Průměrný Brit sní za den potraviny, na jejichž výrobu padlo přes 2700 litrů vody. Němci zahání denně hlad a chutě potravinami, k jejichž produkci bylo odčerpáno z přírody bezmála 3000 litrů vody. A Francouzi snědí denně jídlo, za kterým se skrývá bezmála 3900 litrů spotřebované vody.
To vše však bledne před typickým Američanem. Ten za den spořádá porce, na jejichž výrobu se spotřebovalo víc než 9000 litrů vody. Tyto údaje reprezentují tzv. vodní stopu, která je méně známou „příbuznou“ populárnější uhlíkové stopy.
Zatímco uhlíková stopa udává, kolik se při výrobě té či oné komodity uvolní do ovzduší oxidu uhličitého, její vodní protějšek vyjadřuje, kolik se při výrobě spotřebuje vody. Tři tisíce litrů denně není málo. Pokud bychom stejným tempem napouštěli pětadvacetimetrový plavecký bazén, měli bychom ho za rok plný.
Vodní stopa je skutečně významným ukazatelem zátěže životního prostředí zemědělskou výrobou, protože například pro živočišné produkty, jako jsou maso, mléko nebo vejce, do ní musíme započítat nejen to, co vypijí zvířata, nebo vodu spotřebovanou v potravinářských závodech, ale také vodu nutnou k pěstování všech krmiv, která zvířata spotřebovala.
Co národ, to jiná vodní stopa
Rozdíly ve vodní stopě obyvatel různých zemí vyplývají z různého jídelníčku jednotlivých národů. Například Francouzi mají v oblibě víno, jehož výroba se pojí s výrazně větší vodní stopou, kdežto Britové a Němci dávají přednost na vodu úspornějšímu pivu. Podobně přispívá k velké vodní stopě francouzského jídelníčku vysoká obliba sýrů.
Zajímavé jsou i regionální rozdíly ve vodní stopě. Například v Británii ji mají nejmenší obyvatelé Londýna, protože se vyhýbají červeným masům, na jejichž výrobu se spotřebuje nejvíc vody. Naopak, obyvatelé hrabství Yorkshire a Lincolnshire mají červená masa v oblibě a jejich vodní stopa je proto největší.
Přitom však zůstávají obyvatelé Yorkshiru a Lincolnshiru daleko za průměrným Francouzem. V jihofrancouzských vinařských oblastech, šplhá vodní stopa průměrného obyvatele na 5000 litrů na osobu a den.
Letošní suchý rok jen podtrhuje fakt, že další zvětšování vodní stopy s sebou nese zjevná rizika. Evropa nemusí mít už brzy dost vody k tomu, aby se najedla tak, jak je zvyklá.
Jak ušetřit vodu
Davy Vanham , Sara Comerová, Bernd Manfred Gawlik a Giovanni Bidoglio z Joint Research Center v italské Ispře spojují ve studii publikované ve vědeckém časopise Nature Sustainability velkou vodní stopu s nezdravou výživou, protože v jídelníčku bohatém na cukry, tuky, červené maso, maso mléko a sýry dominují potraviny, na jejichž produkci je potřeba hodně vody. Zároveň se v takovém jídelníčku nedostává ovoce a zeleniny, jejichž vodní stopa je malá.
K tomu, abychom dosáhli výrazného zmenšení vodní stopy, nemusíme z jídelníčku škrtat maso. Pokud bychom dodržovali doporučení lékařů a jedli zdravě, smrskla by se naše vodní stopa až o 35%.
Pokud bychom z živočišných produktů konzumovali jen ryby, zmenšila by se nám vodní stopa až o 55% a zhruba stejně úspory vody bychom dosáhli, pokud by se z nás stali vegetariáni. Zdravějším jídelníčkem bychom tedy neprospěli jen svému zdraví, ale také životnímu prostředí.
Míra, v jaké se v populaci vyskytují lidí s nadváhou a obezitou, jasně dokazuje, že jíme a žijeme nezdravě. Změna jídelníčku ale nespadne z nebes. Někteří odborníci navrhují, aby se na nezdravé potraviny s vysokým obsahem cukrů a tuků uvalila vyšší spotřební daň. Taková opatření však dopadají nejsilněji část populace s nejnižšími příjmy.
Další experti jsou přesvědčeni, že příklonu k racionálnímu stravování lze dosáhnout lepším vzděláním. I to má svá úskalí. Úspěšnost takové osvěty nebývá nijak závratná a v tom lepším případě se její výsledek dostaví až po dlouhé době.
Z hlediska vodní stopy se ale může vyšší vzdělanost obyvatel ukázat jako kontraproduktivní. Oblasti, kde žijí lidé s vyšším vzděláním, mají průkazně vyšší vodní stopu například proto, že tu obyvatelé konzumují více vína než zbytek populace.
Navíc není vodní stopa jediný ukazatel zátěže životního prostředí. Například náhrada červeného masa rybami by sice zmenšila vodní stopu, ale dále by eskalovala dnešní drancování moří.
Pramen: Nature Sustainability
