Získávají PC-servery nadvládu?

U nás určitě. Čím je totiž dána volba serveru? Jednoznačně aplikací a cenou za celkové řešení. S tím se pak vezou další kritéria – výběr síťového operačního systému a databáze. Z hardwarových požadavků pak jde o spolehlivost a výkon, obojí opět v relaci s celkovou cenou.

Dnešní PC-servery mají výkon, o jakém se riscovým serverům ještě před několika lety ani nezdálo; snad jen těm nejvýkonnějším, pokud nebudeme hovořit zrovna o mainframech a ostatních speciálních systémech. To, čemu se v opravdu velkých amerických podnicích říká server pro pracovní skupinu, případně server pro podnikové oddělení, v našich rozměrech znamená server pro středně velkou firmu, případně server pro větší firmu, tj. 10–100 zaměstnanců. Některé firmy vyráběly vícecestné než 4procesorové PC-servery již dříve, především Unisys. S příchodem spínacího pole ProFusion nastoupil už i Compaq a brzy přijdou s 8procesorovými, a tím opět výkonnějšími PC-servery, i ostatní – zrovna Unisys už je má k dispozici také. Na druhou stranu ale také faktem je, že mnoho našich podniků si dříve koupilo vícecestný systém, osazený pouze jedním procesorem, a k celkovému využití většinou nikdy nedošlo. Nebyly pro něj aplikace – Microsoft naši zemi nazývá Foxland.

Spolehlivost PC-serverů v průběhu několika posledních let také vyskočila nahoru. Redundantní (nadbytečné) větráky a zdroje jsou samozřejmostí, stejně jako disky vyměnitelné za provozu (hot-plug, hot-swap).

Jednodušší PC-server sestaví v podstatě jakákoliv firma, která se zabývá dodávkou PC. I zde je však patrný posun směrem ke značkám, stejně jako tomu bylo v poslední době u PC; z montérů a prodejců se stávají prodejci značek a poskytovatelé služeb. Má to pro ně výhodu, stejně jako pro zákazníka – velká značková firma drží záruku, většinou tři roky. Značkové servery jsou také většinou spolehlivější.

V oblasti operačních systémů u nás asi nejvíce soupeří Novell, Microsoft, Santa Cruz Operation se svým Unixem, a nejnověji Linux.

Z historického hlediska měl u nás v síťových operačních systémech dříve nejvíce navrch Novell NetWare, a to díky postupnému propojování PC, které musely sdílet podniková data. Tam, kde bylo zapotřebí mít aplikační server, nejdříve kraloval SCO Unix, postupně si razily cestu Windows NT.

Novell sice není typický aplikační server, ale tato situace se především s příchodem NetWare 5 změnila – sice ne dramaticky, ale přece. Společného nepřítele Microsoft pomáhá Novellu zastrašit Oracle – pětiuživatelskou licenci Oracle na NetWare 5 získává uživatel zdarma. NetWare bohužel není podpořen tak silným aplikačním zázemím, ale aplikace pro něj napsané povětšinou velmi spolehlivě fungují.

SCO UnixWare se chytá především ve snobštějších prostředích, kde ale mají hlouběji do kapsy a nepotřebují šponovat výkon na riscových mašinách, a pak také tam, kde je přece jen kladen důraz na vyšší míru stability – menší banky apod. Svoji roli také hrají správci systému a podnikoví vývojáři, kteří mnohdy ohrnují nos nad něčím tak zoufale podřadným, co není zrovna Unix. Kromě toho jim tato filosofie přináší určitou míru nepostradatelnosti.

Linux kraluje v prostředí unixových nadšenců, kteří nenávidí Microsoft ze všech nejvíce (tato „náklonnost“ je oboustranná a vzájemná). Linux je silný především v oblasti webových serverů – jednak je Linux zadarmo stejně jako jeho bráška webový server Apache, jednak má v internetové komunitě přirozenou a téměř okamžitou podporu. Linux dnes „podporují“ snad všichni výrobci PC-serverů, ale nijak horkokrevně, protože se po pravdě řečeno všichni společně vezou za marketingovou radlicí Microsoftu, která mete z cesty vše.

Windows NT Server od Microsoftu už se v oblasti aplikačních serverů také silně zabydlel. Kromě PC-serverů byl dříve k dispozici ještě pro procesory MIPS od SGI do verze NT 3.51, a od nepaměti až dodnes jsou NT pro procesory Alpha. Ty se tím staly pro Microsoft jedinou dostupnou vývojovou 64bitovou platformou – Merced od Intelu ještě nikdo neviděl. Možná že jsou k dispozici jeho vzorky; Intel může v klidu vyčkávat, až vyždíme ze současných procesorů co nejvíce peněz. Spolehlivost operačního systému Windows NT byla již před delší dobou posílena možností propojení serverů do clusterů – Windows NT Cluster Server. Oracle je sice pro Microsoft přirozeným nepřítelem, jeho databáze však umožňuje na NT dynamické vyvažování zátěže snad jako jediná – NT Cluster Server totiž zvládá pouze zotavení z poruchy (fail-over); clustery pro PC-servery umí i SCO a Novell.

