Na vaše otázky k právní problematice související s informačními technologiemi všeobecně odpovídal Josef Aujezdský, spolutvůrce systému eAdvokacie umožňujícího komplexní poskytování právních služeb prostřednictvím internetu.
Na dotazy čtenářů Živě.cz odpovídal Josef Aujezdský, partner advokátní kanceláře Mašek, Kočí, Aujezdský. Josef Aujezdský je spolutvůrce systému eAdvokacie umožňujícího komplexní poskytování právních služeb prostřednictvím internetu. Ve své advokátní praxi se věnuje zejména právní úpravě nehmotných statků (se zaměřením na autorské právo a ochranné známky), obchodním závazkovým vztahům a právním aspektům podnikání v prostředí internetu.
V tomto článku najdete otázky a odpovědi týkající se tématu rozhovoru. Některé dotazy a odpovědi jsme kvůli přehlednosti zkrátili, jiné rozdělili do více částí. Některé otázky se opakovaly a v takových případech byly zpravidla zodpovězeny jen jednou. Originální verzi rozhovoru najdete na této stránce.
Odpovědi na otázky čtenářů Živě.cz
Koupím si prázdné CD, v jehož ceně je zahrnut poplatek organizaci OSA. Na CD si vypálím své fotografie. Na kom mohu zpět vymáhat poplatek, co je z mého CD odveden OSA? (Viktor)
Josef Aujezdský: Vymáhat uvedenou částku zpět není možné. Právo na odměnu vzniká kolektivnímu správci ze zákona, a to bez ohledu na konkrétní využití určitého přístroje či nosiče. Navíc osobou povinnou platit příslušnému kolektivnímu správci odměnu není koncový spotřebitel, ale výrobce, dovozce nebo příjemce přístrojů sloužících ke zhotovování rozmnoženin či výrobce, dovozce nebo příjemce nenahraných nosičů. Na druhou stranu je zřejmé, že povinnost platit tuto odměnu může ovlivňovat koncovou cenu těchto výrobků.
Předpokládám, že mnoho dotazů čtenářů se bude věnovat právě této problematice, proto uvádím na úvod také další stručné informace. Právo autorů na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu zakotvuje ustanovení § 25 autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a to v návaznosti na legislativu ES (konkrétně jde o Směrnici 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti). Tato odměna tedy není zcela „výmyslem“ českého zákonodárce. Pokud se někomu jeví takováto právní úprava nesmyslná či nelogická a chtěl by dosáhnout její změny, musel by tak činit nejdříve na komunitární úrovni. Nicméně stanovení výše jednotlivých poplatků je již z dílny Ministerstva kultury ČR.
Řekněme že mám text, který je chráněn copyrightem. Zveřejním ho na stránkách s výslovným dodatkem, že text nesmí být kopírován ani publikován bez mého svolení. Je porušením zákona, pokud si text zaznamená do své databáze vyhledávač ? (Tomáš Marný)
Josef Aujezdský: Zajímavá otázka. Předem je nutné uvést, že v každém státu platí jiný právní řád a bude tedy záležet také na tom, kde k užití díla bude docházet a které právo se tak na takovéto užití bude vztahovat. Z mojí strany je možné se vyjádřit k této otázce pouze z pohledu českého práva.
Obecně lze říci, že k užití autorského díla (včetně jeho rozmnožování) může docházet pouze na základě smluvních ujednání s nositelem práv k takovému dílu nebo na základě zákonné výjimky. Žádné ze zákonných omezení autorského práva však nelze na uvedené jednání provozovatele vyhledávače aplikovat.
Zhotovení rozmnoženiny provozovatelem vyhledávače nebude spadat pod volné užití dle ustanovení § 30 autorského zákona, které stanoví: „Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.“
Provozovatel vyhledavače nezhotovuje rozmnoženiny pro osobní potřebu, nýbrž pro účely své podnikatelské činnosti. Stejně tak nelze na uvedené jednání provozovatele aplikovat zákonnou licenci pro dočasné rozmnoženiny (§ 38a autorského zákona) či zákonnou licenci v případě nepodstatného vedlejšího užití díla (38c autorského zákona). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že z pohledu českého práva bude předmětné jednání provozovatele vyhledavače protiprávní.
Je právně zakázáno poskytovat konektivitu (Wi-Fi) od poskytovatele třetím stranám bez vlastního obohacování? (Roma Walek)
Josef Aujezdský: Bude záležet na smluvním ujednání s poskytovatelem. Pokud smlouva omezení v tomto smyslu neobsahuje (ze smlouvy nevyplývá), nemělo by být toto vaše jednání posouzeno jako protiprávní.
Byl jsem zaměstnán jako logistik. Během svého působení ve firmě jsem objevil možnosti, jak zlepšit a zefektivnit používaný informační systém. Vedoucí však tvrdil, že zahraniční firma, mateřská organizace, již vyvíjí dokonalý systém a že se mám věnovat své práci. Přesto jsem po večerech vytvářel nadstavbu tohoto IS, která dodnes funguje a firma ji prokazatelně používá. Nikdy mi za ni ani nepoděkovala, o penězích nemluvě. Ta práce byla nad rámec mých pracovních povinností a často vykonávaná mimo firmu a mimo pracovní dobu. Je možné se nějak domáhat svých práv? Firmu jsem opustil před třemi lety. (Jiří Tomek)
Josef Aujezdský: Rozhodující pro odpověď na vaši otázku je, zda-li výsledkem vaší činnosti byl počítačový program (či jeho část) a pokud ano, zda-li jste tento počítačový program vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli či nikoliv. V případě, že jste počítačový program vytvořil ve svém volném čase, není vyloučeno, abyste se domáhal ochrany svého autorského práva (§ 40 a násl. autorského zákona).
V této souvislosti je možné vzpomenout, že samotné autorské právo se samozřejmě nepromlčuje, nicméně jednotlivé nároky z porušení autorského práva mohou být promlčeny.
Přijde vám legální vybírat „výpalné“ ze spousty zboží jako HDD, flash disky, DVD, tiskárny, apod., když prokazatelně toto zboží nepoužiji pro nelegální obsah? Nebo to snad má naopak znamenat, že mám tento nelegální obsah „předplacen“ a tedy mohu beztrestně na svůj HDD nebo flash disk dát nelegální filmy a mp3 a na tiskárně kopírovat nelegálně cizí tiskoviny? Jak může veřejnost kontrolovat nakládání s těmito vybranými prostředky? Co když si za ty peníze jen nějaké soukromé osoby z OSA stavějí hezké domečky s hezkým autem v garáži? (Petr Leitner)
Josef Aujezdský: Zhotovení rozmnoženiny hudebních děl či audiovizuálních děl pro osobní potřebu není protiprávní. Při splnění zákonných podmínek se jedná o volné užití dle ustanovení § 30 autorského zákona.
Existence zákonné povinnosti platit kolektivnímu správci odměnu (v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu), samozřejmě nemá žádný vliv na otázku vašeho případného protiprávního jednání.
Proč mám platit „výpalné“ za HDD a paměťové karty, které primárně slouží absolutně jiným účelům? Proč mám platit za média, na kterých jsou mé práce, zálohy? Jak dostanu od státu peníze zpět? (Jaroslav Kvapil)
Josef Aujezdský: Některé informace k této problematice již byly uvedeny. Pouze bych upřesnil, že povinnost platit odměnu (v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu) není nová, nýbrž, že je zakotvena v současném autorském zákoně již od doby jeho účinnosti (1. prosince 2000).
Není v rozporu s právem a dobrými mravy prodávat hudbu na internetu technicky vázanou právě na jeden operační systém? (Antonín Mička)
Josef Aujezdský: Dle mého názoru je v praxi zcela běžné, že jsou ze strany podnikatelů nabízeny služby či výrobky, které předpokládají určité technické či softwarové vybavení na straně spotřebitele (např. počítačové hry). Z těchto důvodů bych tedy poskytování takovýchto služeb za porušení dobrých mravů či porušení práv spotřebitele nepovažoval.
Jak je možné, že prošel zákon o automatickém „výpalném“ za prázdná média určená k záznamu? Proč, když si koupím CD nebo DVD mám platit za svůj natočený filmový záznam či fotky z dovolené? Jak je to možné? (Martin)
Josef Aujezdský: Ohledně této otázky lze odkázat na odpověď uvedenou výše, jedná se o provedení předpisů Evropských společenství do českého práva.
Vyvíjím (pro zábavu) jednu ne zcela triviální aplikaci, kterou bych chtěl šířit jako freeware a potřebuji nějak vyřešit znění licence. Jelikož to bude freeware, tak jediné co bych potřeboval, je výslovně povolit kopírování, zakázat modifikování a vzdát se zodpovědnosti za aplikaci. Existuje volně dostupné znění něčeho takového? Případně co by se stalo, kdybych nepoužil vůbec žádnou licenci? (Tomáš)
Josef Aujezdský: Podmínky, za jakých budou uživatelé moci váš počítačový program užívat, jsou na vás a záleží na vašem rozhodnutí, jakým způsobem právní vztahy v návrhu smlouvy jako autor upravíte. Z pohledu českého práva nebude zřejmě platné zmiňované ustanovení ohledně „vzdání se“ odpovědnosti. Viz např. ustanovení § 574 odst. 2 občanského zákoníku: „Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.“
V případě, že byste počítačový program poskytoval bez písemných (v elektronické podobě) licenčních podmínek, došlo by ve většině případů stejně k uzavření licenční smlouvy (viz § 46 autorského zákona). Obsah této licenční smlouvy by však bylo nutné určit podle okolností případu, což může být v praxi samozřejmě velice sporné.
Podle nového autorského zákona je nelegální překonávat ochranu např. na filmových DVD. Přitom mám ze zákona možnost si udělat záložní kopii. Není to v zákoně tak trochu protiřečení? Přece nemůže být zákonné něco, co mi brání v přístupu k mým právům. (Nox)
Josef Aujezdský: Skutečně podle předchozí právní úpravy (před novelou autorského zákona provedenou zákonem č. 216/2006 Sb.) do autorského práva zasahoval pouze ten, kdo pomůcky zamýšlené k odstranění prostředků k ochraně práv vyvíjel, vyráběl, nabízel (k prodeji, pronájmu nebo půjčení), dovážel, rozšiřoval nebo využíval pro dosažení majetkového prospěchu poskytováním služeb nebo jiným způsobem. Podle novelizovaného znění § 43 odst. 1 autorského zákona „do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází účinné technické prostředky ochrany práv podle tohoto zákona.“
Technické prostředky ochrany práv tedy nelze nově „prolamovat“ ani za účelem zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu a dokonce ani za účelem užití díla na základě zákonných licencí (např. zpravodajská licence). V případě tzv. volného užití pro osobní potřebu se z právního pohledu nejedná o nárok fyzické osoby vůči vykonavateli práv k dílu, ale pouze o „dovolenost“ takového užití. Proto nelze po nositeli práv k dílu právní cestou požadovat jeho zpřístupnění.
V případě zákonných licencí a v případě zhotovování tištěných rozmnoženin je autor pouze „povinen zpřístupnit své dílo oprávněným uživatelům v rozsahu nezbytném ke splnění účelu uvedeného užití díla“. U počítačových programů vybavených těmito tzv. technickými prostředky ochrany práv pak platí zvláštní právní úprava dle ustanovení § 66 odst. 8 autorského zákona.
Jak se mohu proti spamu, ve kterém česká firma nabízí produkty nebo služby, bránit v případě, že nereaguje na opakované výzvy o ukončení zasílání? Vždyť dokazování, že spam odeslala opravdu ona, je téměř nemožné. Má zákon č. 480/2004 Sb. vůbec smysl? (lzap)
Josef Aujezdský: Dozor nad dodržováním předmětného zákona vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů. Tomu je také možné z vaší strany podat stížnost. V praxi je těchto stížností podáváno poměrně velké množství s tím, že doba a způsob jejich vyřizování nemusí být vždy zcela uspokojivé. Teoreticky, pokud by vám byla protiprávním jednáním způsobena škoda, není vyloučeno se náhrady této škody domáhat také v soukromoprávní rovině.
Jsou licence GNU GPLv2 a GPLv3 slučitelné s českým právním řádem? (wojta)
Josef Aujezdský: Předem je nutné uvést, že samotný text GNU GPL (bez ohledu na verzi) je vlastně smluvními podmínkami, které tvoří nebo by měly tvořit obsah smlouvy mezi dvěma stranami smluvního vztahu (poskytovatelem a nabyvatelem), což je zcela stejné jako u tzv. proprietárního software. Jedná se tedy o smlouvu, přičemž každá smlouva se musí řídit konkrétním právním řádem a na základě tohoto konkrétního právního řádu lze následně posuzovat platnost jednotlivých ujednání či smlouvy celé.
V této souvislosti je nutné dále také zkoumat, zda-li vůbec došlo k platnému uzavření smlouvy, jejíž obsah má být tvořen licenčními podmínkami GNU GPL. Jak již bylo uvedeno, každý stát má vlastní právní řád, a ten upravuje jaké náležitosti je nutné splnit, aby došlo k uzavření smlouvy, resp. upravuje náležitosti projevů vůle účastníků smlouvy, pokud mají být závazné.
Obecně lze uvést, že podle českého práva lze uzavřít smlouvu, jejíž obsah je tvořen textem GNU GPL. Zkoumání případné neplatnosti jednotlivých ustanovení textu GNU GPL s českým právním řádem přesahuje rozsah tohoto příspěvku.
V případě, že by byla neplatná pouze část smlouvy, neznamená to, že smlouva musí být neplatná jako celek - viz ustanovení § 41 občanského zákoníku „Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.“ Například ustanovení GNU GPL týkající se vzdání odpovědnosti bych podle českého práva považoval za neplatná.
Jak se dovolám práva v případě porušení licence mého software? Např. pokud je to software s licencí GNU GPLv2 a někdo bez mého vědomí založí na zdrojovém kódu svůj projekt a následně změní licenci a nezveřejní své kódy. (wojta)
Josef Aujezdský: V této odpovědi vycházíme z předpokladu, že jste nositelem práv k předmětnému počítačovému programu. Porušení vašeho autorského práva se můžete domáhat jako v jakémkoliv jiném případě porušení autorského práva. Buď se s protistranou dohodnete na tom, jakým způsobem budou následky porušení práva vypořádány (např. dohodou o narovnání), nebo bude nutné, abyste se ochrany svých práv domáhal soudní cestou.
V této souvislosti zmiňuji, že autorský zákon skýtá nositelům práv velmi široké a účinné spektrum možností pro vymáhání jejich práv (§ 40 a násl. autorského zákona). Dále může být uvedené jednání protistrany postiženo jako přestupek. Pokud by zásah do vašeho autorského práva dosáhl určité intenzity není vyloučeno, aby se jednalo o trestný čin.