Život po smrti: Co se stane s naší internetovou existencí

Jak mám chápat zajímavý rozkol v článku

Mnohem podstatnější je ale to, že si můžete být téměř jisti, že se do vaší schránky nikdo z příbuzných nepodívá, ani jeden z pošťáků totiž nic podobného nedovoluje. Vaše soukromí tedy bude uchráněno i po smrti a jedinou autoritou, která by to mohla prolomit, je rozhodnutí soudu.

versus

Dostanou se na můj Seznam účet příbuzní? Ano, Seznam totiž pužívá podobná pravidla jako Google.

Verba docent, exempla trahunt

Já jsem pod pravým jménem na Google jmenován asi 50x. Všechny tyhle odkazy a stránky s nimi jsem si ješitně převedl na *.pdf a mám je stažené a vypálené na CD. Takže internetová smrt je mi šumafuk; dědicové obdrží CD a ať si s ním dělají, co libo jest.

Technicky je vlastně přístup pozůstalých vyřešen,většinu hesel a přístupů v počítači zná webový prohlížeč,neznám nikoho kdo by si hesla mazal nebo je neukládal,je docela otravné každý den znovu vyplňovat přístup na stránku kam chodím často.Takže jediným zabezpečením je tak vlastně pro většinu z nás jen heslo do Windows a to lze poměrně snadno obejít.Když jsem měl na domácím PC Windows,tak jsem tohle moc neřešil,případná kompletní reinstalace byla stejně přibližně jednou ročně nutná a s tím šlo do háje i vše co bylo na systémovém disku (včetně hesel uložených v prohlížeči).Jenže v roce 2007 jsem přepnul na linux a ten systém se tak nějak nemá k tomu aby spadnul,sám vlastně nevím co všechno na mě FF za ty 3 roky vlastně ví,takže přítelkyně bude mít jednou veškerou mojí činnost na počítači jako na dlani

Na spolužácích.cz je to nějaké nedořešené. Kdysi jsem si tam u sebe nastavil, že jsem zemřel, tak se mi tam objevuje křížek, ale můj účet funguje úplně normálně a klidně můžu psát příspěvky na zeď a všechno. A taky se mi to zobrazuje jen v jedné třídě a v ostatních ne. Každopádně jsem aspoň tím křížkem pobavil spolužáky

Asi by si to chtělo data rozdělit na dvě části.... co zmizí se mnou a pak to co bude navždy smazáno ;) taky už jsem nad tím přemýšlel co se bude dít kdybych náhodou zmizel... "představa jak se mi tam někdo hrabe je děsivá" otázkou je že mi to může být asi jedno ;) tedy pokud jako duchové to pak nepozorujeme to by bylo moc ;)

no trochu jsem to popletl a chybí mi tu možnost upravit .... ale snad si to každý domyslí jak jsem si to představoval

To si buď jistý že duchové nás můžou pozorovat. Ale horší je, že nás můžou pozorovat i duchové živých lidí. Slyšel jsi někdy o astrálním cestování?

Kdysi v roce 2000 mi umrel jeden znamy a jeste 2 roky pote mi "od nej" chodily zavirovane emaily.

To se ti mstil jeho duch, cos mu udělal?

Jestli máš adresu o Volného, nemusíš se ničemu divit. Já od volného už léta dostávám obrovské množství spamu a když se podívám do hlavičky, vůbec tam není moje adresa. Naposledy mně takový spam (= nevyžádaná pošta) došel od pana Pence. Nemám mu to za zlé. chudák ani nemá tušení, kam mu to Volný posílá.

Část hlavičky (adresa příjemce upravena):

From - Thu Mar 18 13:58:57 2010

X-Account-Key: account9

X-UIDL: 1268879169.368972P72404I0_1YEg1nKD.m7,S=137042

X-Mozilla-Status: 0001

X-Mozilla-Status2: 10000000

X-Mozilla-Keys:

Return-Path:

Předmět: Užijte si jaro s kozami

Před lety jsem pánům od Volného psal ohledně blokování adres, odkud chodí spam. V té době ho ještě nebylo zdaleka tolik, co dnes. Arogantně se mně vysmáli. Bylo zjevné, že vůbec nemají zájem něco se spamem dělat.

