Česká republika je i přes svůj hazardní blacklist, který spravuje ministerstvo financí, jednou z nejsvobodnějších zemí, co se přístupu k internetu týče. Nejen že je drtivá většina obsahu dostupná, ale pokud přece jen není, můžeme zcela legálně využít hromadu nástrojů k tomu, abychom se ke kýženému obsahu relativně snadno dostali.
Opakem jsou některé asijské režimy, které už roky utahují digitální šrouby a mnohé obří weby, které považujeme za každodenní samozřejmost euroatlantického prostoru, tam prostě nefungují. Pomineme-li ve všech ohledech bizarní Severní Koreu anebo třeba některé země Středního východu v čele s Íránem, k těm tradičně největším cenzorům patří pevninská Čína.
Kontinenty světa a míra internetové cenzury podle loňské infografiky Visual capitalist. Čím tmavší/výraznější země, tím větší blokace internetu.
Ostatně je to jedna z mála zemí, pro jejíž blokaci internetu se vžil i terminus technikus – Velký čínský firewall. Čína jej začala budovat už v průběhu devadesátých let, jak se rozvíjel samotný internet. A s pomocí mnoha západních dodavatelů počítačových technologií jej postupně dovedla k dokonalosti. Tak se alespoň píše v každém článku na podobné téma.
Kolega zkouší čínský firewall přímo v Pekingu
Ale jak je tomu doopravdy? Namísto pročítání Wikipedie jsme vyslali do Pekingu našeho kolegu Tondu Trčálka, který na místě obhlédl novinky v jednom z vývojových center Lenova, ale zároveň dostal seznam úkolů, které měl vyzkoušet na nejbližším internetovém připojení. Typicky třeba na hotelové Wi-Fi, která by snad mohla být co nejotevřenější, poněvadž v hotelech přece často přebývají zahraniční turisté a obchodníci všeho druhu.
Než se vrhneme na výsledky testu, jen si připomeňme, které weby by měly být na pevninské Číně blokované. Už roky to platí prakticky o všech službách Googlu s výjimkou map. Neměl by tam fungovat Gmail, vyhledávač nebo třeba YouTube. Podobně by na tom měl být Facebook, Twitter a mnohé další sociální sítě.
Průběžně aktualizovaný seznam blokovaných webových služeb najdete třeba v této tabulce na Wikipedii.
Tak, dost teoretické omáčky a jdeme testovat. Představme si tedy Tondu kdesi v Pekingu, který chce navštívit své oblíbené weby. My se jej nyní z bezpečí českého internetu budeme ptát:
Tondo, funguje ti Gmail?
Gmail mi nefunguje! Ani v mobilním telefonu, ani v prohlížeči.
Gmail si v Číně bez VPN nepřečtete
A co naše Živě.cz?
Živě.cz kupodivu běží. Pro čínské cenzory jsme naštěstí zanedbatelné sousto. Až tedy vyrazíte obdivovat Velkou čínskou zeď nebo třeba moderní mrakodrapy v Šanghaji, můžete během toho koukat na náš Týden Živě.
Tondo, teď zkus Google a vyhledej třeba spojení „Dalai Lama.“ Je mezi výsledky záznam na Wikipedii, která tradičně figuruje na horních příčkách?
Google se v prohlížeči vůbec nenačte! Ale pozor, funguje český Seznam.cz. V něm poté dalajlámu bez problému vyhledám a stejně tak Wikipedii, která se korektně načte, a to i v angličtině.
Ani český Google se na čínském internetu nechytá
Skvělé, takže ani Velký čínský firewall nejspíše nedisponuje filtrační technologií, která by masově rozlouskla HTTPS, kontrolovala obsah paketů (DPI) a blokovala všechny požadavky, které obsahují problematická slovíčka. Cenzoři se zjevně u zahraničních služeb orientují jen na vybrané domény.
Tondo, a co YouTube? Načte se? Pokud ano, vyhledej kanál uživatele gyalwarinpoche a přehraj některé z videí (oficiální účet dalajlámy).
Nic! Nejede. Čína totiž opravdu blokuje celý YouTube nehledě na konkrétní video. Jak už jsme si řekli výše, všechny internetové služby Googlu až na čínskou verzi map mají na pevninské Číně červenou kartu od chvíle, kdy americká firma odmítla spolupracovat s tamními cenzory.
Nutno podotknout, že v posledních měsících vyšlo najevo, že Google přinejmenším experimentoval s možnou verzi kompatibilního Googlu pro Čínu, po bouři odporu i ze strany inženýrů společnosti však šel projekt (prozatím) k ledu.
Dobrá, teď vyzkoušíme západní sociální sítě. Tondo, jede ti Twitter? Pokud ano, zkus navštívit opět účet dalajlámy.
Ne, Twitter se vůbec nenačte.
