Zkušenosti s použitými notebooky

Mít své PC všude sebou. To je nejen sen mnoha vášnivých hráčů, ale pro některé uživatele, zejména kreativní a studenty doslova nutnost. Řešení této potřeby je nasnadě, nový notebook ale stojí desítky tisíc. Proč si tedy nevystačit s použitým?

Překvapení uvnitř

V českých počítačových bazarech, ale také na inzeráty a v aukcích lze koupit spoustu použitých notebooků. Jejich ceny se pohybují od řádově dvaceti i více tisíc za relativně nový a stále svěží stroj po necelé tři tisíce korun za naprostou vykopávku. I ta vykopávka s procesorem i80486 a monochromatickým displejem se ale prodá a zdaleka nikoliv náhodou. A právě staršími kusy se dnes především budeme zabývat.

Rizik je více než hodně

Bohužel, nákup použitého notebooku má mnohem více úskalí, než je tomu u klasického stolního počítače. Notebook se sice skládá z podobných součástek, jsou ale menší, daleko více integrovány do sebe a mají mnoho dalších specifických vlastností. U klasického počítače platí, že bez ohledu na jeho výrobce do sebe většina konektorů jednotlivých součástek pasuje. U notebooku toto nefunguje leckdy ani v rámci různých vývojových řad stejného výrobce.

Problém, který jsem zde poněkud lapidárně demonstroval na konektorech, se jmenuje hardwarová kompatibilita a je pochopitelně ještě mnohem komplikovanější. Ke starému stroji vůbec nemusíte sehnat náhradní díly i v případě, že máte to štěstí a poškozenou součástku je možné nejen identifikovat, ale také vyměnit. Vyžadovány jsou obvykle přesně identické součásti a ty se u sedm let starého notebooku seženou v mnoha případech jedině „vybráním“ dalšího kusu totožného typu, v němž se pokazilo něco jiného.

Vydrží?

Notebooky jsou konstruovány už od počátku tak, aby měly co největší mechanickou odolnost. To dává dobrou šanci, že i velmi starý stroj nemusí být ve špatném technickém stavu. Elektronika, která je uvnitř jeho těla uzavřena, je sice vystavena mechanickému namáhání, otřesům a nárazům, bývá však ve srovnání s průměrnou počítačovou skříní mnohem méně zaprášena. Na druhou stranu je ovšem velmi obtížné zjistit její skutečný stav. Povolený vnitřní spoj nebo konektor je oproti klasickému PC mnohem větším problémem. Např. notebooky Compaq obsahující ranná Pentia občas vykazují problémy s uchycením konektoru pevného disku. Mnohem odolnější jsou v tomto směru kusy z dílny IBM. I její prastará 486 je po mnoha letech provozu (rok výroby 1993) stále schopna sloužit jako textový editor a dokonce provozovat jednoduché účetnictví v prostředí MS DOSu.

Jednu z nejdůležitějších technických otázek použitých notebooků představují displeje. Výdrž klasického LCD displeje je při dobrém zacházení prakticky neomezená, nesmíme ale zapomínat na to, že je umístěn na pohyblivém kloubu. Vodiče i v případě, že jsou tvořeny stužkovými kabely, se v něm se přes veškerou péči výrobců namáhají a postupem času mohou povolit. To znamená v lepším případě znehodnocení části, v horším celého displeje. To je však spíše problém hodně starých monochromatických kusů.

U barevných a hlavně aktivních TFT displejů lze po několika letech provozu notebooku pozorovat jiné chyby. Výbojka, která displej prosvětluje, ztrácí postupem času výkon a může také prostě přestat fungovat. To má samozřejmě na použitelnost počítače katastrofální vliv. Výjimkou, bohužel vyskytující se i u ne ještě tak archaických modelů typu IBM ThinkPad, nejsou ani „špatné pixely“. Objevují se na různých místech displeje a jsou to body, které kvůli poškození či prachu jsou stále nastaveny na bílou nebo jinou barvu, nebo zůstávají trvale tmavé. Pokud se špatný pixel objeví při okraji displeje, není to tak velká tragédie, uprostřed už ale působí nepříjemně.

Dalším, v žádném případě nikoliv posledním rizikem letitých notebooků, jsou mechaniky všeho druhu. Pevný disk bývá ve speciální schránce, a proto je nástrahám spojeným s provozem vystaven nejméně. Mechanika CD-ROM a také disketová jednotka už ale nikoliv. Například u jednoho čtyři roky starého DELLu a jednoho pětiletého stroje této značky byla zjištěna zajímavá porucha. Disketová jednotka sice fungovala, ale často špatně četla, zapisovala a dokonce škrábala diskety. Na vině bylo poškozené přítlačné pérko uvnitř mechaniky. Naštěstí oprava se v servisu podařila.

Práce bez proudu

Baterie je tak důležitou součástí každého notebooku, že si zaslouží samostatné pojednání. Nejstarší kusy jsou vybaveny akumulátory typu NiCd, tedy klasickými „nikláky“ a používají v jádře pětivoltovou technologii. Tyto akumulátory trpí známým paměťovým efektem. Aby se zabránilo jejich degeneraci, musí být před nabíjením zcela vyprázdněny. To se ale s notebookem, pokud není vybaven funkcí řízeného vybití a příslušným programem, prakticky nedá provést. Modernější generace jsou vybaveny NiMH nebo Li-Ion bateriemi. U nich paměťový efekt v klasickém slova smyslu neexistuje (Li-IoN) nebo není tak patrný (NiMH). Bohužel, každý akumulátor má ale svou životnost a jakmile je tato u konce, lze jej už jedině vyhodit nebo pokusit se jej repasovat. Je to sice dražší, ale ne tolik jako zcela nový akumulátor.

Prakticky všechny notebooky provozované přes šest let mívají akumulátory v poměrně špatném stavu, čemuž se není co divit. Takový stroj vydrží na jedno nabití v provozu dvacet minut až půl hodiny, leckdy ještě méně, přičemž náprava tohoto stavu je otázkou poměrně vysoké investice. Naštěstí ne každý potřebuje notebook jen k tomu, aby jej provozoval z baterií.

K čemu se hodí?

Nejstarší notebooky typu 486 se ještě stále dají využít k psaní a počítání. Pokud se například na 486 SX/33 se čtyřmi megabajty paměti pokusíte provozovat Windows 95, zjistíte, že jsou nepoužitelně pomalá. DOS 6.22 s Windows 3.11 ve spojení s Wordem a Excelem příslušené generace ale na takovém počítači fungují překvapivě svižně. Dokumenty, které v těchto aplikacích vytvoříte, můžete otevírat v jejich nejnovějších verzích, opačně to bohužel jde jen s obtížemi. A co je podstatné, cena takového notebooku nepřesáhne tři tisíce korun včetně legálního softwaru.

Na první pohled by se řeklo, že v předchozím odstavci popsaná konfigurace je vykopávkou, která se dnes hodí pouze do muzea. Když si ale uvědomíme, že ten počítač se používá skutečně jen k psaní textů, jednoduchým počtům a vedení PIM, pak se pohled na něj poněkud změní.

Notebooky postavené na Pentiích jsou již o něco výkonnější, a proto také použitelnější. IBM ThinkPad s procesorem P133 a zvukovým adaptérem lze použít k přehrávání hudby ve formátu MP3. 166MHz model pak již uspokojivě provozuje i základní RAD vývojové rozhraní a jeho 2,1GB pevný disk postačuje pro plně funkční a mnoha aplikacemi osazené Windows 98. Oproti tomu srovnatelné notebooky značky Toshiba či Acer se mnohem častěji projevují nemocemi stáří, nestabilitou danou hardwarovými podmínkami či ztrátami dat. Platí přitom, že čím je notebook rychlejší, tím spíše je v provozu kratší dobu. To se pochopitelně nemusí týkat jeho absolutního zatížení a už vůbec ne fyzického stavu, jako vodítko to však poslouží.

Komunikace

Notebook bývá obvykle „druhým PC v domácnosti“. Proto je více než vhodné, aby mezi ním a stolním počítačem existovalo funkční spojení. V případě nejstarších počítačů jsme odkázáni na diskety, což je jednak nepohodlné a jednak bez archivačního programu rozdělujícího na menší jednotky často i nepoužitelné. U těch notebooků, které jsou vybaveny integrovanou síťovou kartou, není komunikace tak veliký problém. Do většiny ostatních lze síťový adaptér, někdy kombinovaný s modemem dodat prostřednictvím rozšiřujícího slotu typu PCMCIA I/II (PC Card). Pro malé objemy dat ale existuje ještě jiné, mnohem levnější řešení.