Svou adresu na Atlasu jsem už předtím zrušil, protože denně jsem dostával kolem stovky spamů a nic jiného, skutečnou poštu tak jednu až dvě týdně. Přitom nikde na internetu jsem svou "atlasovou" adresu neuváděl. Přestože běžně používám asi 12 mailových adres, spam mně chodí výhradně od Volného a když se podívám do hlavičky, je tam moje adresa, pod kterou jsem registrován i zde, jen výjimečně. Pomalu začínám docházet k přesvědčení že by se tím mohl zabývat Úřad pro ochranu osobních údajů.

Jen mě tak na základě Vašeho příspěvku lehce OT napadá, kolik mailových adres průměrně používá běžný uživatel a na co... Já si dokáži představit několik funkcí mailu -> běžná komunikace (gmail), registrace na fórech a podobných službách (seznam; vyjma služeb googlu, kterých taky používám dost), "pracovní" komunikace (hotmail), komunikace týkající se stránek (roundcube na ic.cz), plus používám 4 další pro specifickou komunikaci. Neberte to prosím tak, že bych chtěl rozpoutat nějakej flame ve stylu "kolik mohu používat mailů, abych byl ještě normální", jen mě to prostě zajímá - sám jich používám víc než dost.

Hey, what's going on here? Who's the monkey?

Je to jednoduché. Kvůli internetovým stránkám jsem si byl nucen založit více účtů, protože pro stránky byl je omezený datový prostor. Placené jsem si v té době kvůli přílišné drahotě nemohl dovolit. Takže kvůli jejich udržení je potřeba udržovat je pomocí stálého používání (formálního většinou) pomocí mailu.

Zajímavá věc by byla služba, která by na základě žádosti od pozůstalých prošťourala internet od hlavy až k patě (samozřejmě jen s určitou procentuální úspěšností) a za pomocí IP adresy (ze které se zesnulý pravděpodobně logoval), kopie úmrtního listu a možná ještě dalších věcí by zrušila veškeré jeho/její dění na síti. Zde už by se v rámci konkurence dala vymyslet možnost stahování a vypalování/tisknutí aktivity zesnulého za poslední týden/měsíc/kvartál. Dejme tomu, že by to byl nějaký státní podnik s jistými výsadami, případně právnická skupina, nebo cokoliv podobného, co by to mohlo zajistit. V případě, že by tento podnik byl dostatečně "zahyenován", majitel by na tom mohl rejžovat nemálo.

Hey, what's going on here? Who's the monkey?

Díky za dobrý článek!

Naivkové a přitroublíci, posolte si bulvu! Vivat USA!

Profil na facebooku nie je problem zmazat, ja som nedavno tak urobil, uznal som, ze existencia na facebooku mi nic pozitivneho neprinasa, poziadal som facebook spolocnost o kompletne zmazanie mojho profilu a po ani nie tyzdni, vsetky informacie co som mal na facebooku zmyzli prec. Dokonca uz ani google ma nenajde, nejako som zmyzol z jeho zaznamov, co ma velmi tesi.

Komunita facebook sa neustale rozrasta, ale su tu aj male straty, sice velmi male a zanedbatelne ale su.

Podla mojho nazoru, zverejnovanie osobnych informaci a zoznam priatelov, kde sa nachadza aj moja rodina je velka blbost. Clovekovi staci poznat iba meno a uz si vas na facebooku najde podla fotky a zisti aj vasich znamych a dokonca podla zverejnenych informacii zisti aj kde priblizne byvate => velmi nebezpecne informacie.

Profil na FB samozřejmě není problém smazat, tenhle článek ale pojednává o tom, co se stane když majitel zemře.

Blbá shoda okolností, ale před 14 dny má vzdálená příbuzná nečekaně zemřela a blbý FB ještě týden posílal hlášky různých aplikací jakoby od ní - už nic nechodí, tak to patrně nějak zrušili.

