Zkušenosti s přehrávači NAPA

Pokud jste již někde četli recenzi na některý z těchto přehrávačů pak zřejmě znáte jeho parametry a možnosti. Bohužel, recenzenti obvykle píší své články na základě několika dnů, maximálně týdnů provozu a tak bývají jejich závěry nepřesné. Pojďme se dnes podívat, co NAPA udělá po třech měsících provozu.
MP3 přehrávače hongkongského výrobce A-MAX prodávané pod značkou NAPA patří k tomu nejlevnějšímu, co lze u nás sehnat. Jejich kvalita reprodukce přitom ani zdaleka není tak špatná, jak bychom od v podstatě neznačkového výrobku čekali.

U nás jsou nejrozšířenější dva typy těchto přehrávačů. DAV316 je klasický discman vybavený schopností číst mp3 s ID3 tagy, primitivním DSP (umožňuje volby Normal, Classic, Pop, Jazz a Rock), digitálním ovládáním hlasitosti a stodvacetisekundovým antishockem. Ten lze vypnout v režimu přehrávání hudebních CD, u MP3 nikoliv, používá se jako Cache. Dnes je možné tento přehrávač zakoupit za necelé tři tisíce korun včetně DPH, v době uvedení byla jeho cena dvojnásobná.

Druhým, poměrně rozšířeným typem přehrávačů NAPA u nás je MCD380. Funkčně se shoduje s předchozím, používá ale disky s průměrem 8 centimetrů a je vybaven větší pamětí (480s pro MP3 a 160 pro CDDA). Dnes stojí podle prodejce něco přes tři tisíce korun, jeho klon od Verbatimu je o něco dražší. Existují jak starší tak novější typy, avšak tyto dva se vyskytují pravděpodobně nejčastěji a je k nim jednodušší přístup, proto se budeme věnovat právě jim.

První, co většina uživatelů obou druhů přehrávačů vyhodí, jsou obvykle sluchátka. V případě běžnější „třistašestnáctky“ se jedná o špunty neznámé a pochybné značky „LáPhony“. S NAPou hrají skutečně mdle. Ale to je proto, že samotný přehrávač nemá výrazné basy a sluchátka také ne. Zajímavé je, že po připojení ke klasickému kazetovému Walkmanu (Sony EX500) výrazně ožila, a pokud není uživatel přímo audiofilem nebo milovníkem extrémně hlubokých basů, budou mu asi stačit.

Nyní ale k samotnému přehrávači. Po přibližně měsíci provozu DAV316 se začíná projevovat jeho první závažný nedostatek – začínají přeskakovat zvuková CD. Napa má značkovou mechaniku (Sony) a datové disky přehrává dobře neustále. Je tedy možné, že chyba, která toto přeskakování způsobuje, leží mimo otáčející se oblast přehrávače. Je možné, že k něčemu dochází i u MCD380, protože se ale příliš nepředpokládá časté přehrávání osmicentimetrových zvukových CD s dvaceti minutami hudby, zatím nebyla zjištěna. Přeskakování je, jak se zdá, nezávislé na typu média, skáčou některá vypalovaná a některá lisovaná. Navíc, pokud přehrávač není schopen přečíst první stopu neznamená to, že zbytek disku nepřečte bez jediného problému.

Výrobce udává, že přehrávač zvládne co nejširší spektrum médií. Podle dokumentace by problémy neměla dělat žádná značka CD-R ani multisession disky. Bohužel, i tento reklamní tahák má svoje ale. Napa sice přečte prakticky jakékoliv datové CD, ovšem jen pokud je v perfektním stavu. Menší škrábanec může způsobit buďto slyšitelné skoky při přehrávání MP3, větší pak problémy s načtením TOC disku, nebo také s jakýmkoliv dalším upotřebením CD v tomto přehrávači. Zdá se ale, že osmicentimetrový MCD380 je proti škrábancům odolnější a to přesto že pracuje s malými a snadno zranitelnými disky.

Používání klasických CD má oproti osmičkám ještě jedno specifikum. Stává se, že na takovém kompaktu je kromě hudby ve formátu MP3 ještě množství jiných dat. Přehrávači pochopitelně nevadí, dokáže projít katalog disku a vytvořit playlist jen z toho, co zvládá přečíst. Na druhé straně bohatý obsah a hudba v podadresářích podstatně zpomalují načítání obsahu disku. U některých extrémních CD se tato operace, jinak trvající pár sekund může proměnit v několikaminutovou záležitost. Co je ještě hůře, NAPA dokáže při čtení obsahu „zatuhnout“. To se projevuje tak, že se mechanika otáčí, displej ukazuje počet alb a skladeb 0/0 nicméně přehrávač nedělá nic. Až po vypnutí a zapnutí pak obvykle načte katalog již správně a začne přehrávat.

Další ošklivou vlastností typickou pro DAV316 je hlášení „Read error – Stop“. Vyskytuje se jednak při prudším pohybu s přehrávačem během čtení z datového disku, jednak čas od času samovolně a následuje po něm opět zatuhnutí přehrávače. MCD380 touto chybkou trpí také, nicméně je vzácnější.

Jak jste si určitě všimli, prozatím směřovala větší část kritiky k přehrávačům standardních CD, tedy DAV316. Co tomuto přístroji schází na maličký MCD380, to bohatě vynahrazuje ve výdrži baterií. Dodávané NiMH akumulátorky vydrží při přehrávání MP3 okolo desíti hodin. Ovšem pouze v případě, že jsou řádně nabíjeny. Jediná baterka v menším přehrávači vykazuje přibližnou životnost jednoho 200MB CD, někdy ani to ne. Ačkoliv se již objevily pokusy jak tuto životnost prodloužit vnějším bateriovým adapterem (velmi amatérským) příliš to nepomohlo. MCD380 je ale zařízení o velikosti o málo větší než přehrávač minidisků. Hudby se do něj ve srovnání s MD vejde podle podmínek až čtyřnásobné množství a tak je právě nedostatečnost napájení poměrně tristní záležitostí.

Oba lidové přehrávače MP3 jsou na jedné straně prošpikovány skrytými vadami, nebo spíše bych řekl nedodělky, na druhé straně ale hrají opravdu dobře. Ačkoliv u některých modelů MCD380 byl pozorován zašuměný sluchátkový výstup, u jiných je zvuk čistý. Také výstup z DAV316 je docela kvalitní. Pokud je přehrávač při přenášení schovaný v nějakém obalu (jeho plastové tělo je docela křehké) může sloužit dlouho a kvalitně. A to je také jeho hlavní účel, žádný z těchto dvou modelů se pro reprezentativní účely moc nehodí. Také co byste za ty peníze chtěli…

Diskuze (25) Další článek: AMD zvyšuje svůj podíl na trhu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , ,