Zkušenosti: IBM R31 je výborný notebook s drobnými chybkami

Proč?

IBM R31 je dnes už výběhový model, který byl v době, kdy jsem ho kupoval ve výprodeji. Snad právě proto se objevila slušná cena za akční model s následující výbavou:

• mobilní Intel Pentium III 1,13 GHz,
• 128 MB SDRAM,
• čipset Intel 830G s integrovanou grafikou,
• 30GB disk,
• mechanika DVD-ROM,
• integrovaná bezdrátová síťová karta 11 Mb/s, ethernet 100 Mb/s, modem 56 kb/s,
• 2x USB, TV-out, LPT, video výstup, 1x PCMCIA, výstup na reproduktory a mikrofon, konektor pro dokovací stanici, ethernet, modem.

Základní cena činila 29 800 korun bez daně. O další dva tisíce zvýšilo cenu dalších 256 MB paměti, protože často pracuji s grafikou a každý asi ví, kolik místa v paměti zabere kombinace Photoshop, Word, Outlook, Internet Explorer a případně Indesign. I tak si říkám, že jsem si měl koupit spíše 512 MB, ale zatím to není tak nutné.

Poznámka: Dnes už tento notebook nový seženete jen výjimečně, článek se ale může hodit všem, kteří by si tento nebo podobný model chtěli pořídit z druhé ruky (týká se to částečně i modelu R30, který má Ni-MH baterii a slabší procesor).

Notebook váží lehce přes 2,5 kilogramu a je docela malý, za což vděčí ovládání – nepoužívá touchpad, ale na místo podstatně méně nároční trackpoint, a absenci disketové mechaniky. Díky ní je také i poměrně lehký, disketovka by přidala na hmotnosti dalších cca 300 gramů.

Důvodem, proč jsem si vybral právě tento model, byla zejména integrovaná Wi-Fi karta, kvalitní konstrukce, velikost, kvalitní klávesnice a také malá drobnost: malé světélko osvětlující klávesnici za špatných světelných podmínek, či v případě naprosté tmy. Díky tomu mohu pracovat v noci, aniž bych potřeboval jakýkoliv jiný zdroj světla. Wi-Fi se mi zase hodí doma, protože jsem připojen přes Wi-Fi router k kabelovému modemu Mistralu. A nejen doma, ale třeba na různých veletrzích, kde pro novináře bývá Wi-Fi k dispozici.

Výborná klávesnice s drobnými výhradami

Každý, kdo měl možnost pracovat na noteboocích značky IBM, potvrdí, že mají velmi povedenou klávesnici. Tlačítka jsou dostatečně rozměrná, mají větší zdvih, než bývá obvyklé, takže se blíží klávesnicím stolním. Zkrátka vše mi plně vyhovuje a velmi dobře se mi na ni píše. Vadí mi ale trošku rozvržení kláves:

• Esc je umístěno v levém rohu nad klávesou F1, na což si musíte zvyknout. Zpočátku jsem neustále místo Esc mačkal právě F1.
• Fn je vlevo před Ctrl. Naštěstí je tato klávesa velmi malá a Ctrl podstatně větší, takže tento handicap jsem překonal záhy a na mačkání Ctrl s zvyknul.
• Klávesnici chybí tlačítko Windows! To používám pro minimalizaci všech programu a vyvolání některých dalších funkcí. Proto jsem si v hlavním panelu nechal ikonu pro minimalizaci plochy. Ještěže používám převážně externí klávesnici, takže mi absence Windows až tak nevadí.
• U kurzorových kláves jsou dvě tlačítko pro pohyb v Exploreru vpřed a vzad, což je z mého pohledu zcela zbytečné. Raději bych zde uvítal PageUp a PageDown, které jsou umístěny v pravé horní části klávesnice u Insert, Delete, Home a End. 
• Dlouho jsem si také nemohl zvyknout na tvar Enteru – místo klasického L je tu L obrácené. Ale člověk si nakonec zvykne na všechno.

Možná to teď vypadá, že si na klávesnici spíše stěžuji, než ji chválím, ale jsou to opravdu drobnosti, které snad ani nestálo za to jmenovat; chci ale být objektivní.

  Klávesnice je vskutku povedená, jen chybí
klávesa Windows a má drobné prohřešky proti optimálnímu rozložení tlačítek.

S ovládáním notebooku souvisí také tři tlačítka pro práci se zvukem – jsou nad klávesami F3, F4 a F5. První dvě zvyšují a snižují hlasitost zvuku, třetí tlačítko pak zvuk vypne zcela. Jas displeje se řeší přes Fn a tlačítka Home a End. Na klávese F4 je pak funkce pro uspání notebooku, na F7 zapnutí externího monitoru; notebook podporuje DualView, tedy nezávislé zobrazení informací na dvou zobrazovacích jednotkách; interním displeji a externím monitoru.

Klitoris jako zamlada

Kurzor myši se ovládá ještě postaru: trackpointem. Jde o malý „klitoris“ umístěný mezi klávesami G, H a B. Osobně mi vyhovuje více touchpad, nicméně na trackpoint jsem si zvyknul okamžitě, protože jsem v dřívějším dobách byl ještě velmi častý. Dnes ho najdete prakticky snad už jen na noteboocích IBM a Toshiba, výjimečně i jiných. Ovládání trackpointem je poměrně pohodlné, ale jak říkám, touchpad bych uvítal spíše. Výhodou je menší náročnost na místo a tudíž místo před klávesnicí nemusí být tak velké. Pod klávesnicí jsou dvě tlačítka „myši“ a třetí tlačítko určené pro rolování stránkou – stačí jej stisknout a pohybem trackpointu pohybujete stránkou v Exploreru nebo třeba ve Wordu.

  IBM R31 se ovládá trackpointem.

Technodesign

Ačkoliv je trošku nezvyklé, že se k designu notebooku dostávám až zde, tento článek není normální recenzí, proto nedodržuji obvyklou strukturu; zkrátka píšu tak, jak mi jdou slova „na ruku“. Věřte tomu, že design je přinejmenším nezvyklý. Zapomeňte na obvyklé „krabice“ a představte si příď lodi. Přesně tak vypadá přední strana R31 – je zkosená směrem dolů. V tomto zkosení se nachází dva reproduktory (nezvykle blízko sebe, takže stereo téměř zaniká) a okénko infraportu. To je celkem nepraktické, protože při datování přes infra musíte mít mobil před sebou. To ale není vše – celý notebook je pln různých děr, zaoblení a vůbec standardních tvarů. Zkrátka takový technodesign, který se dnes jen tak nevidí. On také model R31 není žádný mladík, jeho předchůdce R30 se na trhu objevil už před hezkou řádkou let.

   
Design notebooku je vskutku originální a z mého pohledu příliš technický.

  Přední hrana notebooku je zkosená.

  Pohled na spodní stranu zepředu. Vidíte reproduktory, které
jsou příliš blízko sobě a okénko infraportu. Vzadu vidíte otvor pro větrání a konektor pro replikátor.