Nojo, ale když potřebuješ, aby ten profil zmizel není to tak jednoduché. Pokud se kdykoliv v budoucnu pokusíš přihlásit, tak si profil "reaktivuješ". Slyšel jsem, že účinnou metodou je smazat všechny přátele, skupiny, stránky odebrat autorizace všem aplikacím, přejmenovat se na nějaké hodně sprosté jméno, změnit si heslo (tak aby sis ho nezapamatova), kontaktní email a až teď by ti to mohlo zaručit, že se zpátky na FB nedostaneš :) ... když máš profil pojmenovaný sprostě, dřív nebo později, když je neaktivní, bude smazán. (Nikoliv deaktivován).

je to možná offtopic, ale na tom obrázku z facebooku nádherně vyniká jeho bolestivě amatérský překlad

Já jsem nad tím, co se se mnou stane po smrti (v rámci internetu) už párktát uvažoval a vyřešil jsem to tak, že jsem jedné kamarádce (počítačová lamka) udělil přístup k mému počítači a password databázi. Ona nemá důvod za mého života se pokoušet to získat, po mé smrti, jsou připraveny instrukce, které hesla má komu poslat :). Samozřejmě je to založené na důvěře, ale nemám důvod jí nevěřit, pokud by se mi zdálo, že toho hodlá zneužít, tak mi stačí změnit heslo v systému a je vystaráno.

To je celkem zajímavý nápad, že za čas budeme mít v okruhu známých nějakého "soudem ověřeného strážce přístupů pro případ úmrtí", který bude syslit naše heslo do systému, který potom vyplivne vše, co se s námi v digitálním světě dělo. Počítám, že s tím do budoucna někdo příjde, protože IT se rozrůstá všude a (bohužel) i někteří z vedení si toho již stihli všimnout.

Hey, what's going on here? Who's the monkey?

Mno, proč to komplikovat, když to jde mnohem jednodušeji? Stačí přeci sepsat závěť, ta bude otevřena až po mojí smrti, a všechno je vyřešené. Závěť je oficiální dokument, všechny závěti v ČR jsou centrálně spravovány, a není nutné mít obavy, jestli se mi kamarádka dostane do počítače, když ji naštvu apod. To tedy pro případ, že mám v počítači něco tak podstatného, aby to bylo vůbec v případě mojí smrti relevantní.

P.S. Jen to samozřejmě, pokud vím, něco stojí.

IMHO je daleko jednodušší si stát za svými názory, které ukládám na internet a pak se nemusím bát, že se to někdo dozví.

hm, dobry, akorat by ses nemel vyskytovat v jeji blizkosti,treba jet nekam autem,nebo letet na dovolenou.

radsi zmen i hospodu kam chodite

A jak je tomu na webu Živě.cz a jeho sesterských periodikách? Každopádně z článku mrazí ale bohužel je to realita...

Nevim, jak je to s odstranovanim neaktivnich uctu, to se tu, pokud vim, taky deje. Ale pokud budou mit nejaci pribuzni problemy s profilem mrtveho, tak bude asi stacit nejakej mailik a kratka domluva a smaze se to. Vzdyt zive neni zadnej velkej web, je to jenom malej soukromej webik. Na foru zive je sotva milion prispevku, to je 400x min, nez ma facebook uzivatelu. Takze i zaneprazdneni admini si na obcasnej mail budou urcite schopni najit cas :)

Btw, jsem zvedav, za jak dlouho dorazi nejaky pseudomoraliste, ze o tomhle se nemluvi :D

Pokud nesouhlasíte s mým názorem, popřemýšlejte sami nad sebou. Opravdu si myslíte, že já bych se mohl mýlit?

Z článku mrazí jenom toho, kdo se nevyrovnal s tím, že se kdysi narodil s holým zadkem a jednou stejně tak zemře. Čím dříve tuto skutečnost přijme za vlastní, tím lépe pro něho. Potom ho bude mrazit z máločeho.

No asi tak nějak, mě z článku nemrazí. Co se týče internetu, tak domény a placené služby zemřou nejdéle rok po mně (pro neplacení) a časem zmizí i to ostatní, přístup k mým heslům nikdo nemá.

Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris.

