Červenec před patnácti lety se nesl v duchu nových počítačů od Applu. Kromě toho se dostal do problémů Napster a rozjelo se první předplatné digitální hudby.
Pokud si vzpomenete na svůj počítač z roku 2000, pravděpodobně bude vzpomínku doprovázet blikající CRT monitor, řev modemu, hučící optická mechanika a hláška „Nyní můžete počítač bezpečně vypnout“. Patnáct let je v technologiích velmi dlouhou dobou a články, které nacházíme v redakčním archivu, jsou toho nejlepším příkladem.
První prázdninový měsíc magického roku 2000 se nesl především ve znamení nových počítačů od Applu, který se po návratu Steva Jobse vzpamatovával z dlouhodobé krize. Kromě toho však na obrátkách nabírala i digitální distribuce hudby – tehdy jedině ve formátu MP3. Svůj boj proti internetu tak začali i hudební vydavatelé. A nesmíme zapomenout ani na tehdejší hardwarové novinky, mezi něž patřil úsporný procesor Crusoe nebo čipsety a grafiky mírně tápající ATI.
Apple zpět na vrcholu
Steve Jobs se po odkoupení NeXTu Applem vrátil do své původní společnosti v roce 1997. Až do července 2000 se však nazýval pouze prozatímním CEO (často iCEO), což se změnilo až na Macworldu. Pád Applu byl zastaven a nečekaný nárůst cen akcií vedly až k jejich rozdělení. Začátkem července tak Apple provedl tzv. stock split a cena jedné akcie se změnila ze 111 dolarů na 55. Další dělení proběhlo až minulý rok v červnu. Tehdy však Apple zvolil radikálnější poměr 7:1.
Řada nových iMaců z července 2000
V létě 2000 jsme se však dočkali nové generace iMaců, označovaných jako iMac G3, které byly rozděleny do několika kategorií podle jejich využití. Základní model dostupný pouze v modré barvě obsahoval procesor s frekvencí 350 MHz, zatímco nejvýkonnější verze určená pro práci s videem běžela na 500 MHz. Navíc byla k dostání v černé a bílé barvě.
Zatímco iMacy nás mohly v červenci 2000 nadchnout především výkonem a nikterak vysokou cenou (799 dolarů za nejlevnější model), bombou byl zcela nový Power Mac G4 Cube – legendární kostka. Jobs společně s Jony Ivem vytvořili stroj netradiční konstrukce bez jediného větráku s konektory ukrytými na spodní straně. Obdivovali jsme nejen vzhled, ale i dodávané příslušenství. Apple totiž představil novou klávesnici Pro Keyboard a myš Pro Mouse. Především však byly ke kostce dodávány dvacetiwattové reproduktory od Harman Kardon.
Počítač Power Mac G4 Cube s reproduktory Harmna Kardon a novými periferiemi
Při představení jsme však ještě netušili, jak Kostka skončí. První generace trpěly především vinou chybějících ventilátorů, a tak se objevovalo různé kroucení akrylátového obalu následované nestabilitou systému. Apple také nasadil nešťastnou cenovku 1 799 dolarů, která se téměř vyrovnala lépe vybavenému Power Macu. G4 Cube tak skončil minimálně z byznysového pohledu neúspěchem. I po patnácti letech však můžeme Johnyho Iva obdivovat za odvahu a především nadčasový design. I proto je Cube společně s dalšími pěti pracemi Jonyho Iva uveden v Muzeu moderního umění v New Yorku.
Předplacená hudba
Přelom tisíciletí se nesl v duchu empétrojek. Fyzické nosiče zažívaly první poklesy prodejů a na výsluní se dostávaly obchody s digitální hudbou. A také nelegální platformy jako Napster nebo Gnutella. Eshopy s hudbou proto hledaly cesty, jak zákazníky donutit za hudbu zaplatit.
A stejně jako v současné době u streamování, i tehdy mělo být východiskem předplatné. Jeho zavedení naplánoval portál Emusic.com – nejstarší z digitálních prodejců hudby. Soubory bez DRM mohly být stahovány po dobu, kdy uživatel platil měsíční poplatek. Na stejném principu ostatně Emusic funguje dodnes – měsíčně vyjde na 12 dolarů.
Červenec se také stal začátkem konce Napsteru. 29. července byl poprvé donucen vypnout svoje servery, které umožňovaly nelegální výměnu autorského obsahu. Opatření, které bylo vyvrcholením sporu mezi Asociací nahrávacího průmyslu, však definitivní konec nepřineslo. Napster fungoval ještě rok a definitivně zemřel až v červenci 2001.
Úsporné procesory a čipsety ATI
Zatímco dnes si pod pojmem úsporný procesor představíme především modely Intel Core M, před patnácti lety jsme vsázeli na společnost Transmeta. Kalifornská firma představila procesory Crusoe, které slibovaly především úsporný chod. Model TM5400 určený pro přenosné počítače pracoval na frekvenci 500-800 MHz přičemž příkon dosahoval maximální hodnoty šesti wattů. Pro svoje notebooky a subnotebooky si jej vybraly firmy jako Sony, Compaq, Fujitsu, HP, NEC nebo Toshiba. Ani přes podporu velkých společností se však Transmeta nedokázala prosadit. V roce 2009 byla koupená firmou Novafora, zaměřenou na výrobu grafických čipů. Patenty si pak pořídila společnost Intellectual Ventures, která se na skupování patentů specializuje.
Stejně jako se pohlcení větší firmou dočkala Transmeta, to stejné se o několik let později stalo při spojení ATI a AMD. V roce 2000 si však obě firmy stále konkurovaly a na trhu bylo mnohem víc výrobců než dnes. ATI proto kromě grafického segmentu pokrýval i čipové sady, kde kromě Intelu tvořily konkurenci ještě firmy SiS, VIA, případně Acer.
V červenci 2000 jsme již také věděli o modelech grafických karet s označením Radeon, které měly navázat na úspěšnou řadu Rage. Prvním modelem měl být Radeon R100, který konkuroval tehdy nepřemožitelným kartám GeForce 2.
ATI Radeon R100 (zdroj: compbegin.ru)
Zavzpomínejte si dále:
