Živě T-10: ZIP aneb disketa na steroidech

Mechanika ZIP se chtěla stát nástupcem klasických disket. Proč nakonec neuspěla a jak probíhal ten její „příběh“ se dozvíte v článku.
Živě T-10: ZIP aneb disketa na steroidech

Psal se rok 1994 a kromě vzniku tehdy ještě neznámého kancelářského balíku StarOffice (nynější OpenOffice) byla na trh také uvedena nová ZIP mechanika od společnosti Iomega, která vycházela ze starší (1983) technologie Bernoulli a měla se stát důstojným nástupcem velmi úspěšných disketových mechanik, které později využívaly nejčastěji 3,5" diskety s kapacitou 1,44 MB s rychlostí 125 Kb/s (15,6 KB/s). Jaká tedy byla první ZIP mechanika?

Iomega ZIP-100 se představuje

První ZIP mechanika nesla název ZIP-100 a využívala speciální 3,5" ZIP diskety, které sice pracovaly na podobném magnetickém systému čtení a zápisu dat jako klasické diskety, ale jejich tloušťka i kapacita však byla o poznání větší. První model přišel s velmi nadstandardní kapacitou 100 MB, maximální přenosová rychlost sice byla až 1 MB/s, ale v případě pomalejšího paralelního rozhraní byl průměr kolem 50 KB/s. K dispozici byly interní i externí verze, s čímž souvisí i velká rozmanitost dostupných rozhraní, od paralelního, přes SCSI až po USB.

Klepněte pro větší obrázek

První a asi nejznámější verze ZIP

ZIP mechanika začala mít předpokládaný úspěch, byla poměrně levná (vzhledem ke kapacitě) a začala se rozšiřovat po celém světě. Protože nabízela relativně rychlé, jednoduché a oproti disketě vcelku bezpečné uložení dat, byla kromě přenosu dat používána i jako zálohovací systém ve firmách a v domácnostech. Bylo jen otázkou času, kdy Iomega uvede nový model s vyšší kapacitou, ten měl však několik problémů, které předznamenaly pomalý ústup od tohoto formátu.

Příchod CD a hromadné žaloby

Nový model přišel s kapacitou 250 MB a samozřejmě vylepšeným designem. Zásadním problémem byla částečná nekompatibilita se staršími 100MB médii, které bylo možné v této nové mechanice spíše pouze číst, zápis na 100MB média byl velmi pomalý a potýkal se například s problémem ohledně formátování. Pro zápis jste tak museli používat hlavně dražší 250MB ZIP diskety.

Klepněte pro větší obrázek

V roce 1998 se navíc objevilo několik tisíc žalob, kvůli takzvané chybě „Click of Death“, která se týkala problémů s hlavičkami, jež se po nějaké době poškodily a kromě poškození dat a média se projevovaly známým „cvakáním“. Iomega odmítala zodpovědnost, nakonec však spory prohrála a všem majitelům musela vyplatit náhradu.

V té době navíc zažívaly nebývalý úspěch vypalovačky pro CD-R a CD-RW disky a od roku 1999 začaly prodeje ZIP mechanik a samozřejmě i ZIP médií rapidně klesat. Cena v porovnání s pevnými disky či CD byla stále nevýhodnější a nezachránila to ani 750MB verze, která byla uvedena v roce 2002. Nástup DVD a flash disků už byl takřka smrtící, a to především v oblasti mainstreamu.

Klepněte pro větší obrázek

Poslední model ZIP-750 pro USB 2.0 s rychlostí 7,5 MB/s

Společnost Iomega však existuje i nadále, zůstala věrná podobným produktům, v jejím portfoliu najdete například různé externí disky a řešení pro zálohu a ukládání dat, které však využívají klasické pevné disky známých výrobců. V nabídce dokonce nechybí ani externí disketová mechanika, která snad přežije i další desetiletí. To už však patří takřka výhradně flash diskům, coby jednoduchý, rychlý a především levný způsob pro přenášení dat.

Otázka do diskuze: Měli jste také ZIP mechaniku? Na co jste ji využívali?

Diskuze (36) Další článek: Dell bude prodávat netbooky s Moblinem

Témata článku: Hardware, Levná verze, Rychlá záloha, Externí disk, Death, Pomalá doba, První model, Disketa, Zip, Klasický problém, Disketová mechanika, Levný model, Důstojný nástupce

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Zachraňte nefunkční Windows

Jak nakupovat a prodávat kryptoměny

Otestovali jsme konvertibilní notebooky

Velký test 14 herních myší