Zatímco Novell se v souboji s Microsoftem především u nás nechal zatlačit tak trochu do kouta (situace v západní Evropě a ve Spojených státech není tak dramatická), největším strašákem pro Microsoft na poli serverů je samozřejmě Linux. O tiché podpoře výrobců PC-serverů již byla zmínka, Linux však podporují i někteří výrobci riscových systémů, a především výrobci podnikových informačních systémů – z velkých SAP, u nás např. PragoData. Když už tady něco je s tendencí růst, proč se na tom nepřiživit?

Pro PC-servery, resp. pro Windows NT, byly portovány snad všechny důležité velké databáze, nejnověji DB2 od IBM, ale to už je také více než rok stará záležitost. Nejrychleji roste podíl na trhu samozřejmě pro MS SQL Server – pokud uvažujeme tuto jedinou platformu PC-serverů; jinak jsou Oracle a IBM stále ještě daleko vepředu, měřeno úhlem veškerých dostupných platforem. SQL Server 7 už má být opravdu dobrá databáze. Microsoft ji marketingově mohutně podporuje; nového však SQL Server ve verzi 7 přinesl pouze to, že více dotáhl na Oracle, DB2, Informix a Sybase. Ostatní dřívější hráči na poli velkých databází, např. Progress a Gupta (dnes Centura), úspěšně morfovali do pozice dodavatelů aplikačních řešení – dodávají skvělé vývojové multiplatformové nástroje, použitelné pro téměř libovolnou databázi, a k tomu „zadarmo“ svoji databázi, které se říká embedded (aplikace je do ní vložená). No řekněte, zadarmo, kdo by to nebral? Snad jen ten, kdo má na databázi speciální požadavek – mohutnou Oracle nebo DB2 kvůli množství dat, Gupta kvůli kompatibilitě s DB2, případně SQL Server, Sybase nebo Informix kvůli vnitropodnikové kompatibilitě.

Pro PC-servery je k dispozici ještě celá řada minoritních databází, např. InterBase od Inprise (Borland), Pervasive SQL, nebo WinBase od Software602. Nejsou to velká řešení, pro levnější variantu však mohou vyhovět.

S podporou databází pro operační systémy to je podobné – podporují NetWare, NT, SCO, ale už také Linux.

Toto je speciální oblast, kde se propojují dva světy – historický firemní vlastnický a dnešní svět aplikačních serverů s procesory Intel na NT nebo Novellu. Celou věc zde není třeba příliš rozebírat, jmenujme IBM a Unisys. Obě firmy umí propojit své vlastnické platformy se světem s procesory od Intelu. Unisys na to jde důkladněji, takže to umí lépe. Vzhledem ke svému celkovému „výtlaku“, který je oproti IBM méně než desetinový, to má také více zapotřebí. IBM tuto problematiku sice nepřezírá, také ji však nijak příliš nepropaguje.

Pro PC-servery hovoří jejich nižší cena, stále vyšší výkon, zvyšující se spolehlivost, několik dostupných operačních systémů, a vysoký počet aplikací. S příchodem nových 64bitových procesorů od Intelu získají PC-servery pravděpodobně všeobecnou drtivou nadvládu. Pokud ovšem budou procesory Intel, počínaje Mercedem, skutečně tak výkonné, jak Intel tvrdí. Kam se vývoj přikloní, to už bude záležet na marketingové zdatnosti toho kterého dodavatele, protože ti největší, IBM, HP, nejnověji Compaq a SGI, už konkurují sami sobě a staví proti sobě svoje PC-servery a riscové stroje na vlastních procesorech. IBM žene vývoj PowerPC dopředu, Compaq tvrdí, že Alphu také, HP plánuje v horizontu několika let přejít z PA-RISC na architekturu Intel (už současné riscové stroje od HP jsou pro upgrade na Merced připraveny), SGI se strojům s procesory Intel začíná věnovat a těžko už bude mít sílu svoje MIPS dále táhnout dál. Určitou váhu bude mít samozřejmě také platformová nezávislost aplikací, kterou přináší Java. Svoje slovo mohou přinést v budoucnu levné komunikace, a tím pak i velká datová centra u poskytovatelů služeb. Pak už málokoho bude zajímat, jestli jsou jeho data na riscovém serveru, supervýkonném PC-serveru, nebo na mainframu.

Zdroj: Computer