Tak tohle je opravdu nablblý komentář, se smrtí se dokáže vyrovnat jen hrstka lidí, zpravidla duchovního zaměření. Chtěl bych vidět někoho, komu by diagnostikovali smrt třeba do 3 měsíců a on by jen ledově pronesl "Fajn, stejně jsem s tím počítal".

I o smrti nutno žertovat, pročež: V takovéto situaci běžný čtenář (a případně redaktor) Živě.cz zcela jistě začne hledat crack na prodloužení trial verze

Podařený vtípek, to by mě nenapadlo. Každopádně v případě nenalezení cracku by stálo ještě za to vyzkoušet freewarový Second life

Ale jinak kecy, že tohle někoho neděsí, bych dokázal pobrat asi jen od ortodoxních věřících, případně velmi starých či nemocných lidí. Nad tématem článku jsem už sám několikrát uvažoval, takže mi přišel opravdu zajímavý a v lecčems mi otevřel oči...

Lide duchovniho zamereni se nevyrovnaji se smrti, protoze si mysli, ze po smrti prijde neco dalsiho. Zato materialni ateiste vedi ze smrt prijde. ;)

Pokud nesouhlasíte s mým názorem, popřemýšlejte sami nad sebou. Opravdu si myslíte, že já bych se mohl mýlit?

Ale oni se s tím faktem vyrovnají právě proto, že očekávají něco dalšího. To, jestli jsou jejich očekávání splněna nebo ne, je věc vedlejší, faktem zůstává že je smrt samotná neděsí

Osobně bych se v tom nerad pitval dál, tohle je opravdu poměrně morbidní diskuze...

I smrt patri k zivotu, stejne jako narozeni, sex, jidlo atd... a furt nemuzu pochopit, proc se o tom lide nechtej bavit, kdyz je to vec prirozenejsi nez treba skola, kterou resej porad :)

Pokud nesouhlasíte s mým názorem, popřemýšlejte sami nad sebou. Opravdu si myslíte, že já bych se mohl mýlit?

To, že smrt přijde vědí obě skupiny o kterých píšete. Otázka je, jak se s tím vyrovnají.

Jo, sorry. Napsal jsem to spatne. Bylo mysleno, ze materialisti myslej, ze smrt je konec vseho, ty verici si myslej, ze tim konci jen cast zivota a potom to pokracuje 8-)

Pokud nesouhlasíte s mým názorem, popřemýšlejte sami nad sebou. Opravdu si myslíte, že já bych se mohl mýlit?

Nebudu zde psát, co mně diagnostikovali. Zůstal jsem klidnější než doktoři. Jsem technického zaměření. Kdyby mně řekli, že žemřu do 3 měsíců, poděkoval bych, že to přede mnou netajili, protože bych měl čas na uspořádání svých věcí. Možná patřím mezi tu "hrstku lidí", ale pravdou je, že jsem věřící. Do kostela ale nechodím a římskokatolická církev nepatří mezi mé favority. Kdo nepočítá s tím, že jednou zemře, je přinejmenším mdlého rozumu.

To není o rozumu, ale o emocích. A strach je velmi silná emoce.

A nevím, proč se mně zobrazuje ikona XP, když jedu na W7.

Nevím proč, ale tenhle "dovětek" mě rozsekal

Byl jsem takový zasmušilý z tohohle tématu a najednou tohle

To mě těší, ale radši bych znal odpověď na dotaz. Nejspíš to je prohlížečem Maxthon.

I se strachem (fobií) se dá pracovat, a bát se neustále něčeho, co zaručeně jednou přijde, IMO znamená dost nešťastný život.

Vyrovnání se se smrtí neznamená, že se na ni nějak extra těším, znamená to, že z ní nemám ten panický strach, typicky spojovaný s něčím neznámým, nepochopitelným, atp. Na smrti není nic nadpřirozeného, jde o tu nejpřirozenější věc, která na světě je, jen se ji holt naše západní civilizace snaží vytěsňovat do nemocnic a na podobná místa, a tak se nelze divit, že se jí většina lidí bojí. Tam, kde je smrt běžnou součástí života, ať už v našich zeměpisných šířkách o pouhých 100 let nazad, nebo holt mimo naši euroamerickou civilizaci, se smrti nebojí, a s umírajícím člověkem jsou schopni se hezky rozloučit. Zajímavé v naší civilizaci je, že nikdo nechce umírat v nemocnici či domově důchodců, přesto tam ale většina lidí umírá. Dost silný rozpor, když by to šlo jinak, že? (Dříve to tak bývalo, a i jinde tomu tak je, jen ne holt u nás)