Tím je stařičký sériový či paralelní kabel a obslužný program. U počítačů neprovozující Win32 jím bývá LapLink nebo mnohem pohodlnější Norton Commander ve verzi 5, u novějších lze použít k přesunu souborů výborný program StarGate. Pokud je notebook vybaven infraportem, lze jej samozřejmě použít také, ne všechny ale podporují standard IrDA a proto s novými IR adaptéry pro PC nemusí fungovat.

Rozšiřování

Upgrade je u starých notebooků bolestivým místem. I v případě, že jej daný stroj umožňuje, totiž není jisté, zda další součást bude fungovat. Disky, paměťové moduly, to vše je proprietární a shodnost konektoru nemusí znamenat funkci součásti, v případě pevných disků třeba je BIOSem notebooku podporován jen určitý typ. V případě rozšiřování paměti je nezbytně nutné použít pouze konkrétní typy doporučené výrobcem. Platí pro někoho nepříjemné, ale osvědčené pravidlo, že notebook bude fungovat nejlépe v té konfiguraci, v jaké je provozován od svého vyrobení. To pochopitelně neplatí pro již zmíněné PCMCIA karty a některá další, víceméně externí rozšíření.

Koupit?

Notebook, který má několik měsíců nebo málo let, ještě není ani zdaleka starý. Přitom jej lze pořídit za malou část jeho původní ceny. Pokud máte ale peněz značný nedostatek, lze se spokojit i s již značně použitým výrobkem. Rizika jsou jasná, pravděpodobnost úspěšné opravy spíše minimální, zejména nemáte-li model známého a především dodnes existujícího výrobce. Pokud máte zálusk na nějaký konkrétní model, prohledejte třeba pomocí Google web a konference, zda tento typ nemá nějaké charakteristické problémy, na které se můžete při zběžné kontrole zaměřit. V zásadě ale i ten zdánlivě nejhorší a nejstarší stroj za tři tisíce korun může ještě nějakou dobu úspěšně a poctivě sloužit jako inteligentnější psací stroj nebo inteligentní kalkulačka a s trochou snahy a štěstí dokonce jako e-mailový klient. To je ovšem otázka vašich představ, ale samozřejmě i peněženky.
Diskuze (20) Další článek: Virus Bugbear již předhonil rekordmana Kleze

Témata článku: Notebooky, Google, Klasická aukce, Obslužný program, Úspěšný editor, Klasický problém, Nejstarší typ, Osvědčený stroj, Bílá elektronika, Funkční program, Náhradní baterie, Starý počítač, Stargate, Starý typ, Notebook, Kabelové spojení, Rozšiřující konektor, Psací stroje, Vykopávka, Velká tragedie, Funkční spojení, Prastará technologie, Jednoduchá oprava, Mechanické namáhání, Nejhorší stav


Určitě si přečtěte

Nejlepší programy z roku 2000: Podívejte se, bez čeho jste tehdy vůbec nemohli fungovat!

Nejlepší programy z roku 2000: Podívejte se, bez čeho jste tehdy vůbec nemohli fungovat!

** Dnes už skoro všechno uděláte ve webovém prohlížeči a na mobilu ** Před dvaceti lety to ale bylo jiné ** Zavzpomínejte na legendy, které jste pravděpodobně také používali

Jakub Čížek | 126

Deset kotev, které i v roce 2020 táhnou Android ke dnu

Deset kotev, které i v roce 2020 táhnou Android ke dnu

** Android existuje skoro 12 let a za tu dobu v mnoha směrech dospěl ** Dnes běží na sedmi z deseti telefonů, ale čemu za to vděčí? ** Našli jsme 10 kotev, které táhnou tento operační systém ke dnu

Karel Kilián | 169

AR není ani po letech žádný trhák. Teď to zkusí Hybri, který svleče vaše kamarádky

AR není ani po letech žádný trhák. Teď to zkusí Hybri, který svleče vaše kamarádky

** Rozšířené realitě i po letech chybí praktické využití ** Selhaly mobilní aplikace i AR brýle ** Floridské studio to proto zkusí přes bizarní erotiku Hybri

Jakub Čížek | 20

Čím nahradit Total Commander: 11 správců souborů nejen pro profíky

Čím nahradit Total Commander: 11 správců souborů nejen pro profíky

** Total Commander je fernomén mezi správci souborů ** Našli jsme 11 povedených alternativ ** Zvládnou to samé a ke všemu jsou většinou zadarmo

Karel Kilián | 87


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest: nejlepší notebooky do 20 000 Kč

Test 8 levných IP kamer

Jak vybrat bezdrátová sluchátka

Testujeme Android 11