Rozšířil se po celém světě, používáme ho dnes a denně pro přenášení a uložení dat. Jaký byl začátek flash disku, který poslal diskety na věčné časy?
V roce 2000 se pro přenášení dat mezi více počítači používaly diskety a v případě větších dat i ZIP diskety, které už však byly pomalu a jistě vytlačovány CD-R a CD-RW disky. Stále však chybělo nějaké rychlé, malé a jednoduché médium, které by fungovalo podobně jako disketa. Přišel ten pravý čas na revoluci se jménem flash disk.
Flash disk: uložím vás potichu
Diskety, ZIP i CD média mají zásadní problém, jedná se o rotující disky se všemi problémy které k tomu patří. Ať už se jedná o snadné opotřebení, poškrábání či hlučnost. V případě CD jde i o relativní složitost při vypalování. Flash disk přišel, stejně jako tolik oblíbená disketa, se snadným použitím a kopírováním. Jednoduše připojíte do USB portu, zkopírujete data a zase odpojíte. Žádné nastavování, žádný speciální software, žádný hluk a poměrně rychlý přenos dat. Úspěch byl tak téměř zaručen, ale jak vůbec vypadal ten první klasický USB flash disk na světě? To hned zjistíte.
Zahoďte diskety, je tu DiskOnKey
Prvním komerčně prodávaným flash diskem do USB portu byl takzvaný „DiskOnKey“, který byl vyvinut ve spolupráci IBM a Trek Technology („ThumbDrive“) a vyráběn společností M-Systems. Na trhu se objevil 15. prosince roku 2000 a to v kapacitě 8 MB, což byl téměř šestinásobek kapacity klasické 3,5" diskety (1,44 MB). DiskOnKey podporoval samozřejmě pouze tehdejší první verzi USB s maximální rychlostí 12 Mb/s (1,5 MB/s), ale na takto malé kapacity to byla dostatečná propustnost. První flash disky byly navíc schopné rychlostí pouze v řádu stovek kB za sekundu.
První USB flash disk DiskOnKey s kapacitou 8 MB
Za necelý půlrok se již objevily v nabídce další verze i modely od dalších společností. Tento konkrétní DiskOnKey byl s kapacitou 8 MB prodáván za 50 USD (tehdy asi 2 000 Kč), největší 32MB model pak za 100 USD (tehdy 4 000 Kč). Cena za jeden MB byla pochopitelně vysoká, stejně jako u jakékoli jiné nové technologie.
Flash pamět, řadič a nad ním krystalový oscilátor
A z čeho je vlastně flash disk složen? Základ tvoří flash paměť (nyní už NAND flash), na kterou se ukládají data, krystalový oscilátor a dále pak řadič spolu s konektorem USB. Některé modely mají navíc možnost uzamknutí proti přepsání nebo indikační LED, která bliká/svítí pokud jsou právě čtena nebo zapisována data.
Data na klíčích, brzy v oblacích
Od té doby urazil flash disk velkou téměř desetiletou cestu. Kromě navyšování kapacity, která se nyní vyšplhala až ke kapacitě 256 GB, se dočkal samozřejmě rychlejšího rozhraní USB 2.0 a nově dokonce i eSATA a USB 3.0. K dispozici je neuvěřitelně rozmanitý výběr tvarů a druhů, mezi kterými si vybere opravdu každý. Moderní člověk je však díky dnešní hektické době stále více „línější“ v případě stále opakujících se činností a čím dál více se pohybuje mezi několika počítači. Neustále chce mít u sebe svá data a přenášení pomocí jakéhokoli média začíná být neefektivní.
Důležité věci vždy při ruce
Pokud byl flash disk „vrahem“ diskety a částečně i CD-RW/DVD-RW médií, stane se nastupující Cloud Computing zase částečnou náhradou flash disků. Data se mezi jednotlivými přístroji automaticky synchronizují (Live Mesh, DropBox, Syncplicity) a při běžné práci tak není flash disk tak nutný jako dříve. V případě většího objemu dat je flash disk stále rychlejší a výhodnější, internet je ale stále rychlejší a jako vždy, zvítězí jednoduché a nejméně náročné řešení.
Otázka do diskuze: jaký byl váš první flash disk a jak dnes přenášíte svá data?