Ale já jsem taky obdržel opravdu hodně nepříjemnou diagnózu ve 14 letech. Proto vím, jak to na člověka působí, jak se snaží věřit, že to bude v pohodě a všechno překoná. Mně se to díky úžasné moderní medicíně podařilo a jsem v pohodě, ale ta blízkost smrti je hrozně děsivá Proto se mi nelíbí, když si někdo hraje na hrdinu a přitom nikdy podobnou ránu nedostal.

Tvůj názor samozřejmě beru, kor jestli vychází z osobních zkušeností a samozřejmě přeju do budoucna jen to nej. Ale když někdo mele o něčem, o čem nemá ani páru a hraje si na hrdinu s nadhledem...

Přijde mi, že jsem navázal na špatný vlákno... samozřejmě to patří pod Ladu

Ve 14 letech jsem se také smrti bál. Je to období puberty, kde se navíc člověk proměňuje jak po fyzické, tak po psychické stránce. Zde panuje hodně pověr, především, že děvčata jsou psychicky vyspělejší, než chlapci. Zodpovědně mohu prohlásit, že jsem znal jednu jedinou psychicky vyspělejší (ve skutečnosti spíše intelektuálně), všecky ostatní byly vyspělejší fyzicky, ale jinak...

Bál jsem se všeho možného. Nevím, co mě čeká po smrti. Výše někdo píše o tom, že věřící věří, že po smrti existuje nový život. Je vidět, že on sám je nevěřící a navíc v otázkách víry a náboženství zcela nedotčen. Proměna života po smrti totiž je jen ve východních náboženstvích. V křesťanských náboženstvích je tomu jinak. Zde jen několik málo vyvolených čeká věčný život (tedy žádná proměna života na Zemi), pro naprostou většinu poznání toho, co Bůh připravil pro vyvolené a poté věčné zatracení (= skutečná smrt — "smrtí zemřeš").

Bázeň či strach nebo vyrovnání se s neodvratnou skutečností, která jednou potká každého, je velice individuální a záleží jak na životních zkušenostech (sem počítám i vzdělání a víru či bezvěrectví), tak na mentalitě. Osobně si myslím, že strach je vlastní především materiálně zaměřeným lidem a bezvěrcům.

Myslím, že to bude o něco složitější, než jen o víře a materialismu. Sám např. považuji za silnější vliv to, v jaké společnosti vyrůstáme. Tam, kde je smrt považována za přirozenou, ať už na východ u nás, nebo v našich zemích pouhých 100 let nazad, nikoho neděsí, lidé v takové společnosti mají i velmi dobré rituály, jak se se smrtí vyrovnat, mj. jak se se zemřelým rozloučit.

Jsem ateista (mno, spíš agnostik, ale pro katolíky určitě bezvěrec, jejich víra je mi opravdu hodně vzdálená), ale ze smrti žádné obavy nemám. Nijak se ji nebojím. Jen bych odlišil smrt a umírání. Smrt znamená konec všeho, umírání znamená typicky bolest, duševní i fyzickou, bezmoc, a podobné věci, které málokdo vítá. Přijde mi, že zádrhel je trošku právě i v tomhle, protože většina lidí míchá dohromady smrt samotnou s tím, co ji často předchází.

P.S. Ještě jedna, snad zajímavá poznámka: mně osobně přijde mnohem obtížnější vyrovnat se se smrtelností svých nejbližších, resp. nejmilovanějších, než se svou vlastní.

Problémem naší společnosti je lhostejnost k jiným, včetně nejbližších příbuzných. Kdysi bylo běžné, že rodiče stárli se svými dětmi a vnoučaty a také doma umírali. Dnes se děti snaží zbavit rodičů a mnohdy je nechávají zemřít v cizím prostředí. Umírání a smrt se lidé snaží vytěsnit ze svého života. až to přijde na ně, nic o obojím nevědí a začnou mít strach. Dokud je to nepostihne, raději o těchto věcech nemluví. Přitom na televizní filmy, kde se to masakry jenom hemží, se dívají s klidem Angličana.