I v tomto případě Čína vsadila na primitivní plošnou blokaci a nikoliv na mnohem komplikovanější zamezení přístupu k jednotlivým účtům a tweetům, což je při použití HTTPS mnohem komplikovanější. Twitter si standardní cestou v Číně vůbec nepřečtete.
Čínská tisková agentura má na Twitteru svůj ověřený účet, prostý Číňan ale na Twitter nesmí, profil je totiž určený pro zahraniční návštěvníky
Je to poněkud bizarní, na Twitteru jsou totiž i mnohé čínské státní organizace. Třeba jejich tisková agentura Xinhua, respektive její sekce určená pro zahraniční publikum. Patří dokonce mezi ověřené účty.
Tondo, je to asi poněkud marný dotaz, ale přesto: Facebook ti funguje? Opět zkus navštívit účet dalajlámy.
Bohužel, ani Facebook nefunguje.
Čínská vláda jej nemá pod kontrolou, a pokud jste Číňan či Číňanka, máte na výběr některý z jeho zdejších klonů, který může bezpečnostní aparát v Pekingu přímo kontrolovat a pro každého občana počítat jeho společenské skóre (systém údajně ve vývoji).
Pikantní je mimochodem i obvyklé zdůvodnění blokace ze strany Číny. Země údajně blokací Facebooku bojuje proti šíření fake news. Dějiny mají smysl pro ironii.
Dobrá, vraťme se k Wikipedii. Tentokrát ji Tondo zkus navštívit přímo a to tyto dva odkazy vedoucí na její anglickou mutaci: Dalai Lama a 1989 Tiananmen Square protests.
Anglická Wikipedie funguje! A bez problému se načtou i oba pro Čínu kontroverzní záznamy. Čínská mutace Wikipedie už ale zlobí.
Anglická Wikipedie funguje, ale...
Aha, takže pokud patříte k čínské vzdělanější vrstvě a ovládáte angličtinu, zjevně si můžete přečíst celou Wikipedii. Ta v čínštině však paradoxně nefunguje. Nebo alespoň nefungovala během našeho testu.
Ale s tou čínskou jsou problémy
Tondo, teď se zkus v Opeře připojit k její vestavěné VPN. Fungovaly by pak zakázané weby?
VPN v Opeře nefunguje. Nelze se připojit.
Pokus o připojení k Opera VPN selhal. Až tak jednoduché to nebude.
A co jiné oblíbené VPN? Třeba TunnelBear?
Ani TunnelBear nefunguje, aplikace se odmítá připojit k některému z jejích serverů. Jinak je tomu ale na mobilu, kde mi bez problému funguje aplikace Turbo VPN. Poté již mohu bez problému surfovat i na zakázaných webech, veškerá komunikace je totiž před čínským firewallem skrytá právě skrze spojení se serverem provozovatele VPN.
Medvěd TunnelBear sice začal hrabat tunel, ale tímto to skončilo. Ani toto spojení VPN se nepodařilo.
Na počítači nakonec Tondu nezradil jen TeamViewer, přes který se přihlásil ke vzdálené ploše počítače zde v Evropě. Další netradiční způsob, jak se (sice poněkud krkolomně) dostat k zakázanému obsahu.
Na závěr jsem po kolegovi z redakce časopisu Computer chtěl, aby si oblékl tričko „Free Tibet“ a vyběhl na ulici, nicméně tuto prosbu zjevně nevyslyšel, a tak jsme bohužel nemohli v reálných podmínkách otestovat zatím nejnovější pilíř čínského bezpečnostního systému – rostoucí síť veřejných kamer s pokročilou analýzou obrazu.
Čína blokuje, ale je možné to obejít
Jaký je tedy závěr? Čína opravdu blokuje ty největší západní internetové služby. Systém blokace je nicméně docela primitivní a omezuje se jen na zákaz konkrétních domén, což lze obejít třeba skrze VPN, pokud však nejsou blokované i servery použité anonymizační služby. Na stranu druhou, neumíme posoudit, zda a jakým způsobem Čína monitoruje toto chování.
Jinými slovy, Tonda se pomocí VPN nakonec k blokovanému obsahu bez problému dostal a jak nám napsal, VPN používají i tamní inženýři z Lenova a obecně technicky zdatnější a vzdělanější obyvatelé, otázkou však zůstává, jestli se jeho IP adresa nedostala na seznam pochybné síťové aktivity, neboť její uživatel používal podezřelé internetové protokoly. A v případě, že by se jednalo o čínského státního příslušníka, možná by se mu zhoršilo jeho občanské skóre – státní reputační informační systém, na kterém Čína údajně také pracuje, aby mohla snáze určit, kdo je oním podezřelým živlem.
Na úplný závěr je třeba opět zopakovat, že bychom si měli vážit českého otevřeného internetu, který v globálním (ale i evropském) srovnání patří k těm zdaleka nejsvobodnějším. A to i když se budeme poměřovat třeba s Velkou Británií, která ve velké míře blokuje přístup přinejmenším k některým warezovém doupatům.