazíte na místa, kdy škálování hlavního monitoru přebere ten vedlejší. To se děje například pokud uchopíte soubor a někam jej přetahujete – náhled se zvětší podle škálování na hlavním monitoru i když se operace děje na Full HD displeji.
Takto to dopadne, když náhled při přesouvání souboru přebere škálování hlavního monitoru
Vtipnou drobností je potom grafická chyba, která se objevuje u některých oken, které jsou otevřeny na 4K monitoru a přetáhnuty na ten vedlejší s menším rozlišením. Docela často jsem si všímal toho, že ze záhlaví zmizelo na pravé straně několik vertikálních pixelů, čímž se na okně vytvořil zajímavý schod.