Rozhodně nesouhlasím. Příklad s uvedením vyrovnání se s tříměsíční lhůtou není zrovna nejlepší, protože tam je nutné se s blížící se událostí teprve začít vyrovnávat. Tady totiž není třeba vyrovnat se jen se smrtí, ale zejména s nemocí s ní související, apod.

Vyrovnání se s vlastní smrtelností je IMO něco dost jiného. Znamená to, že s možností vlastní smrti počítám jako s reálnou alternativou, a samozřejmě čím více mi je, tím i pravděpodobnější by mi měla taková alternativa přijít. To, že jsem se s možností smrti ale vyrovnal, resp. že s ní počítám, lze nahlédnout např. přes dobrovolné využívání životního pojištění, které je na západ od nás přeci jen o mnoho častější, ale i u nás se už bere za v podstatě normální produkt, i když jde o svým způsobem kupčení se smrtí. Tou dobrovolností myslím, že nejde jen o nějaký povinně přidružený produkt typicky k hypotéce apod., ale o dobrovolné zajištění rodiny jejím živitelem pro případ nenadálé události. A světe div se, mezi pojištěnci zdaleka nejsou jen duchovní!

P.S. A ještě jeden důležitý komentář: vyrovnání se s vlastní smrtelností neznamená, že mi na smrti nebude záležet (viz onen příklad"fajn, stejně jsem s tím počítal"). Znamená to, že mám smrt rozmyšlenou, počítám s ní, neděsím se ji, atp.!

Myslím, že pro tentokrát postačí naučit se číst, pak není nutno psát bláboly. Napsal jsem, že bych lékařům poděkoval za to, že za ty tři měsíce si budu moci uspořádat své záležitosti, ne že ty tři měsíce bych se vyrovnával, Jsem vyrovnaný už dávno. Jestliže člověk ví, že má nemoc, při které přežije jen 3 měsíce, vůbec se nepotřebuje vyrovnávat s nemocí a protože se smrtí je předem vyrovnaný, nemusí se ani jedním z toho už příliš zabývat. Když vím, že za 3 měsíce zemřu, zabývat se jakokoli nemocí je nesmyslné.

Vlastní smrt není žádná "reálná alternativa", ale nevyhnutná skutečnost, ke které může dojít kdykoli i u jinak zcela zdravého člověka.

Životní pojištění není žádným "kupčením se smrtí". Je to něco podobného, jako třeba důchodové pojištění. Je to jakási finanční pomoc pro případ potřeby. Stejně tak bych mohl peníze ukládat do krabice od bot a skladovat je doma ve skříni.

Duchovní kec odmítám, jsem zvláštní typ agnostika. Smrt jsem měl prakticky na dosah ruky a mohu za sebe říct, že jsem se s ní smířil. Počítal jsem s ní, že jednou přijde. Nejhorší je se jí bát. Jak už tu bylo několikrát poznamenáno, brát ji jako přirozenou součást života. Lidově řečeno: poklepat si s ní hovězim. "Fajn, stejně jsem s tim počítal." - něco podobného jsem si říkal. Naopak, nalhávat si, že přijde něco jiného, dalšího a dělat z toho tabu, nebo co mají ti pámbíčkáři za zvyky, to je to nejhorší co lze udělat. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Tak záleží, jak je navržen informační systém. U některých není problém účet zrušit (odstranit z databáze). U většiny je však identita propojena relacemi. Takže odstraněním by se mohla narušit integrita. Záleží, jak je IS navržen. Zde se vetšinou využívá toho, že se uživatel stane neaktivním. V systému existuje nadále, ale nebude možné ho využívat.

Na živě bych hádal, že se účet pouze zmrazí.

Z podstaty jde o to, že je to shodné se zrušením účtu. Stačí účet zrušit a zjistit co to udělalo. Záleží jen, jak se to bude chovat, když se k účtu nikdo dlouho nepřihlásí nebo nedá někdo podnět.